ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.76.2002.1
sp. zn. 26 Cdo 76/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně S., s.r.o. v likvidaci, zaniklé dne 10. prosince 2002 výmazem z obchodního rejstříku, proti žalovanému L. N., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 58.004,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 C 203/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. října 2001, č. j. 6 Co 1685/2001-49, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. října 2001, č. j. 6 Co 1685/2001-49, změnil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích (soudu prvního stupně) ze dne 25. května 2001, č. j. 9 C 203/2000-32, tak, že vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobkyni částku 58.004,10 Kč se 14 % úrokem z prodlení od 6. října 1999 do zaplacení. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.
Soudy obou stupňů vzaly z provedených důkazů především za zjištěno, že dne 21. dubna 1999 uzavřeli účastníci smlouvu o nájmu nebytových prostor (dále jen „nájemní smlouva“, resp. „smlouva“), jejímž předmětem byl skladovací prostor v objektu mrazírny pro skladování potravinářského zboží v chladírenském prostředí, vymezený jako chladírna č. 2 o objemu 238,7 m3 (čl. 2. bod č. 2.2. smlouvy). Současně zjistily, že citovaná smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou (čl. 3. smlouvy) s možností písemné výpovědi ze strany pronajímatele v případě prodlení nájemce s placením jakýchkoli finančních závazků vyplývajících ze smlouvy (čl. 3. písm. d/ smlouvy), že nájemné bylo dohodnuto v částce 14.322,-Kč měsíčně (čl. 4. bod č. 4.1. smlouvy) se splatností měsíčně předem nejpozději k prvnímu dni příslušného měsíce bankovním převodem či v hotovosti na účet pronajímatele (čl. 4. bod č. 4.2. smlouvy), a že účastníci si rovněž sjednali smluvní pokutu ve výši trojnásobku měsíčního nájemného pro případ skončení nájmu z důvodu uvedeného v čl. 3 písm. d/ smlouvy (čl. 5 bod č. 5.5. smlouvy). Nakonec zjistily, že žalovaný nezaplatil nájemné za měsíc září 1999, a že písemnou výpovědí ze dne 28. září 1999 pronajímatel vypověděl nájemní vztah z důvodu uvedeného v čl. 3. písm. d/ smlouvy. Na základě uvedených skutkových zjištění soudy obou stupňů především dovodily, že jde o nájemní smlouvu uzavřenou mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, a že nájemní smlouva byla uzavřena platně, neboť vyhovuje zákonným požadavkům, předepsaným zákonem č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění platném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon č. 116/1990 Sb.“). Odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – však s odkazem na §3 odst. 3 zákona č. 116/1990 Sb. dovodil, že předmět nájmu mohl být platně změněn pouze na základě písemné změny nájemní smlouvy. Protože v daném případě k písemné změně smlouvy ohledně předmětu nájmu nedošlo, dovodil, že nájemní vztah, založený nájemní smlouvou, trval i nadále a byl ukončen až podle čl. 3 písm. d/ smlouvy písemnou výpovědí žalobkyně ze dne 28. září 1999, podané z důvodu prodlení žalovaného s placením nájemného. Poté uzavřel, že za této situace je oprávněný nejen nárok na zaplacení nájemného za měsíc září 1999, nýbrž – z důvodů uvedených v napadeném rozsudku – i nárok na zaplacení smluvní pokuty.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 21. prosince 2001 osobně u soudu prvního stupně dovolání, domáhaje se – prostřednictvím dovolacích důvodů podřazených ustanovením §241 odst. 3 písm. c/ a d/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb. – zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se skutkovými zjištěními i s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Vzhledem k obsahu dovolání považuje Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) především za potřebné zdůraznit, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po řízení provedeném podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (jiný postup přechodná ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. odvolacímu soudu neumožňovala, bylo-li rozhodnutí soudu prvního stupně /v pořadí druhé/ vydáno až dne 25. května 2001 – srov. část dvanáctou, hlavu první, bod 1 a bod 15 zákona č. 30/2000 Sb.), a že za této situace dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl rovněž podle občanského soudního řádu, ve znění od 1. ledna 2001 – dále jen „o.s.ř.“.
Poté Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky povinného advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 2 o.s.ř.), avšak nejsou dány podmínky pro jeho věcné projednání.
Ve smyslu §243c odst. 1 o.s.ř. pro řízení u dovolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného; ustanovení §92 a 95 až 99 a 107a (o.s.ř.) však pro řízení u dovolacího soudu neplatí.
Podle §103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Mezi podmínky řízení na straně účastníků patří rovněž způsobilost být účastníkem řízení. Podle §19 o.s.ř. způsobilost být účastníkem řízení (mít procesní práva a povinnosti) má ten, kdo má (podle hmotného práva) způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Způsobilost mít práva a povinnosti mají vedle fyzických osob (§7 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném ke dni 10. prosince 2002 – dále jen „obč. zák.“) a státu (§21 obč. zák.) i právnické osoby (§18 odst. 1 obč. zák.). Podle §18 odst. 2 písm. a/ obč. zák. jsou právnickými osobami sdružení fyzických nebo právnických osob. Právnické osoby vznikají dnem, ke kterému jsou zapsány do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak (§19 odst. 2 obč. zák.); právnické osoby, které se zapisují do obchodního nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, mohou nabývat práva a povinnosti ode dne účinnosti zápisu do tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak (§19a odst. 2 obč. zák.). Podle §20a odst. 2 a 3 obč. zák. právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo v jiném zákonem určeném rejstříku zaniká dnem výmazu z tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákony nestanoví jinak. Před zánikem právnické osoby se vyžaduje její likvidace, pokud celé její jmění nenabývá právní nástupce nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Ve smyslu §56 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění platném ke dni 10. prosince 2002, právnickou osobou založenou za účelem podnikání je obchodní společnost. Mezi obchodní společnosti se podle uvedeného ustanovení řadí i společnost s ručením omezeným. Podle §3 odst. 1 písm. a/ citovaného zákona obchodní společnosti se zapisují do obchodního rejstříku. Společnost zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku (§68 odst. 1 citovaného zákona).
Podle §104 odst. 1 věty první o.s.ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (§104 odst. 2 o.s.ř.). Podle §107 odst. 1 věty první o.s.ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (§107 odst. 3 o.s.ř.). Přitom právním nástupcem právnické osoby jsou ti, na něž při zrušení právnické osoby bez likvidace přešlo její jmění.
V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. dubna 2002 byla pohledávka, přisouzená žalobkyni, postoupena postupníkovi Ing. I. H. Podáním, doručeným dovolacímu soudu dne 25. června 2002, JUDr. J. K., likvidátor žalobkyně, podle §107a o.s.ř. navrhl, aby na místo dosavadní žalobkyně vstoupil do řízení jako žalobce Ing. I. H. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. srpna 2002, č. j. 26 Cdo 76/2002-72, byl uvedený návrh zamítnut se zdůvodněním, že podle §243c odst. 1 o.s.ř. neplatí ustanovení §107a o.s.ř. pro řízení u dovolacího soudu. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. listopadu 2002, č. j. F 44984/2002, byla žalobkyně dnem nabytí právní moci rozhodnutí (tj. v daném případě ke dni 10. prosince 2002) vymazána z obchodního rejstříku, neboť usnesením valné hromady ze dne 16. března 2000 byla společnost zrušena s likvidací a po skončení likvidace podal likvidátor návrh na výmaz.
Žalobkyně tedy v průběhu dovolacího řízení ztratila výmazem z obchodního rejstříku způsobilost být účastníkem řízení. Ustanovení §107a o.s.ř. nelze v dovolacím řízení použít (§243c odst. 1 o.s.ř.); přitom aplikace §107 odst. 3 o.s.ř. nepřipadá v dané věci v úvahu proto, že zde práva a povinnosti, o něž v řízení jde, nepřešly na postupníka Ing. I. H. po zániku žalobkyně (žalobkyně byla zrušena s likvidací). Za této situace jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení; dovolací soud proto dovolací řízení podle §104 odst. 1 věty první o.s.ř. a §243c odst. 1 o.s.ř. zastavil.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť jiný postup – vzhledem k nedostatku způsobilosti žalobkyně být účastníkem řízení – nepřipadá v úvahu.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. února 2003
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu