ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.967.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 967/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců: a) J. V. , a b) Mgr. A. V. , zastoupených JUDr. Stanislavem Klíčem, advokátem se sídlem v Děčíně 1, Masarykovo nám. 2/2, proti žalovanému městu Děčín , se sídlem úřadu v Děčíně 4, Mírové nám. 1175/5, o zaplacení 33.472,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 12 C 271/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. května 2007, č. j. 30 Co 208/2007-74, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Po částečném zastavení řízení na základě zpětvzetí žaloby se žalobci domáhali, aby jim žalovaný zaplatil částku 33.472,50 Kč s příslušenstvím. Žalobce byl nájemcem restaurace nacházející se v domě pronajímatele - žalovaného a se souhlasem žalovaného provedl v roce 2002 výměnu plynového kotle, za kterou zaplatil 24. 4. 2002 celkem 113.472,50 Kč. Z těchto nákladů vynaložených na jeho věc žalovaný uhradil žalobci 80.000,- Kč, jak se žalobce a žalovaný dohodli v dodatku k nájemní smlouvě, ale zbývající částku odmítá zaplatit. Žalovaný sice prodal žalobcům dům, v němž se restaurace nacházela (vlastnické právo bylo do katastru nemovitostí vloženo ke dni 22. 1. 2003), ale kupní cena nebyla o vynaložené náklady snížena.
Okresní soud Děčíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. 10. 2006, č. j. 12 C 271/2003-61, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalobců Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 9. 5. 2007, č. j. 30 Co 208/2007-74, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl závěru, že žalobci vůči žalovanému nárok na úhradu za výměnu kotle, kromě již žalovaným zaplacené částky 80.000,- Kč, k jejímuž zaplacení se žalovaný zavázal v dodatku nájemní smlouvy z 25. 4. 2002, v další v částce 33.472,50 Kč podle §667 odst. 1 obč. zák. nevznikl. To proto, že žalobce nerespektoval v nájemní smlouvě z 28. 1. 2000 sjednané podmínky pro úhradu nákladů (nepředložil rozpočet ke schválení), že částka nad 100.000,- Kč nebyla ani schválena radou města (jak rovněž vyžadovala nájemní smlouva) a že k zaplacení žalované částky se žalovaný nezavázal ani dopisem z 25. 4. 2002, podepsaným Ing. J. M., vedoucím odboru hospodářské správy. Oproti soudu prvního stupně odvolací soud dovodil, že žalobkyně nemůže uplatňovat vůči žalovanému nárok podle §667 odst. 1 obč. zák. již z toho důvodu, že mezi nimi nevznikl nájemní vztah, neboť nájemní smlouvu uzavřel se žalovaným jen žalobce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 30. 6. 2009 (Čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů a další související zákony) - dále „o.s.ř.“.
Dovolání bylo podáno včas, řádně zastoupenými účastníky řízení, není však přípustné. Podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci, a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.). Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelé napadli, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnili.
Důvodem zamítnutí žaloby žalobkyně byl nedostatek aktivní věcné legitimace - nájemcem nebytových prostor v domě žalovaného byl pouze žalobce. Uvedený právní závěr nebyl dovoláním napaden. Dovolání žalobkyně tak není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné, neboť přezkum rozsudku odvolacího soudu na základě uplatněných dovolacích důvodů by ve vztahu k žalobkyni nemohl vést k závěru o nesprávnosti rozsudku odvolacího soudu.
Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného pod č. 73 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 2000, dále např. rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněného pod č. 46 v časopise Soudní judikatura 3/2002, a usnesení ze dne 25. 10. 2003, sp.zn. 26 Cdo 1682/2003). Uvedené závěry platí pro zjištění obsahu jednostranného právního úkonu. Otázka, zda dopis žalovaného z 25. 4. 2002, podepsaný Ing. J. M., obsahuje závazek k uhrazení předmětné částky, je proto otázkou skutkovou.
Jestliže dovolatel zpochybnil závěr odvolacího soudu, že dopis žalovaného z 25. 4. 2002 neobsahuje určitý a konkrétní závazek žalovaného doplatit mu předmětnou částku, zpochybnil především zjištění odvolacího soudu, že dopis nastiňuje další postup, který předpokládá projednání v radě města (žalovaného), tj. správnost skutkového (nikoliv právního) závěru odvolacího soudu. Za této situace bylo nadbytečné zabývat se další dovolatelem předestřenou otázkou, zda Ing. J. M. byl oprávněn jednat za žalovaného, když ani odvolací soud nic takového nevyloučil. To platí i o námitce, že odvolací soud pominul výpověď Ing. J. M., který jako svědek vypověděl, že mohl zavazovat žalovaného do limitu 2.000.000,- Kč. Nejasný je poukaz žalobce „na časovou posloupnost“, vyplývající z toho, že faktura za výměnu kotle je až z 16. 4. 2004, takže v dubnu 2002 žalobce a žalovaný nemohli vědět, jaká bude výše nákladů na výměnu kotle. Ani v nalézacím řízení žalobce nikdy nezpochybnil, že faktura byla vystavena 16. 4. 2002 (důkaz proveden soudem prvního stupně při jednání 5. 1. 2006), když žaloba samotná byla podána již 10. 11. 2003.
Rovněž námitka žalobce, že závazek žalovaného k úhradě nákladů za výměnu kotle nejméně do výše 100.000,- Kč vyplýval z nájemní smlouvy z 28. 1. 2000, směřuje proti skutkovému zjištění týkajícímu se obsahu smlouvy.
Dále bylo namítáno, že nájemní smlouva z 28. 1. 2000 je v části o úhradě nákladů na rekonstrukci neplatná pro rozpor s právními předpisy (občanský zákoník upravující povinnost pronajímatele udržovat pronajatou věc ve stavu způsobilém k užívání a vyhl. č. 258/1995 Sb.), ze kterých vyplývá, že by posuzovanou investici, náklad, měl hradit pronajímatel. K tomu dovolací soud odkazuje na rozsudek z 30. 5. 2007, sp. zn. 28 Cdo 1222/2007, uveřejněný pod C 5278 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, ročník 2008. V něm konstatoval, že „u stanovení občanského zákoníku o změnách prováděných na pronajaté věci (§667 odst. 1) má dispozitivní charakter“. Připouští tedy odchylné ujednání, přičemž je nutné v co nejširší míře respektovat autonomii vůle smluvních stran.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že dovolání žalobců bylo odmítnuto, příslušela by žalovanému podle §243b odst.5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. náhrada nákladů dovolacího řízení, ty mu však nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. srpna 2010
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu