ECLI:CZ:NS:2004:26.ND.211.2003.1
sp. zn. 26 Nd 211/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců JUDr. Roberta Waltra a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. ve věci žalobkyně S. P., zastoupené advokátkou, proti žalované Č. t., za účasti Š. W., jako vedlejší účastnice na straně žalované, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 20/99 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 85/2003, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Zdenka Ferešová, JUDr. Ludmila Říhová, JUDr. N. Ž., Mgr. D. J., JUDr. J. M. a Mgr. M. K. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 85/2003.
Odůvodnění:
Ve shora uvedené věci vznesla vedlejší účastnice Š. W. námitku podjatosti vůči všem soudcům Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího, rozhodujícího pod sp. zn. 1 Co 85/2003 o odvolání žalobkyně a vedlejší účastnice proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2002, č. j. 36 C 20/99-203. Po poučení, že je nutno námitku a její důvody konkretizovat ve vztahu ke shora jmenovaným soudcům, kteří jsou podle rozvrhu práce určeni k projednávání této věci, vedlejší účastnice uvedla, že proto, aby soudce byl vyloučen z projednávání věci, nemusí být jeho podjatost prokázána, ale postačí, když lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti. Nestrannost tedy nejenže musí být dána, ale musí být vnímána zvenčí třetími osobami. Dle jejího názoru tomu tak v případě soudců Vrchního soudu v Praze není. Žalobkyně je soudkyní, která soudí od r. 1956, a to převážně v P. Má proto na soudce pražských soudů řadu osobních a profesních vazeb, neboť s nimi buď pracovala u stejného sudu, nebo přezkoumávala jejich rozhodnutí, popřípadě oni přezkoumávali její rozhodnutí.. Na Vrchním soudu působí její blízký přítel JUDr. J. L., jakož i JUDr. V. S. a JUDr. M. J., kteří v dané věci vypovídali jako svědkové. JUDr. S. se navíc podílel na projednávání jedné z kauz, která je předmětem tohoto sporu, a je též předsedou Vrchního soudu v Praze, takže soudci tohoto soudu jsou na něm profesně závislí. Není vyloučeno, že soudkyně F., Ř. a Ž. působily na Městském soudu v Praze nebo u jiného pražského soudu a mohou mít k žalobkyni již předem vytvořený vztah, protože mohou přezkoumávat rozhodnutí, na kterých se žalobkyně jako soudkyně Městského soudu v Praze podílí. Závěru o jejich podjatosti ve prospěch žalobkyně údajně nasvědčuje i to, že v rozhodnutí, které již v této věci vydaly, se podrobně zabývaly tvrzeními žalobkyně obsaženými v jejím odvolání, zatímco opomíjely argumenty žalované a vedlejší účastnice. Sama žalobkyně navrhla, aby tuto věc neprojednával Městský soud v Praze, protože zde působí řadu let jako soudkyně. Dále vedlejší účastnice poukazovala na to, že v době, kdy probíhalo kárné řízení proti ní, které jako předsedkyně kárného senátu vedla žalobkyně, zároveň probíhalo kárné řízení proti žalobkyni a že JUDr. L. až k námitce vedlejší účastnice přiznal, že je přítelem žalobkyně, na druhé straně však kárný senát pod jeho předsednictvím nevyhověl její námitce, že je v rozporu se zákonem, aby řídil kárný proces proti ní a přezkoumával rozhodnutí vypracované žalobkyní jako jeho přítelkyní. Kárný senát pod předsednictvím JUDr. L. pak zamítl všechny její námitky týkající se vad kárného řízení vedeného žalobkyní. Dle názoru vedlejší účastnice jsou všichni soudci Vrchního soudu v Praze z uvedených důvodů vyloučeni z rozhodování této věci, která by měla být přikázána k rozhodnutí Vrchnímu sudu v Olomouci.
Vrchní soud v Praze předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) k rozhodnutí o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze se sdělením, že podle rozvrhu práce je příslušný rozhodovat o námitce podjatosti soudců odvolacího soudu senát Vrchního soudu v Praze ve složení JUDr. Z. F., JUDr. L. Ř. a JUDr. N. Ž., zastupováním tohoto senátu je pověřen senát ve složení Mgr. D. J., JUDr. J. M. a Mgr. M. K.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce (přísedící) vyloučen, rozhodne nadřízený soud (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud.
Je sice pravda, že k vyloučení soudce není třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.
O žádný z případů uvedeného charakteru však v souzené věci nejde.
Především je třeba zdůraznit, že z podnětu námitky podjatosti lze předpoklady pro vyloučení soudců zkoumat pouze ve vztahu k těm soudcům, u nichž přichází v úvahu, že budou věc dle rozvrhu práce projednávat a rozhodovat. Je tudíž nadbytečné zkoumat, jaký vztah mají k žalobkyni, popřípadě k věci, ostatní soudci příslušného soudu. Proto jsou irelevantní námitky ohledně toho, zda a jaký vztah k žalobkyni či k věci mají soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. L., JUDr. S. a JUDr. J., popřípadě všichni ostatní soudci tohoto soudu. Je tak rovněž bezpředmětné zabývat se otázkou vztahu soudce JUDr. L. k žalobkyni a správností jeho postupu v kárném řízení vedeném se žalobkyní a s vedlejší účastnicí.
Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných šesti soudců Vrchního soudu v Praze, nikdo z nich nemá žádný poměr k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům a nejsou jim známy žádné skutečnosti, které by je vylučovaly z projednání a rozhodování této věci. JUDr. F. JUDr. M. a JUDr. K. nikdy nebyli soudci Městského sudu v Praze, JUDr. Ř. byla soudkyní tohoto soudu v letech 1978 až 1984 a JUDr. Ž. v letech 1993 až 1995, obě však nepřišly se žalobkyní do osobního kontaktu.
Vedlejší účastnice neuvádí žádné konkrétní skutečnosti (srov. §15a odst. 3 o. s. ř.), které by svědčily o tom, že by zde byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců. Její hypotetické tvrzení („není vyloučeno, že …“) o možných osobních vazbách mezi těmito soudci a žalobkyní není nikterak konkretizováno ani doloženo, a není tedy důvod nevěřit vyjádření jmenovaných soudců, že takové vazby neexistují. Samotná okolnost, že žalobkyně je soudkyní, že tedy ve své dlouholeté praxi mohla s některými z těchto soudců přijít do pracovního kontaktu, není důvodem pro jejich vyloučení. Dle ustálené judikatury soudů pouhý běžný kolegiální vztah mezi soudci, spočívající v tom, že se navzájem znají, že pracovali či pracují u téhož soudu, nebo že přezkoumávají navzájem svá rozhodnutí, nezakládá poměr předpokládaný ustanovením §14 odst. 1 o.s.ř., tak jak byl výše vyložen (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.5.2001 sp. zn. 4 Nd 114/2001, uveřejněné v Souboru rozhodnutí vydávaném nakladatelstvím C.H.Beck pod č. C 466). Za tohoto stavu nelze učinit závěr, že by zde byly skutečnosti, jež by nasvědčovaly tomu, že by jmenovaní soudci byli nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).
Pokud pak vedlejší účastnice dovozuje důvod podjatosti ze skutečnosti, že senát složený z výše jmenovaných soudkyň se v předchozím zrušujícím rozhodnutím podrobně zabýval tvrzeními žalobkyně obsaženými v jejím odvolání, zatímco opomíjel argumenty žalované a vedlejší účastnice, je třeba uvést, že podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce z rozhodování nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci. Pro úplnost lze poznamenat, že nelze spatřovat nic neobvyklého v tom, že pokud se senát vrchního soudu zabýval věcí z podnětu odvolání žalobkyně, vypořádával se ve svém rozhodnutí především s jejími odvolacími námitkami.
Konečně okolnost, že žalobkyně sama navrhla přikázání věci zahájené u Městského soudu v Praze, jehož je soudkyní, jinému soudu prvního stupně z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 o.s.ř.) a jejímu návrhu bylo vyhověno, rovněž nezakládá důvod pochybovat o podjatosti jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze.
Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud rozhodl podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Z. F., JUDr. L. Ř., JUDr. N. Ž., Mgr. D. J., JUDr. J. M. a Mgr. M. K. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. ledna 2004
JUDr. Miroslav Ferák, v.r.
předseda senátu