ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.1655.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 1655/2017-327
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky D. K. , zastoupené Mgr. Radimem Struminským, advokátem, se sídlem v Havířově, Elišky Krásnohorské 1305/18, PSČ 736 01, za účasti 1) SC Servis, s. r. o., se sídlem v Praze 3, Soběslavská 2064/48, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 46709088, a 2) J. Š., obou zastoupených Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Pobočná 1395/1, PSČ 141 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 208/2004, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. dubna 2015, č. j. 14 Cmo 298/2010-199, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. května 2010, č. j. 21 Cm 208/2004-108, zamítl žádost navrhovatelky o ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok I.), zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení přijatých na mimořádné valné hromadě prvního účastníka, společnosti SC Servis, s. r. o. (dále jen „společnost“), konané dne 2. září 2004, jimiž bylo rozhodnuto o změně společenské smlouvy a zvýšení základního kapitálu (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze zamítl opakovanou žádost navrhovatelky o ustanovení zástupce z řad advokátů (první výrok), k odvolání navrhovatelky usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil, ve výroku III. ohledně výše nákladů řízení změnil, jinak potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu, a to (posouzeno podle obsahu dovolání) proti jeho prvnímu a druhému výroku, podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti prvnímu výroku napadeného usnesení, Nejvyšší soud dovolání odmítl jako objektivně nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovoláním – jakožto mimořádným opravným prostředkem – lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, připouští-li to zákon (§236 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu o žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů není rozhodnutím odvolacího soudu, jímž se končí odvolací řízení; dovolání tudíž nemůže být přípustné podle §237 o. s. ř. Přípustnost dovolání proti tomuto rozhodnutí pak nezakládá ani §238a o. s. ř.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti druhému výroku napadeného usnesení, Nejvyšší soud dovolání odmítl, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Odvolací soud neshledal důvodným návrh na přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., jenž dovolatelka odůvodnila probíhajícími řízeními o mimořádných opravných prostředcích – žalobách pro zmatečnost a o obnovu řízení – proti pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2007, č. j. 21 Cm 184/2004-164, a Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2009, č. j. 14 Cmo 125/2008-21, jimiž byla vyřešena otázka významná pro rozhodnutí soudu v projednávané věci, a to že L. K. nebyl v den své smrti společníkem společnosti.
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že smyslem ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží. Dovolací soud může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti.
Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 658/2015, ze dne 27. května 2015, sp. zn. 29 Cdo 343/2014, či ze dne 27. srpna 2015, sp. zn. 29 Cdo 920/2015, či dovolatelkou citované rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, a ze dne 29. června 2011, sp. zn. 30 Cdo 348/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014, a ze dne 24. února 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014.
Uzavřel-li odvolací soud, že s ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci (délka řízení přesahující 10 let, absence nových relevantních tvrzení ze strany dovolatelky, právní moc rozhodnutí řešících otázku významnou i pro posouzení projednávané věci, jakož i zachování práva podat v případě „revize“ dotčených rozhodnutí žalobu o obnovu řízení i v projednávané věci) není na místě přerušit řízení v projednávané věci podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., postupoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu