ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.3260.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 3260/2017-1035
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně E. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené opatrovníkem M. E., se sídlem XY, proti žalovanému R. H. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Ing. Ondřejem Blahou, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 47/73, PSČ 186 00, o zaplacení 40.837.687 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 45 Cm 216/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017, č. j. 6 Cmo 43/2017-997, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017, č. j. 6 Cmo 43/2017-997, jakož i usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 12. 2016, č. j. 45 Cm 216/2013-973, ve výroku III., se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 9. 12. 2016, č. j. 45 Cm 216/2013-973, nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků (výrok I.), zastavil řízení (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
[2] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) Žalobou doručenou soudu dne 2. 10. 2013 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení 40.837.687 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení.
2) Žalobu za žalobkyni podepsal Mgr. Jiří Klimíček, advokát, na základě plné moci udělené mu dne 30. 9. 2013 jednatelem žalované J. Š.
3) Valná hromada žalobkyně konaná dne 22. 8. 2013 odvolala J. Š. z funkce jednatele.
4) Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2015, č. j. 46 Nc 5001/2014-592, byl žalobkyni ustanoven opatrovník M. E.
5) V podání doručeném soudu dne 21. 11. 2016 opatrovník sdělil, že nehodlá v tomto řízení udělit plnou moc Mgr. Jiřímu Klimíčkovi a „jakkoli zpětně aprobovat podanou žalobu“.
[3] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že J. Š. udělil plnou moc Mgr. Jiřímu Klimíčkovi až poté, co byl valnou hromadou odvolán z funkce jednatele, a nebyl proto již oprávněn činit za žalobkyni žádné úkony. Protože žaloba byla za žalobkyni podána zjevně neoprávněnou osobou a tento nedostatek podmínky řízení se odstranit nepodařilo, soud prvního stupně řízení zastavil podle §104 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), ve spojení s §1 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.
[4] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle „§146 odst. 2 ve spojení s §150 o. s. ř.“ Za důvod hodný zvláštního zřetele, pro který výjimečně žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal, považoval skutečnost, že „zastavení řízení sice zavinila žalobkyně, když žalobu podala k tomu neoprávněně zmocněná osoba, ale tento nedostatek mohl být odstraněn, avšak nestalo se tak vzhledem k postoji opatrovníka společnosti, který byl však ustanoven až po podání žaloby a on její podání tak ovlivnit nemohl.“
[5] Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[6] Odvolací soud uvedl, že k zastavení řízení vedl „výjimečný postup“ opatrovníka jmenovaného soudem k ochraně zájmů žalobkyně a odvozeně též k ochraně zájmů „vlastníků“ žalobkyně a jejích věřitelů.
[7] Důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu §150 o. s. ř. odvolací soud spatřoval v tom, že společníci žalobkyně (J. Š. a žalovaný) vedou vůči sobě neobvyklé množství sporů, do nichž je vtahována i žalobkyně, což je v rozporu s jejími zájmy, neboť je těmito spory nedůvodně finančně zatěžována. Jde o výjimečný stav mezi žalobkyní a jejími společníky a mezi společníky navzájem. Současně je podle odvolacího soudu zřejmé, že společníci mají na vedení sporů dostatečné zdroje. Vedení sporů proto „zatěžuje jejich majetkovou sféru ještě únosným způsobem“.
[8] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva týkající se výkladu §150 o. s. ř., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu.
[9] Dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně aplikoval §150 o. s. ř., když nebyly naplněny zákonem stanovené důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení. Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 379/2014, uvádí, že zastavení řízení zavinila žalobkyně, žalovanému proto měla být podle §146 odst. 2 věty první o. s. ř. přiznána náhrada nákladů řízení, které účelně vynaložil na svoji obranu.
[10] Odkazuje na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu dovolatel uvádí, že §150 o. s. ř. zakotvuje výjimku z pravidla využívanou v ojedinělých případech, jež musí být řádně odůvodněna a podložena relevantními argumenty. Dovolatel má za to, že odvolací soud závěry plynoucí z jím uváděné judikatury zcela opomněl, „když na otázku nákladovou pohlížel pouze prizmatem žalobkyně, namísto toho, aby se zabýval tím, jak se nepřiznání náhrady nákladů řízení promítne do poměrů žalovaného, který byl v řízení úspěšný a který úspěšně hájil svá práva, celkovou výši náhrady nákladů řízení úspěšného účastníka ani nezjistil a na aplikaci ustanovení §150 o. s. ř. účastníky neupozornil“.
[11] Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil a přiznal mu náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, popř. aby usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně ve výroku III. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[12] Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za správné. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl, popř. aby je jako nedůvodné zamítl.
[13] Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení dovolatelem předestřené otázky výkladu §150 o. s. ř., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
[14] Dovolání je i důvodné.
[15] Podle §146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).
[16] Z §147 odst. 1 o. s. ř. se podává, že účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila.
[17] Podle §150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.
[18] Judikatura Nejvyššího a Ústavního soudu je ustálena v závěru, podle něhož základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, je zásada úspěchu ve věci (§142 odst. 1 o. s. ř.), jež je doplněna zásadou zavinění (§146 odst. 2 a §147 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Smyslem využití zásady zavinění je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil. Pokud soud zastavuje řízení, zabývá se tedy při rozhodování o nákladech řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění typicky může spočívat např. v tom, že účastník podal žalobu ve věci, o níž bylo již pravomocně rozhodnuto nebo v níž už probíhá jiné řízení, že podal žalobu proti někomu, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, nebo že vzal žalobu zpět (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1878/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1787/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 170/2015).
[19] S vědomím faktu, že tyto základní zásady rozhodování o náhradě nákladů řízení (zásada úspěchu ve věci a zásada zavinění) mají hlubší souvislost se strukturou a funkcí civilního sporného procesu, by měl soud vždy přistupovat k interpretaci a aplikaci ustanovení §150 o. s. ř., jež je umožňuje v konkrétním výjimečném případě prolomit. Ustanovení §150 o. s. ř. slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Přitom zejména v procesním právu je nutno každou výjimku z obecného pravidla vykládat restriktivně (srov. zejména nález Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. I. ÚS 2862/07, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2438/2013, uveřejněné pod číslem 2/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 4384/2013, ze dne 22. 6. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2121/2015, ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 5308/2015, nebo ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 928/2017).
[20] Je-li dovolání podepsáno pouze zástupcem dovolatele na základě plné moci, který ani přes opatření soudu dle §104 odst. 2 věty první, o. s. ř., vůči němu učiněné, toto zastoupení nedoložil, Nejvyšší soud České republiky dovolací řízení dle §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. zastaví. Obdobně to platí i pro jiný návrh na zahájení řízení. Jestliže soud z uvedeného důvodu řízení zastaví, je osobou, která z procesního hlediska zavinila zastavení řízení, zástupce účastníka, jemuž lze ve smyslu §147 odst. 1 o. s. ř. uložit, aby hradil náklady řízení, jež by bez jeho zavinění nevznikly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 733/2001, uveřejněné pod číslem 30/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a na něj navazující další rozhodnutí, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4872/2008, ze dne 8. 4. 2010, sp. zn. 21 Cdo 760/2009, a ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 21 Cdo 171/2011).
[21] V poměrech projednávané věci zavinil z procesního hlediska zastavení řízení zástupce žalobkyně Mgr. Jiří Klimíček, který své zastoupení v řízení nedoložil. Jemu proto bylo podle §147 odst. 1 o. s. ř. možné uložit, aby žalovanému nahradil náklady řízení, popř., za podmínek uvedených v §150 o. s. ř. a blíže rozvedených ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, žalovanému (ve vztahu k Mgr. Jiřímu Klimíčkovi) náhradu nákladů řízení nepřiznat.
[22] Aplikoval-li odvolací soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně §150 o. s. ř. ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným poté, co aproboval závěr soudu prvního stupně, podle něhož zastavení řízení zavinila žalobkyně, je jeho právní posouzení věci nesprávné. Dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř. tak byl naplněn.
[23] Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), proto napadené rozhodnutí odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil včetně závislého výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení [§242 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil (v odpovídajícím rozsahu) i je a věc (v tomto rozsahu) vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[24] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., §226 odst. 1 o. s. ř.).
[25] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 o. s. ř.).
[26] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 4. 2019
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu