ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.3424.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 3424/2019-601
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Ivo Waldera a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně T. S. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Martinem Křížem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, PSČ 110 00, proti žalovanému J. B. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Petrem Běhanem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 6, V Podbabě 2524/22, PSČ 160 00, o zaplacení 14.500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 15 C 103/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2019, č. j. 19 Co 3/2019-500, ve znění usnesení ze dne 27. 5. 2019, č. j. 19 Co 3/2019-507, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2019, č. j. 19 Co 3/2019-500, ve znění usnesení ze dne 27. 5. 2019, č. j. 19 Co 3/2019-507, jakož i rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 19. 7. 2018, č. j. 15 C 103/2017-447, se ruší a věc se postupuje Krajskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni.
Odůvodnění:
[1] Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 19. 7. 2018, č. j. 15 C 103/2017-447, zamítl žalobu o zaplacení 14.500.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Krajský soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Odvolací soud vyšel mimo jiné z toho, že:
1) Žalovaný byl akcionářem a vlastníkem dluhopisů společnosti T. H., identifikační číslo osoby XY, s předmětem činnosti pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 – 3 živnostenského zákona. Žalovaný byl dále členem dozorčí rady a od 1. 10. 2007 zaměstnancem této společnosti na pozici obchodního ředitele.
2) Žalovaný byl od května 2009 do července 2010 akcionářem a v období od 1. 7. 2010 do 2. 6. 2015 členem dozorčí rady žalobkyně, která je dceřinou společností T. H., a rovněž vlastníkem dluhopisů emitovaných žalobkyní.
3) Dne 20. 5. 2015 uzavřeli žalovaný jako prodávající a žalobkyně jako kupující rámcovou smlouvu o ukončení účasti a spolupráce ve společnostech žalobkyně a T. H. (dále jen „rámcová smlouva“).
4) V rámcové smlouvě žalovaný (prodávající) deklaroval, že si přeje „prodat dluhopisy T. S. a dluhopisy a akcie T. H. (dále jen ,cenné papíryʼ), a žalobkyně (kupující), že si tyto cenné papíry přeje koupit a obě strany mají zájem na ukončení pracovního poměru prodávajícího a jeho členství v dozorčích radách těchto společností“.
5) V rámcové smlouvě smluvní strany stanovily celkovou kupní cenu převáděných cenných papírů na částku 58.000.000 Kč.
6) Smluvní strany dále dohodly, že kupující složí ke dni podpisu této smlouvy část kupní ceny na svěřenecký účet u Komerční banky a. s. Kupní cena bude vypořádána tak, že výplata částky 43.500.000 Kč bude poukázána na účet prodávajícího bez prodlení po předložení předávacího protokolu k cenným papírům. Částka 14.500.000 Kč bude poukázána na účet prodávajícího v den následující po dni, „kdy od poukázání částky 43.500.000 Kč uplynou dva roky, přičemž před výplatou této částky, pokud Komerční banka obdrží originál stejnopisu žaloby, kterou se kupující bude domáhat po prodávajícím zaplacení částky ve výši 14.500.000 Kč, výplatu příslušné částky neprovede a provede ji pouze za dále specifikovaných podmínek podle článku 3 odstavec 3.3 smlouvy“.
7) Rámcová smlouva obsahovala (mimo jiné) ujednání tohoto znění:
Článek 4
4.1 Prodávající nesmí počínaje dnem uzavření této smlouvy po dobu dvou let:
i. prokazatelně získávat, odvádět nebo přebírat od kupujícího (žalobkyně) zakázky jakéhokoliv současného zákazníka kupujícího (kupující předá prodávajícímu písemný seznam svých současných zákazníků nejpozději při podpisu této smlouvy) nebo budoucího zákazníka kupujícího (budoucím zákazníkem se rozumí zákazník, kterému v době uzavření této smlouvy kupující nedodá služby a poskytne mu první dodávku nebo s ním uzavře smlouvu o dodávce v době dvou let od uzavření této smlouvy, přičemž kupující se zavazuje prodávajícímu ke dni podpisu smluvního vztahu s budoucím zákazníkem písemně sdělit: (i) jméno a příjmení/obchodní firmu takového zákazníka, dále (ii) datum narození/IČO takového zákazníka a jeho (iii) bydliště/sídlo); nebo
ii. prokazatelně odvádět od kupujícího dodávky zboží nebo služeb poskytované kupujícímu jakoukoliv osobou; nebo
iii. prokazatelně ovlivňovat v neprospěch kupujícího obchodní podmínky, za jakých kupující jedná s jakoukoliv osobou, která byla nebo je jeho zákazníkem, zprostředkovatelem, distributorem nebo dodavatelem; nebo
iv. prokazatelně zaměstnávat (ať již sám nebo prostřednictvím jakékoli právnické osoby), snažit se získat nebo odvést od kupujícího jakoukoli osobu zaměstnanou nebo jinak pracující pro kupujícího (ať již v době uzavření této smlouvy nebo kdykoli v době dvou let po jejím uzavření, bez ohledu na dobu trvání tohoto vztahu) na jakékoli pozici, včetně nezávislého dodavatele vykonávajícího pro kupujícího podobnou úlohu jako jeho zaměstnanci; nebo
v. prokazatelně používat jakýkoli obchodní název používaný výlučně kupujícím, nebo jakýkoli jiný název zaměnitelný s takovým obchodním názvem kupujícího; nebo
vi. prokazatelně se prezentovat jako spojená s či jako osoba mající zájem s kupujícím.
4.2 prodávající dále nesmí počínaje dnem uzavření této smlouvy po dobu dvou let:
i. provádět vlastní podnikatelskou činnost (na základě živnostenského oprávnění – jako osoba samostatně výdělečně činná); nebo
ii. být zaměstnán; nebo
iii. být členem v jakýchkoli orgánech jakékoli právnické osoby; nebo
iv. být prokuristou nebo jiným zástupcem; nebo
v. mít majetkovou účast v jakékoliv obchodní korporaci (české i zahraniční); nebo
vi. být účastníkem tiché společnosti nebo mít jakoukoli jinou účast na zisku,
to vše ve vztahu k jakémukoli jinému konkurenčnímu podnikateli, jehož předmět podnikání je stejný nebo obdobný hlavní činnosti kupujícího nebo společnosti (T. H.) a jakkoliv se dotýká oblasti IT, a který působí na trhu v České republice nebo Slovenské republice.
…
4.5 V případě, že prodávající poruší jakýkoli svůj závazek podle odstavce 4.1 nebo 4.2 této smlouvy, je povinen kupujícímu uhradit smluvní pokutu ve výši části kupní ceny splatné v souladu s odstavcem 3.2ii této smlouvy (tj. ve výši 14.500.000 Kč) … Případná smluvní pokuta bude mezi stranami vypořádána výhradně postupem dle odst. 3.3 této smlouvy, tedy vznikne-li kupujícímu soudně přiznaný nárok na její úhradu prodávajícím, tato smluvní pokuta bude uhrazena z částky 14.500.000 Kč, která je deponována na svěřeneckém účtu.
8) Celkové finanční nároky žalovaného v souvislosti s ukončením jeho činnosti a majetkové účasti ve společnostech žalobkyně a T. H. byly vyčísleny částkou 58.000.000 Kč. Tato částka představovala pokrytí veškerých nároků žalovaného, tedy i finančních nároků za dodržení zákazu konkurence.
[4] Na takto ustaveném základu odvolací soud, odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4192/2008, uzavřel, že nelze posoudit vyváženost smlouvy o zákazu konkurence a míru omezení osoby zavázané proti vyžadované míře potřebnosti ochrany žalobkyně jako osoby oprávněné, protože není možné určit konkrétní výši finanční náhrady žalovaného za plnění konkurenční doložky podle rámcové smlouvy. Nelze proto ani zjistit, zda smlouva reflektuje ústavní princip zakotvený v článku 26 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), podle něhož má každý právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Finanční náhrada za plnění povinností z konkurenční doložky tak podle odvolacího soudu nebyla vůbec dojednána, konkurenční doložka tudíž omezuje zavázanou stranu více, než vyžaduje ochrana žalobkyně, a je proto neplatná podle §2975 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
[5] I kdyby bylo možno dospět „na základě provedených důkazů a objasnění společného úmyslu účastníků k takovému skutkovému závěru, že finanční plnění za zákaz konkurence bylo sjednáno ve výši 14.500.000 Kč, pak ani takový závěr by nemohl přivodit pro žalobkyni lepší postavení ve věci a nemohl by vést k závěru o platně uzavřené konkurenční doložce, a to proto, že je zde další důvod, který soud prvního stupně pominul a který činí ve smyslu §2975 odst. 1 o. z. konkurenční doložku zakázanou, k níž se nepřihlíží“.
[6] Ujednání popisující okruh činností, jichž je žalovaný povinen se zdržet, je podle odvolacího soudu „vymezením takového obecného charakteru, který okruh činnosti činí širokým a neurčitým a vymyká se i smyslu zákonného ustanovení, pro které může být konkurenční doložka sjednána, a již nesleduje pouze ochranu žalobkyně …“. V konkurenční doložce zakázaná činnost je „vymezena až šikanózním způsobem, že takové ujednání nelze respektovat a nelze mu poskytnout právní ochranu“. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2006, sp. zn. 32 Odo 659/2005, a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4192/2008, odvolací soud uzavřel, že „nelze připustit sjednání takové konkurenční doložky, jejíž vymezení zákazu činnosti by bylo takovým nepřiměřeným zásahem do práva svobodného podnikání, která by umožňovala rozšiřující výklad pro svoji neurčitost, čímž by se dostala do rozporu s článkem 26 odst. 1 Listiny a očekávanou ochranu práv dotčených osob, včetně jejich legitimního očekávání by nemohla poskytovat“.
[7] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež má za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k řešení otázky výkladu konkurenční doložky sjednané v rámcové smlouvě podle §2975 o. z. Podle přesvědčení dovolatelky odvolací soud tuto otázku posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu, z níž se podává výklad a náležitosti konkurenční doložky sjednané podle §2975 o. z. a přednost výkladu nezakládajícího neplatnost smlouvy před výkladem, který k neplatnosti vede.
[8] Dovolatelka má za to, že ujednání o konkurenční doložce v článku 4 rámcové smlouvy v souladu s §2975 o. z. vymezuje zcela určitě činnost, kterou nesmí žalovaný vykonávat, její územní i časovou platnost i okruh osob, vůči kterým nesmí žalovaný tuto činnost vykonávat. Odkazujíc na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1318/2017, považuje dočasné omezení práva žalovaného na svobodnou volbu povolání, jakož i práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost (garantované článkem 26 odst. 1 Listiny), za ospravedlnitelné.
[9] Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že založil své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení a na judikatuře vycházející z právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, která však dle důvodové zprávy k ustanovení §2975 o. z. pojímala konkurenční doložky příliš restriktivně.
[10] Podle dovolatelky je namístě nevykládat konkurenční doložku striktně formalisticky, když i záměr zákonodárce byl upravit konkurenční doložku méně přísně, a spíše hledat důvody pro platnost právního jednání než pro jeho neplatnost. To ostatně stanoví také §574 o. z., který určuje, že na právní jednání je třeba hledět spíše jako na platné než neplatné.
[11] Jde-li o odvolacím soudem tvrzenou neurčitost ujednání o okruhu činností, jichž se zákaz týká, odvolací soud nejenže se podle dovolatelky neřídil požadavkem §574 o. z., ale úmysl jednajících osob v tomto směru vůbec nezkoumal.
[12] Dovolatelka považuje za nesprávný závěr odvolacího soudu o nevyváženosti a nepřiměřenosti sjednané konkurenční doložky. Zákon podle ní nevyžaduje ujednání o konkrétní výši protiplnění za dodržení zákazu konkurence. Dovolatelka poukazuje na smluvní svobodu stran, na nutnost posuzovat přiměřenost konkurenční doložky v rámci celé transakce a na „možnost kompenzovat zákaz konkurence žalovanému jinak, např. způsobem sjednaným v článku 4 rámcové dohody ve výši 14.500.000 Kč“. Ostatně odvolací soud sám vyšel ze zjištění, že částka 14.500.000 Kč měla být zaplacena žalovanému pouze tehdy, jestliže žalovaný zákaz konkurence neporuší.
[13] Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[14] Žalovaný ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nedůvodné zamítl, popřípadě aby je odmítl.
[15] Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. k řešení otázek výkladu právního jednání a konkurenční doložky, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu.
[16] Podle §556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odstavec 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odstavec 2).
[17] Podle §557 o. z. připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první.
[18] Podle §558 o. z. v právním styku s podnikatelem se výrazu připouštějícímu různý výklad přisoudí význam, jaký má v takovém styku pravidelně. Není-li však druhá strana podnikatelem, musí ten, kdo se toho dovolává, prokázat, že druhé straně musel být takový význam znám (odstavec 1). V právním styku podnikatelů se přihlíží k obchodním zvyklostem zachovávaným obecně, anebo v daném odvětví, ledaže to vyloučí ujednání stran nebo zákon. Není-li jiné ujednání, platí, že obchodní zvyklost má přednost před ustanovením zákona, jež nemá donucující účinky, jinak se může podnikatel zvyklosti dovolat, prokáže-li, že druhá strana určitou zvyklost musela znát a s postupem podle ní byla srozuměna (odstavec 2).
[19] Podle §2975 o. z. neurčí-li se v ujednání zakazujícím jinému soutěžní činnost území, okruh činnosti nebo okruh osob, kterých se zákaz týká, ke konkurenční doložce se nepřihlíží (odstavec 1). Zakazuje se konkurenční doložka ujednaná na neurčitou dobu nebo na dobu delší než pět let; poruší-li se zákaz, platí, že konkurenční doložka byla ujednána na pět let (odstavec 2). Zakazuje se konkurenční doložka omezující zavázanou stranu více, než vyžaduje potřebná ochrana oprávněné strany; poruší-li se zákaz, může soud na návrh dotčené strany konkurenční doložku omezit, zrušit, nebo prohlásit za neplatnou (odstavec 3).
[20] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:
1) Neklade-li zákon ani na konkurenční doložku upravenou v §2518 o. z. požadavek, aby obsahovala současně vymezení činnosti, území a okruhu osob, jichž se zákaz týká, nelze akceptovat výklad, podle kterého by tyto náležitosti byly nezbytné pro konkurenční doložku v režimu §2975 o. z., a to pod sankcí, že k ujednání tyto náležitosti neobsahující nebude ex officio přihlíženo.
2) Obecně platí, že konkurenční doložka bývá uzavírána tehdy, kdy osoba, jíž se omezuje právo vykonávat činnost soutěžní povahy (zavázaná strana), získala či získá (zpravidla) díky vztahu s oprávněnou stranou určité know-how, jehož využití v soutěži bezprostředně po ukončení tohoto vztahu by mohlo oprávněnou stranu poškodit. Typicky tomu tak bývá (či může být) v případě obchodních zástupců či členů volených orgánů obchodních korporací. Další obvyklou situací, kdy dochází k uzavírání konkurenčních doložek, je převod závodu či významné majetkové účasti v obchodní korporaci, kdy převodce získal určité know-how právě díky vlastnictví převáděného závodu či převáděné majetkové účasti v obchodní korporaci (např. v souvislosti s výkonem funkce člena voleného orgánu této obchodní korporace).
3) Proto lze považovat dočasné omezení práva zavázané strany na svobodnou volbu povolání, jakož i práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost (garantovaného článkem 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) za ospravedlnitelné. Nicméně aby takový zásah do ústavně garantovaného práva vyhovoval požadavku přiměřenosti (tedy aby do uvedeného práva zavázané strany nebylo zasahováno více, než je pro dosažení sledovaného cíle nezbytné), klade zákonodárce na obsah konkurenční doložky určitá omezení. Je tomu tak jak v případě konkurenční doložky uzavřené s obchodním zástupcem (v §2518 o. z.), tak i v případě obecné úpravy konkurenční doložky v §2975 o. z.
4) K dosažení tohoto účelu právní úpravy konkurenční doložky slouží (v obecném režimu) jednak pravidlo o časovém omezení (§2975 odst. 2 o. z.), a jednak pravidlo umožňující zavázané straně dosáhnout omezení, zrušení či prohlášení konkurenční doložky za neplatnou, bude-li ji omezovat více, než vyžaduje potřebná ochrana oprávněné strany (§2975 odst. 3 o. z.).
5) Ustanovení §2975 odst. 1 o. z. – přes své nepřesné vyjádření – nevymezuje obligatorní náležitosti konkurenční doložky přísněji než je tomu v případě §2518 o. z., ale pouze zdůrazňuje obecný požadavek (viz §553 odst. 1 o. z.) na určitost ujednání o konkurenční doložce. Aby konkurenční doložka byla určitým právním jednáním, musí z ní plynout, jaké činnosti a v jakém rozsahu nesmí zavázaná strana vykonávat. Rozsahem zákazu je přitom třeba rozumět buď určité území (na němž zavázaná strana nesmí po sjednanou dobu vyvíjet činnost soutěžní povahy), anebo určitý okruh osob (vůči nimž nesmí tuto činnost vyvíjet; zpravidla půjde o zákazníky či potencionální zákazníky oprávněné strany).
6) To, zda konkrétní konkurenční doložka v tomto směru vyhovuje požadavku určitosti právních jednání, je třeba posuzovat podle pravidel pro výklad právních jednání.
7) Výkladu podléhá zásadně každé právní jednání, bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné). Je tomu tak již proto, že sám závěr o jednoznačnosti (jasnosti) určitého právního jednání je výsledkem jeho výkladu.
8) Základní (prvotní) pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje ustanovení §556 odst. 1 věty první o. z. Soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním). Ochrana dobré víry adresáta právního jednání pak vyžaduje (a §556 odst. 1 věta první o. z. tak normuje výslovně), aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov).
9) Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v §556 odst. 1 větě druhé o. z. (nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen). Ustanovení §556 odst. 2 o. z. pak uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží.
Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5943/2016, uveřejněný pod číslem 103/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1318/2017 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[21] Ujednání o konkurenční doložce zpravidla obsahuje konkrétní výši finančního plnění, jímž má být povinnému z konkurenční doložky kompenzováno její dodržování. Sjednanou výší finančního plnění je (současně s dalšími kritérii) obvykle poměřována přiměřenost dočasného omezení práva zavázané strany vykonávat určitou činnost. Zákon nicméně takové ujednání nevyžaduje a jeho absenci nijak nesankcionuje.
[22] Proporcionalita a vzájemná vyváženost práv a povinností mezi oprávněným a povinným (zavázaným) z konkurenční doložky totiž může plynout nejen z výslovného znění konkurenční doložky, ale i z jiných ujednání smluvních stran, včetně předchozí úpravy vzájemných práv a povinností. Proporcionalita nemusí být dosažena pouze sjednáním konkrétního finančního protiplnění zavázanému z konkurenční doložky. Omezení zavázaného z konkurenční doložky mohou být kompenzována také jinak.
[23] Dochází-li k uzavírání konkurenční doložky v souvislosti s převodem závodu či významné majetkové účasti v obchodní korporaci nebo se zánikem funkce člena voleného orgánu obchodní korporace, je při posouzení přiměřenosti konkurenční doložky nutné vycházet z celkové úpravy vzájemných práv a povinností stran, z již poskytnutých plnění a z dalších významných okolností, na jejichž základě lze vyhodnotit poměr mezi omezeními zavázané strany a potřebou ochrany strany oprávněné.
[24] Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že odvolací soud pochybil, posoudil-li dočasné omezení žalovaného vykonávat sjednanou činnost jako nepřiměřené pouze z důvodu absence výslovného ujednání o výši finančního plnění za splnění konkurenční doložky, aniž se důkladně zabýval širšími souvislostmi vzájemného vztahu obou stran, zejména pak porovnáním plnění, k nimž se obě strany v souvislosti s prodejem cenných papírů a s ukončením činnosti žalovaného pro žalobkyni a společnost T. H. zavázaly.
[25] Odvolacímu soudu je rovněž nutné vytknout, že posoudil ujednání o okruhu činností, jejichž výkonu se žalovaný zavázal zdržet, jako neurčité, aniž je podrobil výkladu za použití pravidel uvedených v §556 a násl. o. z.
[26] Je-li dovolání přípustné, přihlíží Nejvyšší soud i k jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.). Taková vada je dána i tehdy, rozhodoval-li v prvním stupni věcně nepříslušný soud.
[27] Spor ze smlouvy uzavřené mezi členem dozorčí rady akciové společnosti a touto akciovou společností, jejímž předmětem je úprava vzájemného vztahu v souvislosti s ukončením výkonu funkce, je sporem mezi obchodní společností a členem jejího orgánu týkajícím se výkonu funkce člena orgánu, k jehož projednání a rozhodnutí jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy [§9 odst. 2 písm. f) o. s. ř.]. Rovněž spor týkající se práv a povinností ze smlouvy o prodeji akcií a dluhopisů je sporem, k jehož projednání a rozhodnutí jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy [§9 odst. 2 písm. j) o. s. ř.].
[28] Rozhodl-li ve věci (jako soud prvního stupně) okresní soud, je řízení zatíženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
[29] Nejvyšší soud proto napadený rozsudek, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc postoupil Krajskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni (§243e odst. 2 o. s. ř.).
[30] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., §226 odst. 1 o. s. ř.).
[31] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 4. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu