ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.3551.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 3551/2018-78
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně A. M. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ing. Michalem Diamantem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 288/17, PSČ 120 00, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu POKROK , se sídlem v Praze 8, Kollárova 157/18, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 00034398, zastoupenému JUDr. Alenou Šťastnou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 978/23, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí představenstva o vyloučení z družstva a o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 78/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 5. 2018, č. j. 6 Cmo 138/2017-53, takto:
I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 5. 2018, č. j. 6 Cmo 138/2017-53, ve druhém a třetím výroku, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2017, č. j. 73 Cm 78/2016-27, ve II. a III. výroku, se ruší .
II. Řízení o žalobě o určení, že žalobkyně je členkou žalovaného Stavebního bytového družstva POKROK, se zastavuje .
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 38.684 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
[1] Návrhem podaným u Městského soudu v Praze dne 4. 8. 2016 se žalobkyně domáhá vyslovení neplatnosti rozhodnutí představenstva Stavebního bytového družstva POKROK (dále též jen „družstvo“) ze dne 21. 11. 2012, kterým byla vyloučena z družstva (dále též jen „rozhodnutí představenstva“), a určení, že je členkou družstva.
[2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 3. 2017, č. j. 73 Cm 78/2016-27, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí představenstva (výrok I.) a žalobu o určení, že žalobkyně je členkou družstva (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
[3] Soud prvního stupně přitom vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) Dne 8. 8. 2012 odeslalo družstvo žalobkyni do vlastních rukou na adresu pro doručování určenou v souladu se stanovami (XY) výstrahu před vyloučením z družstva (dále též jen „výstraha“) pro dluh na nájemném a zálohách spojených s užíváním bytu.
2) Jelikož žalobkyně nebyla doručujícím orgánem na uvedené adrese zastižena, byla zásilka obsahující výstrahu dne 9. 8. 2012 uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Dne 21. 8. 2012 pošta nevyzvednutou zásilku vrátila zpět družstvu.
3) Rozhodnutím představenstva družstva ze dne 21. 11. 2012 byla žalobkyně z družstva vyloučena.
4) Jelikož žalobkyně nebyla doručujícím orgánem na adrese XY, zastižena, byla zásilka obsahující rozhodnutí představenstva dne 23. 11. 2012 uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Dne 11. 12. 2012 pošta nevyzvednutou zásilku vrátila zpět družstvu.
5) Proti rozhodnutí představenstva podala žalobkyně odvolání, které družstvu doručila dne 13. 10. 2014.
6) Dopisem ze dne 22. 10. 2014 sdělilo družstvo žalobkyni, že její členství v družstvu zaniklo.
7) Podle čl. 99 odst. 4 písm. b) stanov družstva je „povinnost družstva doručit písemnost do vlastních rukou splněna při doručování poštou, pokud družstvo předá písemnost poště v řádném termínu. Účinky doručení nastanou i tehdy, jestliže pošta písemnost vrátí družstvu jako nedoručitelnou a člen svým jednáním doručení zmařil, nebo jestliže člen přijetí písemnosti odmítl“.
8) Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 16. 12. 2014, č. j. 28 C 165/2014-205, k žalobě družstva uložil žalobkyni vyklidit (v rozsudku specifikovaný) byt a předat jej družstvu. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 5. 2015, č. j. 17 Co 112/2015-229, k odvolání žalobkyně rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud, vycházeje z toho, že výstraha i rozhodnutí představenstva byly žalobkyni řádně doručeny, dospěl k závěru, podle něhož členství žalobkyně v družstvu zaniklo marným uplynutím tříměsíční prekluzivní lhůty stanovené v §231 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), pro podání odvolání proti rozhodnutí představenstva. Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu odmítl jako nepřípustné usnesením ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4808/2015. Ústavní soud usnesením ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2320/16, odmítl jako zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost podanou žalobkyní proti rozhodnutím soudů všech tří stupňů.
[4] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně, s odkazem na existenci shora citovaných pravomocných soudních rozhodnutí vydaných v řízení o vyklizení bytu, dospěl k závěru, podle něhož žalobkyně byla rozhodnutím představenstva z družstva platně vyloučena. Výstraha i rozhodnutí představenstva byly žalobkyni řádně doručeny, a to náhradním způsobem, neboť se dostaly do sféry její dispozice. Účinky doručení rozhodnutí o vyloučení z družstva tak nastaly ke dni 10. 12. 2012.
[5] Nepodala-li žalobkyně v tříměsíční zákonné lhůtě uvedené v §231 odst. 4 obch. zák. proti rozhodnutí představenstva odvolání k členské schůzi družstva, marným uplynutím této lhůty toto právo podle soudu zaniklo.
[6] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. (první výrok), ve výroku II. jej změnil tak, že žalobu o určení, že žalobkyně je členkou družstva, zamítl pro předčasnost (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok).
[7] Odvolací soud zdůraznil, že žalobkyně podala proti rozhodnutí představenstva odvolání, o kterém shromáždění delegátů družstva dosud nerozhodlo. Z toho důvodu je podle něj žaloba o určení členství žalobkyně v družstvu předčasná, neboť „shromáždění delegátů může odvolání žalobkyně vyhovět a tím definitivně potvrdit existenci jejího členství v družstvu“. Až v případě, že shromáždění delegátů žalobkyni nevyhoví, může žalobkyně u soudu podat návrh na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů podle §231 odst. 5 obch. zák.
[8] Postup představenstva, které nepředložilo odvolání žalobkyně shromáždění delegátů, je podle odvolacího soudu v rozporu se zákonem, neboť „posouzení důvodnosti odvolání žalobkyně do rozhodnutí představenstva o jejím vyloučení z družstva, včetně posouzení včasnosti podaného odvolání, patří do působnosti shromáždění delegátů, nikoli představenstva“. Podle ustálené judikatury je totiž „proces vyloučení z družstva dvouetapový, a dokud o podaném odvolání proti rozhodnutí představenstva nebude shromážděním delegátů rozhodnuto, není proces vyloučení z družstva dokončen a družstvo by tudíž na žalobkyni mělo pohlížet jako na svoji členku, když otázka, zda lhůta pro podání dovolání uplynula marně, je mezi nimi sporná“.
[9] Proti rozsudku odvolacího soudu (podle obsahu pouze v rozsahu druhého výroku) podalo družstvo dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky okamžiku ukončení procesu vyloučení člena z družstva, kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
[10] Dovolatel má za to, že žalobkyně podala odvolání proti rozhodnutí představenstva až po marném uplynutí tříměsíční prekluzivní lhůty uvedené v §231 odst. 4 obch. zák. K tomu dovolatel odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4808/2015 (přijaté v řízení o vyklizení bytu mezi totožnými účastníky), v němž Nejvyšší soud dospěl ke stejnému závěru.
[11] Dovolatel cituje závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1139/2018, podle něhož marným uplynutím tříměsíční lhůty k podání odvolání proti rozhodnutí představenstva o vyloučení z družstva členství v družstvu zaniká. Na tom nemůže nic změnit ani to, že opožděně podané odvolání nebylo shromáždění delegátů předloženo k rozhodnutí.
[12] Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[13] Žalobkyně ve vyjádření k dovolání družstva namítá subjektivní nepřípustnost dovolání, ztotožňuje se se závěry odvolacího soudu a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popřípadě aby je zamítl.
[14] Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu ustanovení §243c odst. 3, §240 odst. 1 a §218 písm. b) o. s. ř. – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.
[15] Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000 (uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003, či ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 29 Odo 702/2006.
[16] V poměrech projednávané věci odvolací soud žalobu o určení členství žalobkyně v družstvu sice zamítl, avšak ve výroku svého rozhodnutí zároveň uvedl, že tak činí „pro předčasnost“. Je přitom zjevné, že zamítnutí žaloby pro předčasnost je z hlediska dopadu do poměrů žalovaného méně příznivé než zamítnutí žaloby, které je „konečné“ (srov. např. obdobně závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. 29 ICdo 133/2018, a dalších rozhodnutí v něm citovaných). Družstvo je tudíž oprávněno podat dovolání proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu.
[17] Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. k řešení dovolatelem otevřené otázky, kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[18] S ohledem na datum přijetí rozhodnutí představenstva o vyloučení žalobkyně z družstva jsou pro projednávanou věc rozhodná následující ustanovení obchodního zákoníku ve znění účinném k 21. 11. 2012, tj. naposledy ve znění zákona č. 202/2012 Sb., jež následně – až do zrušení obchodního zákoníku k 31. 12. 2013 – nedoznala žádných změn (srov. §3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).
[19] Podle §231 odst. 4 obch. zák. člen může být vyloučen, jestliže opětovně a přes výstrahu porušuje členské povinnosti, nebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách. Fyzická osoba může být vyloučena také, byla-li pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin, který spáchala proti družstvu nebo členu družstva. O vyloučení, které musí být členu písemně oznámeno, rozhoduje, pokud stanovy neurčují jinak, představenstvo. Proti rozhodnutí o vyloučení má právo podat člen odvolání k členské schůzi. Není-li právo na odvolání uplatněno do tří měsíců ode dne, kdy se člen dověděl nebo mohl dovědět o rozhodnutí o vyloučení, zaniká.
[20] Podle §239 odst. 7 obch. zák. není-li s ohledem na rozsah družstva dobře možné svolávat členskou schůzi, mohou stanovy určit, že v rozsahu jimi stanoveném plní působnost členské schůze shromáždění delegátů. Každý z delegátů se volí stejným počtem hlasů. Stanovy mohou určit odchylky, pokud jsou nutné vzhledem k organizačnímu uspořádání družstva.
[21] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:
1) Rozhodnutím představenstva o vyloučení z družstva nekončí účast člena v družstvu. Členství v družstvu končí (je-li proti rozhodnutí představenstva podáno včasné odvolání) teprve rozhodnutím členské schůze o vyloučení člena, popřípadě marným uplynutím lhůty k podání odvolání. Jinak řečeno, uplyne-li poté, kdy je členu družstva písemně oznámeno rozhodnutí představenstva o jeho vyloučení z družstva, marně lhůta k podání odvolání k členské schůzi, nastoupí účinky vyloučení; proces vyloučení člena družstva je marným uplynutím lhůty k podání odvolání ukončen (završen).
2) Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani to, že člen po uplynutí odvolací lhůty podal odvolání, které nebylo předloženo členské schůzi k rozhodnutí. Opačný výklad by vedl k absurdním důsledkům: odvoláním podaným (třeba i několik let) po marném uplynutí zákonné odvolací lhůty by (bývalý) člen družstva docílil „znovuoživení“ ukončeného procesu vyloučení a případně i zvrácení jeho výsledku. Takový výklad nepřípustně zasahuje do právní jistoty družstev i jejich členů.
3) Ačkoli je vyloučení člena družstva procesem dvouetapovým, uskutečnění obou etap je – v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt (bdělým náležejí práva) – závislé na aktivitě vylučovaného člena. Nevyužije-li člen včas právních prostředků, jež mu zákon na obranu proti vyloučení poskytuje, druhá etapa procesu vyloučení se neuskuteční. O odvolání, které (bývalý) člen družstva proti rozhodnutí představenstva o jeho vyloučení podal až po uplynutí odvolací lhůty, tudíž členská schůze nerozhoduje.
Srovnej za všechna rozhodnutí rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 428/2004, uveřejněný pod číslem 70/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1139/2018.
[22] Odvolací soud se však v poměrech projednávané věci výše uvedenými judikaturními závěry neřídil, když dospěl k nesprávnému závěru, podle něhož proces vyloučení žalobkyně z družstva dosud není (z důvodu absence rozhodnutí shromáždění delegátů o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí představenstva) ukončen, aniž se zabýval tím, zda lhůta k podání odvolání proti rozhodnutí představenstva byla zachována, anebo marně uplynula.
[23] Je-li dovolání přípustné, Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostním vadám řízení), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.).
[24] Podle §229 odst. 2 písm. b) o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout také pravomocný rozsudek soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu nebo pravomocné usnesení těchto soudů, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, anebo pravomocný platební rozkaz (směnečný a šekový platební rozkaz) nebo elektronický platební rozkaz, jestliže v téže věci bylo již dříve pravomocně rozhodnuto.
[25] Podle §159a odst. 4 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
[26] V usnesení ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 31 Cdo 2740/2012, uveřejněném pod číslem 82/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého je-li rozhodnutím o věci samé (jeho výrokem) ve sporu o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva, zcela vypořádán právní vztah založený ve sporu o plnění na řešení předběžné otázky (řešení přijaté v takovém sporu vyčerpalo beze zbytku obsah předběžné otázky, ze které již proto nemohou vzejít další spory o splnění povinnosti mezi týmiž účastníky), pak následnému sporu o určení, zda tu právní vztah (právní poměr) nebo právo je, či není, je-li na tom naléhavý právní zájem, jímž má být výrokem soudního rozhodnutí znovu posouzena stejná předběžná otázka, již brání překážka věci rozsouzené (res iudicata).
[27] Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 12. 2014, č. j. 28 C 165/2014-205, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2015, č. j. 17 Co 112/2015-229, a který nabyl právní moci dne 17. 7. 2015, byl zcela vypořádán právní vztah založený na řešení předběžné otázky existence členství žalobkyně v družstvu. Pravomocné rozhodnutí ve věci o vyklizení bytu proto brání tomu, aby probíhal následný spor o určení, že je žalobkyně členkou družstva (srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5729/2017). Jestliže soudy přes tuto skutečnost takový spor projednaly a rozhodly o něm, zatížily řízení zmatečnostní vadou uvedenou v §229 odst. 2 písm. b) o. s. ř.
[28] Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, v napadeném rozsahu, jakož i v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení, zrušil podle §243e odst. 1 a 2 o. s. ř. a řízení o žalobě o určení, že žalobkyně je členkou družstva, podle §243e odst. 4 o. s. ř. zastavil.
[29] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s §243c odst. 3 větou první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §146 odst. 2 větou první o. s. ř., když žalobkyně zavinila zastavení řízení a družstvu vzniklo vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady družstva sestávají z odměny jeho zástupkyně za šest úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé ze dne 30. 8. 2016, účast na jednání soudu konaném dne 9. 3. 2017, vyjádření k odvolání ze dne 13. 6. 2017, účast na jednání odvolacího soudu konaném dne 9. 5. 2018 a podání dovolání) podle §7 bodu 5., §9 odst. 4 písm. c) a §11 odst. 1 písm. a), d), g) a k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve výši 3.100 Kč za každý z nich a z náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za úkon. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 4.284 Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř. a spolu se soudním poplatkem za dovolání ve výši 14.000 Kč tak dovolací soud přiznal družstvu na náhradě nákladů řízení k tíži žalobkyně 38.684 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. 5. 2020
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu