ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.4189.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 4189/2017-238
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce M. Š. , zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, PSČ 110 00, proti žalované Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 00025429, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. července 2014, č. j. 30 Co 297/2014-109, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Co 297/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. dubna 2017, č. j. 4 Co 115/2016-179, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 22. dubna 2014, č. j. 10 C 4/2013-75, konstatoval porušení práva žalobce nepřiměřenou délkou ve výroku uvedeného správního řízení (výrok I.), uložil žalovanému zaplatit žalobci 20.000 Kč s úrokem z prodlení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Městský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 22. července 2014, č. j. 30 Co 297/2014-109, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. (první výrok), změnil jej ve výroku II. tak, že žalobu o zaplacení 20.000 Kč s příslušenstvím zamítl (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí a čtvrtý výrok).
Žalobce napadl rozsudek Městského soudu v Praze žalobou pro zmatečnost ze dne 21. listopadu 2014, doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 2 téhož dne, a to z důvodů uvedených v §229 odst. 1 písm. e) a §229 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. července 2015, č. j. Ncp 426/2015-136, určil, že k projednání a rozhodnutí věci – žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. – jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy podle §235a odst. 1 o. s. ř. (výrok I.) a věc postoupil Městskému soudu v Praze (výrok II.).
Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. ledna 2016, č. j. 30 Co 297/2014-158, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou z důvodu uvedeného v §229 odst. 3 o. s. ř. (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Přípustnost dovolání je upravena v §237 o. s. ř., avšak podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Peněžitý limit uvedený v §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. se uplatní i v případě dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost v řízení ohledně peněžitého plnění nepřevyšujícího 50.000 Kč (srov. v poměrech žaloby na obnovu řízení závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněného pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. 26 Cdo 4184/2014, ze dne 30. července 2015, sp. zn. 29 Cdo 2866/2015, či ze dne 1. července 2016, sp. zn. 26 Cdo 93/2016, jež se prosadí obdobně i v poměrech řízení o žalobě pro zmatečnost – k tomu viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2014, sp. zn. 21 Cdo 2085/2014, či ze dne 29. srpna 2017, sp. zn. 27 Cdo 3150/2017).
Ze žaloby pro zmatečnost – posuzováno dle obsahu – je zjevné, že jí dovolatel napadá rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. července 2014, č. j. 30 Co 297/2014-109, v druhém, třetím a čtvrtém výroku (ostatně proti prvnímu výroku, jímž bylo jeho žalobě vyhověno, by žaloba pro zmatečnost podaná dovolatelem nebyla subjektivně přípustná; srov. obdobně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2016, sp. zn. 29 Cdo 2874/2016, a judikaturu v něm citovanou). Těmito výroky přitom bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, přičemž nejde o žádnou z výjimek upravených v §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom, že dovolání je přípustné (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 1. listopadu 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu