ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.800.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 800/2020-94
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky T. R. , narozené, bytem XY, zastoupené JUDr. Michalem Fraňo, advokátem, se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1108/3, PSČ 110 00, za účasti D. A. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Zdenkou Pokornou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Fráni Šrámka 1918/36, PSČ 150 00, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 Cm 28/2017, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 9. 2019, č. j. 6 Cmo 41/2018-64, ve znění usnesení ze dne 27. 9. 2019, č. j. 6 Cmo 41/2018-71, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 9. 2019, č. j. 6 Cmo 41/2018-64, ve znění usnesení ze dne 27. 9. 2019, č. j. 6 Cmo 41/2018-71, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 10. 2017, č. j. 77 Cm 28/2017-33, určil, že usnesení přijatá na náhradní členské schůzi D. A., (dále jen „družstvo“) dne 24. 1. 2017 jsou neplatná (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a IV.) a přiznal J. V. odměnu za výkon funkce opatrovníka družstva (výrok III.).
[2] Vyšel přitom z toho, že:
1/ Navrhovatelka je na základě smlouvy o převodu družstevního podílu ze dne 20. 5. 2016 členkou družstva.
2/ Podle pozvánky na členskou schůzi družstva ze dne 8. 1. 2017 byla členská schůze svolána na 24. 1. 2017 v 18:00 hod. do Základní školy Eden v Praze 10. Na programu schůze bylo 5 bodů.
3/ Ze zápisu z členské schůze z 24. 1. 2017 sepsaného v 18:00 hod. se podává, že schůze nemohla být zahájena, neboť nebyla usnášeníschopná. Náhradní členská schůze byla zahájena téhož dne v 18:30 hod.
4/ Ze zápisu z náhradní členské schůze konané dne 24. 1. 2017 v 18:30 hod. plyne, že na programu bylo shodných 5 bodů, které byly součástí pozvánky na členskou schůzi, a to:
1) zahájení schůze a kontrola usnášeníschopnosti,
2) volba předsedajícího schůze, schválení programu schůze,
3) volba zapisovatele, ověřovatele a sčitatele hlasů,
4) nové volby do statutárního orgánu družstva (po předchozím odvolání představenstva),
5) diskuze.
5/ Na náhradní členské schůzi byli odvoláni stávající členové představenstva družstva a do funkcí členů představenstva byli nově zvoleni M. V., K. H. a I. M.
6/ Podle článku 34 odst. 2 stanov družstva svolavatel nejméně 15 dnů přede dnem konání členské schůze uveřejní pozvánku na členskou schůzi na internetových stránkách družstva a současně ji zašle členům na adresu uvedenou v seznamu členů a vyvěsí na nástěnkách v domech. Pozvánka musí být na internetových stránkách uveřejněna až do okamžiku konání členské schůze.
7/ Z článku 35 odst. 1 stanov družstva plyne, že není-li členská schůze schopna se usnášet, svolá ten, kdo svolal původně svolanou členskou schůzi, je-li to stále potřebné, bez zbytečného odkladu náhradní členskou schůzi se stejným programem, a to stejným způsobem jako původně svolanou členskou schůzi a samostatnou pozvánkou.
8/ Návrhem ze dne 18. 2. 2017 se navrhovatelka domáhá vyslovení neplatnosti usnesení přijatých na náhradní členské schůzi pro rozpor jejího svolání se zákonem a stanovami.
[3] Soud prvního stupně – cituje §663 odst. 1 a 5 a §647 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“] – konstatoval, že „slovní i logický rozbor zákona vedou k výkladu, že náhradní členská schůze musí být svolána samostatnou pozvánkou s nezměněným programem, bez zbytečného odkladu od konání řádné členské schůze a pozvánka musí být rozeslána stejným způsobem jako u řádné členské schůze,“ a uzavřel, že „náhradní členská schůze družstva je neplatná pro rozpor se zákonem a stanovami.“
[4] K odvolání družstva Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně v rozsahu výroku I. změnil tak, že návrh „na určení neplatnosti usnesení náhradní členské schůze účastníka“ zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).
[5] Vycházeje se skutkových zjištění soudu prvního stupně odvolací soud přisvědčil závěru učiněnému soudem prvního stupně, podle něhož náhradní členská schůze nebyla svolána v souladu se zákonem a stanovami družstva.
[6] Odvolací soud (cituje komentářovou literaturu k ustanovení §637 z. o. k.) zdůraznil, že náhradní členskou schůzi nelze svolat již pozvánkou na řádnou členskou schůzi – „pro případ, že se tato schůze nesejde“ – nýbrž novou samostatnou pozvánkou, a to „bezodkladně poté, co neproběhla řádná, nebo mimořádná členská schůze.“
[7] S poukazem na §260 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), však odvolací soud dále uvedl, že „byť došlo při svolávání náhradní členské schůze k porušení zákona, tedy členská schůze byla svolána neplatně obecně s následky, že všechna rozhodnutí přijatá na této náhradní schůzi by byla neplatná, dospívá nicméně odvolací soud k závěru, že jsou zde dány důvody ve smyslu §260 o. z., neboť dané porušení zákona nemělo závažné právní následky a je v zájmu účastníka hodném právní ochrany neplatnost napadených usnesení nevyslovit.“
[8] Odvolací soud vysvětlil, že za situace, kdy podle článku 34 odst. 2 stanov družstva bylo třeba účasti 49 členů, aby členská schůze byla usnášeníschopná, a kdy k přijetí napadených usnesení postačovala nadpoloviční většina hlasů přítomných členů, „je evidentní, že pokud na náhradní členské schůzi hlasovalo pro odvolání členů představenstva 39 hlasů, dále pro přijetí nových členů představenstva bylo odevzdáno 35 hlasů, 39 hlasů a 34 hlasů, byly tyto návrhy přijaty v počtu hlasů, který by ve finále byl postačující pro výsledek hlasování i na nikoliv náhradní členské schůzi.“
[9] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), navrhujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil, případně zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[10] Dovolatelka má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení dosud v rozhodování dovolacího soudu neřešené otázky aplikace §260 o. z. za použití „spekulativní konstrukce“, podle které by počet hlasů členů hlasujících na neplatně svolané náhradní členské schůzi družstva při konání usnášeníschopné členské schůze postačoval ke stejnému výsledku (zde volbě nových členů představenstva).
[11] Dovolatelka předně namítá, že možnost zamítnutí jejího návrhu podle §260 o. z. nikdy nebyla v řízení před soudem prvního stupně, ani před soudem odvolacím věcně projednávána. S odkazem na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu považuje dovolatelka napadené rozhodnutí za překvapivé, nepředvídatelné a tím porušující její právo na spravedlivý proces. Podle dovolatelky odvolací soud nezkoumal naplnění kumulativních podmínek aplikace §260 o. z., „neučinil je předmětem diskuze v řízení, a není o nich zmínka ani v odůvodnění jeho rozhodnutí.“
[12] Argumentace odvolacího soudu na podporu zákonné výjimky v §260 o. z. je podle dovolatelky pouhou „fabulací neexistujícího skutkového děje, který je jen jednou z nespočtu možných variant“. Dovolatelka má dále za to, že byla-li by dovedena tato argumentace odvolacího soudu pomocí matematického přepočítávání hlasů do důsledku, „zákonné pravidlo o usnášeníschopnosti členské schůze by se stalo obsoletním pro všechny případy, kdy hlasovat pro či proti nějakému návrhu bude shodně tolik členů, kolik by jich bylo zapotřebí při minimální účasti na usnášeníschopné členské schůzi“.
[13] Družstvo ve vyjádření k dovolání brojí proti tvrzením navrhovatelky týkajícím se povahy podmínek aplikace §260 o. z. a tvrdí, že výčet podmínek není kumulativní, nýbrž alternativní, a postačí tedy splnění pouze jednoho kritéria. Odvolací soud posoudil dostatečně situaci družstva a vyhodnotil, že je v jeho zájmu neplatnost rozhodnutí nevyslovit. Členských schůzí družstva se účastní cca 40 členů a konání náhradních členských schůzí je pravidlem. Dne 6. 2. 2018 bylo řádně zvoleno nové představenstvo družstva a případná změna či zrušení napadeného rozhodnutí by tak - podle názoru družstva - „neměla žádný dopad na jeho stávající situaci, ale naopak by založilo nejistotu v jednání družstva v dotčeném období.“
[14] Dovolání je přípustné k řešení dovolatelkou formulované otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
[15] Dovolání je důvodné.
[16] Podle §647 z. o. k. není-li členská schůze schopna se usnášet, svolá ten, kdo svolal původně svolanou členskou schůzi, je-li to stále potřebné, bez zbytečného odkladu, náhradní členskou schůzi se stejným programem, a to stejným způsobem jako původně svolanou členskou schůzi a samostatnou pozvánkou.
[17] Podle §663 odst. 1 z. o. k. každý člen družstva, člen představenstva nebo kontrolní komise nebo likvidátor se mohou dovolávat neplatnosti usnesení členské schůze podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami. Bylo-li rozhodnuto mimo členskou schůzi, právo podat návrh zanikne uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět o přijetí rozhodnutí podle §652 až 655.
[18] Podle §260 o. z. soud neplatnost rozhodnutí nevysloví, došlo-li k porušení zákona nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky, a je-li v zájmu spolku hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit (první odstavec). Soud neplatnost rozhodnutí nevysloví ani tehdy, bylo-li by tím podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře (druhý odstavec).
[19] K účelu právní úpravy svolání valné hromady akciové společnosti Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3885/2017 (uveřejněném pod číslem 9/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále jen „R 9/2020“) formuloval a odůvodnil závěry, podle kterých:
1/ Právo účastnit se jednání valné hromady a podílet se tak na řízení společnosti patří mezi základní práva akcionářů. Účelem právní úpravy svolání valné hromady je zajistit, aby akcionáři mohli toto své právo realizovat; zákon proto upravuje jak formu a obsahové náležitosti pozvánky, tak i lhůtu, v jaké je třeba pozvánku akcionářům oznámit (tak, aby si mohli vytvořit předpoklady pro účast na jednání valné hromady). Povinností společnosti (osob, které valnou hromadu svolávají) je učinit vše, co po ní lze spravedlivě požadovat, aby odpovídající informovanost akcionářů zajistila.
2/ Pozvánka na valnou hromadu musí akcionářům poskytnout dostatečné informace nezbytné k tomu, aby se dozvěděli nejen, kdy a kde se bude valná hromada konat, ale (mimo jiné) také, jaké záležitosti bude projednávat (srov. zejména ustanovení §407 z. o. k.) [ve vztahu k družstvu §636 odst. 2 z. o. k.], aby se mohli (v dostatečném časovém předstihu) na valnou hromadu připravit se znalostí věci a aby mohli uvážit, jak budou se svými akciemi hlasovat, případně zda a komu udělí plnou moc k účasti na valné hromadě a jaké svému zmocněnci udělí pokyny, aby za ně na valné hromadě hlasoval.
[20] Citované závěry se obdobně uplatní také v poměrech členské schůze bytového družstva (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3973/2018).
[21] K výkladu §260 o. z. pak Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2018, uzavřel, že:
1/ Z §260 odst. 1 je zřejmé, že k tomu, aby soud nevyslovil neplatnost usnesení valné hromady, musí být kumulativně splněny obě zákonem stanovené podmínky, tj. a) porušení zákona nebo stanov nemělo závažné právní následky a b) nevyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je v zájmu společnosti hodném právní ochrany.
2/ V ustanovení §260 o. z. se promítá zájem na stabilitě vnitřních poměrů korporace a princip proporcionality. V řadě případů totiž porušení právních předpisů, stanov či dobrých mravů nemusí mít natolik závažné právní následky, aby odůvodňovaly tak výrazný zásah do poměrů korporace, jakým je vyslovení neplatnosti rozhodnutí jejího orgánu. Sankce v podobě vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady musí být přiměřená závažnosti následků, jež porušení právních předpisů, stanov či dobrých mravů vyvolalo, jakož i účelu právní úpravy neplatnosti usnesení valné hromady.
3/ Účel právní úpravy řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti je dvojí. Jednak poskytuje ochranu individuálním právům osob oprávněných domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a jednak je zákonem předvídaným nástrojem obecné ochrany zákonnosti ve vnitřních poměrech společnosti, resp. souladu těchto vnitřních poměrů s autonomní úpravou provedenou ve stanovách, a to s ohledem na širší kontext ochrany společnosti, resp. všech osob oprávněných takový návrh podat, jakož i dalších osob, jež mohou být těmito vnitřními poměry dotčeny.
[22] Promítnuto do poměrů projednávané věci, dospěl-li odvolací soud k závěru, že náhradní členská schůze byla svolána v rozporu se zákonem a stanovami (neboť nebyla svolána samostatnou pozvánkou, která nebyla nejméně 15 dnů přede dnem konání náhradní členské schůze zveřejněna na internetových stránkách družstva až do dne jejího konání a nebyla zaslána členům na adresu uvedenou v seznamu členů a vyvěšena na nástěnkách v domech), lze ve světle v odstavci [19] uvedených judikatorních závěrů jen stěží současně dospět k závěru, podle něhož by zmíněné porušení stanov nemělo pro dovolatelku závažné právní následky (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3164/2018).
[23] Důvodem pro uplatnění korektivu §260 odst. 1 o. z. nemůže být ani skutečnost, že usnesení nikoli řádně svolané náhradní členské schůze byla přijata počtem hlasů, „který by ve finále byl postačující pro výsledek hlasování i na nikoliv náhradní členské schůzi“. S podobnou úvahou se Nejvyšší soud vypořádal v usnesení ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2026/2019, ve kterém formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož skutečnost, že akcionář neměl možnost ovlivnit vahou svých hlasů výsledek hlasování, není zásadně sama o sobě důvodem k závěru, že porušení zákona či stanov nemělo závažné právní následky (také tento závěr se obdobně uplatní i v poměrech družstva).
[24] Protože způsob svolání náhradní členské schůze v projednávané věci odporuje účelu právní úpravy svolání členské schůze, který spočívá v zajištění řádného výkonu práv členů na členské schůzi (viz obdobně R 9/2020, či opět usnesení sp. zn. 27 Cdo 3973/2018), je závěr odvolacího soudu o existenci důvodů, pro které neplatnost napadených usnesení ve smyslu §260 o. z. vyslovit nelze, v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
[25] Jelikož právní posouzení věci co do řešení otázky, na které napadené rozhodnutí spočívá, není správné (dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem), Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
[26] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 a §226 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 28. 7. 2020
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu