ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.1168.2021.1
sp. zn. 28 Cdo 1168/2021-1324
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně: L. Z., nar. XY bytem XY, zastoupená JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem v Brně - Žabovřeskách, Marie Steyskalové 767/62, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad , IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená JUDr. Ľubomírem Fockem, advokátem se sídlem v Praze 1, Náprstkova 276/2, o uložení povinnosti vydat náhradní pozemky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 366/2011, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2021, č. j. 35 Co 18/2021-901, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
V záhlaví označeným usnesením odvolací soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. 12. 2020, č. j. 31 C 366/2011-887, jímž byla zamítnuta námitka místní nepříslušnosti vznesená žalovanou v podání ze dne 23. 10. 2020.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku, zda se při posuzování místní příslušnosti soudu zásada perpetuatio fori uplatní i v případě změny žalobního návrhu v řízení o nahrazení projevu vůle žalované směřujícího k bezúplatnému převodu náhradních zemědělských pozemků v režimu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“).
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném
od 30. 9. 2017 (v textu i jen „o. s. ř.“); srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v §238a o. s. ř.) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v §237 o. s. ř.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přitom vyplývá, že občanský soudní řád vychází při určení věcné i místní příslušnosti soudu ze zásady perpetuatio fori ,
podle níž se věcná i místní příslušnost posuzuje podle okolností, které tu jsou v okamžiku zahájení řízení (srov. též §11 odst. 1 a §82 odst. 1 o. s. ř.), a takto určená příslušnost trvá až do skončení řízení; změny skutečností rozhodných pro posouzení věcné či místní příslušnosti, jež nastanou až v průběhu řízení, jsou (nestanoví-li zákon jinak) nerozhodné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 30 Cdo 508/2000, usnesení téhož soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1578/2008, uveřejněné pod číslem 16/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3644/2017, ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1021/2019, a ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1224/2020). Uvedené závěry se prosadí i v řízení o nahrazení projevu vůle žalované směřujícího k bezúplatnému převodu náhradních zemědělských pozemků ve smyslu zákona o půdě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 771/2021, ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1003/2021, nebo usnesení téhož soudu ze dne 26. 2. 2020, č. j. 28 Cdo 328/2020-743, vydané v probíhajícím řízení).
Dospěl-li tedy odvolací soud k závěru, že změna žaloby spočívající v nově vzneseném požadavku na vydání náhradních zemědělských pozemků, jež se nenacházejí v obvodu místně příslušného soudu prvního stupně, nedostatek místní příslušnosti tohoto soudu nezakládá, nikterak se tím od výše citované judikatury, na níž není důvodu čehokoliv měnit, neodchýlil.
Dovolatelkou odkazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3791/2018, jakož i další v něm citovaná a dovolatelkou zmiňovaná rozhodnutí, pak na posuzovaný případ nedopadají ̶ pravidla pro určování místní příslušnosti totiž posuzují výlučně dle stavu existujícího ke dni zahájení soudního řízení, a nikoliv se zřetelem k pozdějším změnám rozhodných okolností (změna žaloby).
Předpoklady přípustnosti podaného dovolání tudíž v posuzovaném případě naplněny nejsou (§237 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002,
sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz .
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 5. 2021
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu