ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.2076.2012.1
sp. zn. 28 Cdo 2076/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně Ing. V. Š. , bytem v P., zastoupené Mgr. Liborem Buchtou, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 23, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 116.109,59 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 50/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2012, č. j. 20 Co 487/2011-51, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Dne 6. 8. 2010 uplatnila žalobkyně u žalované nárok na náhradu škody ve výši 116.109,59 Kč s příslušenstvím, kterou jí žalovaná měla způsobit nesprávným úředním postupem soudu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Uvedla, že v původním řízení jí bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 6. 2004, č. j. 15 C 87/2001-93, uloženo zaplatit Ing. L. T. a A. T. částku 200.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. 9. 1997 do 10. 6. 2001 a dále s úrokem ve výši 26 % ročně od 11. 6. 2001 do zaplacení. Odvolání podané žalobkyní proti uvedenému rozsudku dne 30. 7. 2004 bylo Městskému soudu v Praze předloženo až na základě předkládací zprávy ze dne 24. 10. 2006. Městský soud v Praze potvrdil napadené rozhodnutí rozsudkem ze dne 28. 3. 2007, č. j. 13 Co 508/2006-149. Dne 17. 9. 2007 uhradila žalobkyně jistinu pohledávky, dne 13. 8. 2009 uhradila úroky z prodlení. Podle žalobkyně vznikly v řízení průtahy, když od podání odvolání do předání spisu odvolacímu soudu uplynuly více než dva roky. Tím žalobkyni vznikla škoda, jejíž výše odpovídá úrokům z prodlení, které za toto období uhradila žalobcům. Žalovaná jí stanoviskem ze dne 25. 11. 2010 náhradu škody nepřiznala.
Žalobkyně poté uplatnila nárok na náhradu škody u Obvodního soudu pro Prahu 1, který žalobu zamítl rozsudkem ze dne 30. 6. 2011, č. j. 27 C 50/2011-26, s tím, že mezi průtahy v řízení a vzniklou škodou v podobě úroků z prodlení není příčinná souvislost, neboť povinnost uhradit úroky z prodlení vzniká již prvním dnem prodlení dlužníka a nikoli deklaratorním rozhodnutím soudu. Průtahy v řízení na vznik povinnosti uhradit úroky z prodlení neměly vliv. Pokud by žalobkyně uhradila dlužnou částku včas, úroky z prodlení by v dané výši nevznikly. Dále soud prvního stupně uvedl, že nárok na náhradu škody je promlčen.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 1. 2012, č. j. 20 Co 487/2011-51, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Právní názor soudu prvního stupně shledal nesprávným v otázce promlčení, neboť soud prvního stupně nesprávně určil den počátku běhu promlčecí doby. Za správný však považoval závěr o nedostatku příčinné souvislosti, neboť soud v původním řízení pouze deklaroval existenci uplatněného nároku, jehož splatnost a následně povinnost žalobkyně zaplatit po lhůtě splatnosti úrok z prodlení vznikly nezávisle na soudním rozhodnutí a na délce trvání soudního řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
B. Dovolání
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřovala v §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř. Zásadní právní význam shledala v otázce, zda může po žalované požadovat náhradu škody spočívající v zaplacených úrocích z prodlení za dobu průtahů v řízení. Jako dovolací důvod uvedla nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Konkrétně namítala, že:
a) příčinná souvislost mezi průtahy v řízení a vznikem škody je zcela zřejmá, neboť škoda by nevznikla, nebýt nesprávného úředního postupu Obvodního soudu pro Prahu 1 v původním řízení. Je totiž nezadatelným právem žalobkyně, aby její záležitost byla projednána nezávislým a nestranným soudem v přiměřené lhůtě. Žalobkyně měla vůli svůj dluh plnit, chtěla však vyčkat rozhodnutí odvolacího soudu;
b) podle §31a odst. 3 písm. e) zákona č. 82/1998 Sb. se v případě nároku na náhradu škody způsobené průtahy v řízení podle ust. §13 odst. 1 věta druhá a třetí cit. zákona přihlédne ke konkrétním okolnostem případu, zejména k významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle judikatury Nejvyššího soudu je třeba ve vztahu k předmětu řízení přihlédnout ke všemu, co je pro účastníka „v sázce“. V rozhodnutí ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 765/2010, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že je třeba přihlédnout i k případné smluvní pokutě a její narůstající výši v průběhu řízení.
V dodatku k dovolání žalobkyně shrnula skutkový stav a dovodila nesprávnost rozhodnutí v původním řízení. Uvedla, že průtahy v původním řízení byla postižena finančně a zároveň došlo k zásahu do její osobnostní sféry. Žádá proto o spravedlivé posouzení svého nároku.
C. Přípustnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání žalobkyně je podáno včas, oprávněnou osobou zastoupenou advokátem a splňuje formální a obsahové znaky předepsané v §241a odst. 1 o. s. ř.
V projednávané věci může být přípustnost dovolání založena jedině podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s. ř. se přitom nepřihlíží.
K otázce povinnosti státu uhradit účastníku řízení škodu, která svou výší odpovídá úrokům z prodlení za dobu průtahů v řízení, se již Nejvyšší soud opakovaně vyjadřoval. V rozsudku ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4659/2009, uvedl, že „ základním předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. je krom nesprávného úředního postupu a vzniku škody též příčinná souvislost mezi pochybením orgánu veřejné moci a újmou vzniklou na straně osoby, do jejíž majetkové sféry bylo tímto způsobem zasaženo. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní majetková újma následkem konkrétního protiprávního úkonu škůdce […] Povinnost platit úroky z prodlení je ustanovením §517 odst. 1 obč. zák. předvídaný následek skutečnosti, že dlužník nesplní svůj závazek řádně a včas. Tvrdí-li tedy žalobce, že utrpěl újmu tím, že mu bylo soudem uloženo zaplatit věřiteli žalovanou částku na úrocích z prodlení, je třeba příčinu vzniku této újmy spatřovat právě ve skutečnosti, že z jeho strany nedošlo k řádnému a včasnému splnění dluhu, a nikoliv v nesprávném úředním postupu soudu“. (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1421/2004).
Otázku příčinné souvislosti řešily soudy v souladu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu, a proto zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dán není. Důvod ke změně popsané ustálené rozhodovací praxe dovolací soud neshledal i s ohledem na závěry rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011.
Nepřípadný je rovněž odkaz žalobkyně na §31a odst. 3 písm. e) zák. č. 82/1998 Sb., podle něhož v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle §13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo §22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k […] významu předmětu řízení pro poškozeného . Uvedené ustanovení se výslovně vztahuje na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vniklou porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, nikoli na náhradu škody (majetkové újmy) takovým porušením vzniklé. Rovněž v žalobkyní citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 765/2010, se Nejvyšší soud vyjadřoval k náhradě nemajetkové újmy, nikoli škody, tzn. majetkové újmy vyjádřitelné penězi. Náhrady za nemajetkovou újmu se však žalobkyně v projednávané věci nedomáhala.
Závěrem Nejvyšší soud uvádí, že k tvrzením žalobkyně uvedeným v dodatku k dovolání nepřihlížel, neboť správnost rozhodnutí v původní věci v tomto řízení přezkoumávat nemůže a náhrady nemajetkové újmy způsobené průtahy v původním řízení se s ohledem na zákaz uplatňování nových skutečností v dovolacím řízení (§241a odst. 4 o. s. ř.) dovoláním domáhat nelze.
Protože Nejvyšší soud neshledal ve věci zásadní právní význam podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř., dovolání jako nepřípustné odmítl podle §243b odst. 5 a 218 písm. c) o. s. ř.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že si je vědom nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, kterým bylo ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušeno. Za situace, kdy uvedené ustanovení je stále součástí právního řádu, nezbylo Nejvyššímu soudu než přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. posoudit.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §146 odst. 3 a §243c odst. 1 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu nárok, neboť žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalované v tomto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 20. listopadu 2012
JUDr. Iva Brožová
předsedkyně senátu