ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.2323.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 2323/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobce M. P. , bytem v B., zastoupeného JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 5, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 2.150.000,- Kč s příslušenstvím , vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 55 C 135/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. ledna 2011, č. j. 44 Co 404/2010-77, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 18. srpna 2010, č. j. 55 C 135/2006-56, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 2.150.000,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I); současně bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že v řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti (vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 64 E 505/97) byl žalobci coby dražiteli udělen dne 10. 5. 2004 příklep a k témuž dni, po zaplacení nejvyššího podání v částce 3.900.000,- Kč, se žalobce stal vlastníkem vydraženého souboru nemovitostí – stavby (objektu bydlení) na pozemk, stavby bez čp/če (garáže) na pozemku, spolu s pozemky v kat. území I. Nemovitosti žalobce vydražil při opakované dražbě jako jediný zájemce za nejnižší podání stanovené dražební vyhláškou ve výši poloviny výsledné ceny, kterou soud již dříve určil usnesením ze dne 20. ledna 2003, vycházeje při jeho vydání z ocenění provedeného ustanoveným znalcem; obsahem dražební vyhlášky i rozhodnutí soudu o ceně nemovitostí je též údaj o tom, že s nemovitostmi nejsou spojena žádná práva a závady ve smyslu §336a odst. 1 písm. b) a c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 14. 4. 2005 bylo žalobci uloženo odstranit /označené/ nepovolené drobné stavby a část nástavby domu čp. 142, neboť je stavebník zhotovil bez stavebního povolení (a žalobce jako vlastník nepožádal stavební úřad o jejich dodatečné povolení).
V okolnosti, že v dražební vyhlášce nebyl upozorněn na protiprávní stav z hlediska stavebních předpisů (že některé ze staveb či jejich částí byly zhotoveny bez stavebního povolení) spatřuje žalobce nesprávný úřední postup, porušení zákona při nařízení dražebního jednání; za škodu, jež mu tímto postupem měla vzniknout, pokládá rozdíl mezi soudem určeným nejnižším podáním (částkou 3.900.000,- Kč, za kterou nemovitosti získal) a částkou 1.750.000,- Kč, představující polovinu „skutečné hodnoty“ dražených nemovitostí (dle jím opatřeného znaleckého posudku, zohledňujícího později zjištěné „závady“).
Spatřuje-li žalobce příčinu vzniku škody v nesprávně stanovené výsledné ceně nemovitostí (jež byla podkladem pro stanovení nejnižšího podání, za něž nemovitosti vydražil), lze jím uplatněné právo – dle závěru odvolacího soudu – kvalifikovat jako právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím [§5 písm. a/, §8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“], k jehož vzniku je však třeba zrušení či změny rozhodnutí pro jeho nezákonnost (§8 odst. 1 cit. zákona); k nim však v posuzované věci nedošlo. Postup soudu v řízení o výkon rozhodnutí, jež předcházel dražbě nemovitostí, nelze označit za rozporný se zákonem (za nesprávný úřední postup; §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.) již proto, že stavebně-technický stav nemovitostí ani žalobcem později zjištěné (faktické či snad právní) vady nemovitosti se v dražební vyhlášce – usnesení soudu, jehož náležitosti stanoví §336b odst. 2 o. s. ř. – neuvádějí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., co do důvodů má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Pokládá za porušení zákona (a tím i za nesprávný úřední postup ve smyslu §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.), že soud v dražební vyhlášce neuvedl práva a závady spojené s nemovitostí, jak mu ukládá §336b odst. 2 písm. f) o. s. ř.; za závady v uvedeném smyslu pokládá žalobce i skutečnost, že některé ze staveb (či jejich části) byly postaveny bez stavebního povolení či bez rozhodnutí o povolení k jejich užívání (kolaudační rozhodnutí). Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná považuje rozsudek odvolacího soudu za správný a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).
Jelikož rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a nejde o případ přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (již proto, že soudem prvního stupně nebyl dříve vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen), může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se přitom nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
V dané věci žalobce spatřuje příčinu vzniku škody v (jím tvrzených) pochybeních soudu, jež se měly odrazit v obsahu soudem vydané dražební vyhlášky v řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti. Dražební vyhláška (jíž náležitosti jsou stanoveny §336b odst. 2 o. s. ř.) je soudním rozhodnutím, jež má formu usnesení, stejně tak jako rozhodnutí soudu podle §336a odst. 1 o. s. ř. o ceně nemovitosti, z něhož soud při nařízení dražebního jednání zásadně vychází. Závěr odvolacího soudu, že ve sporu o náhradu škody, jež měla být způsobena vadným soudním rozhodnutím, je podmínkou vzniku odpovědnosti státu za škodu podle §8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. zrušení či změna rozhodnutí příslušným orgánem pro nezákonnost, pak odpovídá ustálené judikatuře soudů vyšších stupňů i principu presumpce správnosti rozhodnutí, podle nějž soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu není oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. února 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, publikované v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 4030, C. H. BECK). V souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu je i závěr, že bylo-li ve věci vydáno rozhodnutí, nelze v postupu, který mu předcházel a v obsahu vydaného rozhodnutí se odrazil, spatřovat nesprávný úřední postup (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura, sešit 1, ročník 2000, pod č. 5; nebo rozsudek téhož soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 25 Cdo 430/2000, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí pod C 1000).
K žalobcem uplatněným námitkám o údajném pochybení soudu ve vykonávacím řízení sluší se rovněž připomenout, že obsahem dražební vyhlášky má být i výrok o právech a závadách spojených s nemovitostí (§336b odst. 2 písm. f/ o. s. ř.); ten soud v dražební vyhlášce uvádí zpravidla v takové podobě, jak o nich rozhodl v pravomocném usnesení o ceně v předchozí fázi výkonu rozhodnutí (srov. §336a odst. 1 o. s. ř.). V daném případě jde o výrok negativní a nedůvodná je proto námitka žalobce, že takový výrok dražební vyhláška (či dříve vydané usnesení o ceně nemovitosti) postrádá. Závadami spojenými s nemovitostmi se přitom rozumí především věcná břemena, jimiž je nemovitost zatížena, nájemní práva a jiná práva, která zavazují vlastníka nemovitosti (povinného), aby něco konal, něčeho se zdržel nebo něco strpěl (srov. též §336a odst. 2 o. s. ř. definující závady, jež prodejem v dražbě nezaniknou), nikoliv tedy žalobcem namítané okolnosti o stavebně-technickém stavu dražených nemovitostí a jejich příslušenství, jež našly své uplatnění již při určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství podle §336a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., při němž soud vycházel z ocenění provedeného ustanoveným znalcem. Že žalobci jde zejména o revizi těchto závěrů, je pak patrno i ze způsobu, jakým konstruuje vznik (tvrzené) majetkové újmy.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, které není rozhodnutím po právní stránce zásadně významným a proti němuž tento mimořádný opravný prostředek tudíž přípustný není (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), nepřípustné dovolání odmítl (§243b odst. 5 věty první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy žalované, jež by měla vůči žalobci na náhradu nákladů tohoto řízení zásadně právo, v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. srpna 2012
Mgr. Petr K r a u s
předseda senátu