ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.2457.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 2457/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatelů: 1. Ing. Tomáše Moláčka, Praha 6 – Suchdol, Kamýcká 685/87 a 2. Ing. Marcely Moláčkové, Dobříš, Dublinské Kaštánky 460, zastoupených JUDr. Luďkem Sekyrou, advokátem, 120 00 Praha 2, U Zvonařky 9, proti usnesení Krajského soudu v Praze z 30. 12. 2010, sp. zn. 28 Co 678/2010, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 53/2008 [žalobců: a) Ing. J. C. M., zastoupeného Mgr. Liborem Kaslem, LL.M., advokátem, 110 00 Praha 1, Palackého 740/1, a b) K. C. M., , proti žalovaným: 1. Ing. T. M. a 2. Ing. M. M., zastoupeným JUDr. Luďkem Sekyrou, advokátem, 120 00 Praha 2, U Zvonařky 9, o určení vlastnictví k nemovitostem, za účasti dalších účastníků řízení: I. Pozemkového fondu ČR, IČ: 4579 7072, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a a II. Města Dobříše, IČ: 0024 2098, 263 09 Dobříš, Mírové náměstí 119], takto:
I. Zamítá se dovolání odvolatelů Ing. T. M. a Ing. M. M. proti výroků I. a II. rozsudku Krajského soudu v Praze z 30. 12. 2010, sp. zn. 28 C 678/2010, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 53/2008.
II. Ve zbývajících bodech (označených 3. a 4.) dovolacího návrhu dovolatelů z 18. 3. 2011 se toto dovolání odmítá.
Odůvodnění:
O žalobě žalobců proti žalovaným je vedeno občanské soudní řízení u Okresního osudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 53/2008, v němž bylo rozsudkem Okresního soudu v Příbrami z 24. 6. 2008, č. j. 14 C 53/2008-143, rozhodnuto o spoluvlastnictví žalobců k nemovitostem, zapsaným na listu vlastnictví č. 4176 pro katastrální území Dobříš u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj (katastrální pracoviště Příbram) a byla také zamítnuta vzájemná žaloba žalovaných, domáhajících se určení, že jsou vlastníky (ve společném jmění manželů) pozemku parc. č. 1437/22 v katastrální území Dobříš. O odvolání žalovaných proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze z 2. 7. 2009, sp. zn. 28 Co 593/2008, jímž byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně (ve spojení s doplňujícím rozsudkem Okresního soudu v Příbrami z 27. 1. 2009, č. j. 14 C 53/2008-304) zrušen jen „v rozsahu zamítavého výroku (označeného IV.) a ve výrocích o nákladech řízení (označených II., III., V. a VI.)“ a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Usnesením dovolacího soudu z 22. 3. 2011 (28 Cdo 462/2011 Nejvyššího soudu) bylo dovolání žalovaných proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu odmítnuto.
V dalším řízení u Okresního soudu v Příbrami bylo vydáno 5. 11. 2010 usnesení Okresního soudu v Příbrami č. j. 14 C 53/2008-783, jímž byl vzájemný návrh žalovaných na přezkoumání správního rozhodnutí (Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Příbram z 24. 10. 2006, č. j. 2695/12, 3834/92, 4153/92, 4158/92, R VI 7/2008) vyloučen (výrokem označeným I.) k samostatnému projednání a rozhodnutí, a také bylo (výrokem označeným II.) zastaveno řízení o nároku žalovaných na vyslovení nicotnosti uvedeného rozhodnutí správního orgánu.
O odvolání žalovaných proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně z 5. 11. 2010 bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Praze z 30. 12. 2010, sp. zn. 28 Co 678/2010. Tímto usnesením odvolacího soudu bylo usnesení Okresního soudu v Příbrami z 5. 11. 2010, č. j. 14 C 53/2008-783, potvrzeno ve výroku (označeném II.) o zastavení řízení o návrhu žalovaných na vyslovení nicotnosti rozhodnutí správního orgánu.
V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně ve výroku (označeném II.) o zastavení řízení o návrhu žalovaných „na vyslovení nicotnosti rozhodnutí správního orgánu“, jakož i řízení, které vydání tohoto usnesení předcházelo, podle ustanovení §212 a §212 odst. 1, 5 a 6 občanského soudního řádu a odvolání žalovaných (uplatněné jen v tomto rozsahu) neshledal důvodným.
Odvolací soud poukazoval na to, že otázku řízení o vyslovení nicotnosti správního rozhodnutí řešil v této věci již svým předchozím rozhodnutím z 2. 7. 2009, sp. zn. 28 Co 228/2009; dovolání proti tomuto rozsudku bylo odmítnuto usnesením dovolacího soudu sp. zn. 28 Cdo 462/2011.
Odvolací soud zastává právní názor, že „v občanském soudním řízení se nelze domáhat žalobou vyslovení nicotnosti správního rozhodnutí, neboť občanský soudní řád takový druh žaloby nezná (srov. §80 občanského soudního řádu)“; případnou nicotnost rozhodnutí správního orgánu řeší soud v občanském soudním řízení podle třetí části občanského soudního řádu (§79 a násl. o. s. ř.) jen jako otázku předběžnou. Poukázat lze tu i na ustanovení §77 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. (správního řádu), podle něhož nicotnost správního rozhodnutí vyslovuje soud (z důvodů v tomto ustanovení uvedených) podle soudního řádu správního (zákona č. 150/2002 Sb.).
Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně z 5. 11. 2010, č. j. 14 C 53/2008-584, potvrdil ve výroku (označeném II.) o zastavení řízení o vyslovení nicotnosti správního orgánu, uváděného žalovanými, jako věcně správné podle ustanovení §219 občanského soudního řádu, jinak uvedené usnesení soudu prvního stupně zůstalo odvoláním nedotčeno.
Usnesení dovolacího soudu bylo doručeno žalovaným 21. 1. 2011 a dovolání ze strany těchto dovolatelů bylo předáno dne 18. 3. 2011 na poště k doručení Okresnímu soudu v Příbrami, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu; dovolání dovolatelů bylo doplněno podání dovolatelů z 24. 6. 2011 (sepsaným advokátem, který dovolatele zastupuje v řízení o dovolání).
Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil usnesení dovolacího soudu z 30. 12. 2010 (sp. zn. 28 Cdo 678/2010 Krajského soudu v Praze) ve výroku (označeném I.) o potvrzení usnesení soudu prvního stupně z 5. 11. 2010 (č. j. 14 C 53/2008-784 Okresního soudu v Příbrami), tj. ve výroku o zastavení řízení o návrhu žalovaných na vyslovení nicotnosti rozhodnutí správního orgánu. Dovolatelé mají za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu a jako dovolací důvody uplatňují, že řízení v této právní věci je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé [§241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu] a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném správním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu].
Dovolatelé ve svém dovolání uvedli i návrh na rozhodnutí o tom, že „JUDr. Olga Píšová, členka senátu 28 Co Krajského soudu v Praze, je vyloučena z odvolacího řízení ve věci určovací žaloby, ve věci podání žaloby na přezkum správního rozhodnutí, ve věci podání žaloby na přezkum správního rozhodnutí, ve věci vyslovení nicotnosti týkající se rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Příbram z 24. 10. 2006, č. j. 2695/92, 3834/92, 4153/92, 4158/92, R VI /2006“. Dovolatelé také ve svém dovolání uplatňovali návrh, že „senát 14 C Okresního soudu v Příbrami je v případě projednání žaloby na přezkum správního rozhodnutí a jeho nahrazení soudním rozhodnutím podle páté části občanského soudního řádu soudem nezákonným“ a že „usnesení Okresního soudu v Příbrami z 2. 7. 2008, č. j. 14 C 53/2008-654, se ruší ve výrocích III. a IV. a usnesení Okresního soudu v Příbrami č. j. 14 C 53/2008-783, se ruší ad II.“.
Dovolatelé namítali především nesprávnost názoru odvolacího soudu, že „v občanském soudním řízení se nelze domáhat vyslovení nicotnosti správního rozhodnutí, když ustanovení §80 občanského soudního řádu s takovým druhem žaloby nepočítá“. Dovolatelé poukazovali v této souvislosti na to, že ustanovení §80 občanského soudního řádu „neobsahuje taxativní výpočet žalob, které je možné u civilních soudů podat; pouhé konstatování, že občanský soudní řád žalobu na prohlášení nicotnosti rozhodnutí nemá, nelze v žádném případě považovat za přesvědčivé“. Považuje-li odvolací soud v daném případě posuzování rozhodnutí za rozhodnutí vydané o právu soukromém a zároveň tvrdí, že jeho nicotnost je třeba posuzovat podle soudního řádu správního, podle něhož soudy ochraňují subjektivní veřejná práva, pak mají dovolatelé za to, že „takové stanovisko odvolacího soudu je rozporné; správní soud by se tu dostal do rozporu s §68 písm. b) soudního řádu správního], dovozují dovolatelé, když tímto ustanovením je soudům zapovězeno rozhodovat ohledně rozhodnutí správních orgánů ve věcech soukromoprávních“. Rozhodnutí pozemkového úřadu podle ustanovení §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. je pak třeba považovat, podle názoru dovolatelů, za rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci, jak je tento názor zastáván i Nejvyšším správním soudem (např. v rozsudku z 10. 4. 2008, č. j. 7 As 32/2007). Dovolatelé poukazovali v této souvislosti i na závěry Ústavního soudu ČR II. ÚS 517/08, z nichž dovolatelé dovozují rovněž správnost svých právních názorů uplatněných v tomto dovolání.
Dovolatelé ještě zdůrazňovali svůj názor, že v řízení podle páté části občanského soudního řádu je soud povinen přezkoumávat správní rozhodnutí v plné jurisdikci, tedy se tu soud musí vypořádat i s případnými námitkami ohledně nicotnosti správních rozhodnutí. Je třeba mít na zřeteli žalovanými v tomto řízení trvale uváděnou skutečnost, že v této právní věci „restituenti nemají doložené čs. státní občanství, takže restituovat nemohou“.
V námitce dovolatelů týkající se návrhu na vyloučení soudkyně odvolacího soudu (JUDr. Olgy Píšové) dovolatelé rovněž trvale v tomto sporu zdůrazňují, že rozsudek Krajského soudu v Praze z 24. 10. 2002, č. j. 44 Ca 146/2002-68, na němž se uvedená soudkyně při rozhodování podílela, předcházel napadenému rozhodnutí správního orgánu a v rozhodnutí Pozemkového úřadu z 24. 10. 2006, č. j. 2695/92, 3834/92, 4153/92, 4153/92, R VI 7/2006, se na uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze přímo odkazuje. Dovolatelé jsou proto přesvědčeni, že uvedená soudkyně nebude schopna objektivní sebereflexe a nebude s to nezávisle znovu tuto restituční kauzu posoudit v řízení o uplatněném žalobním návrhu na určení nicotnosti uvedeného správního rozhodnutí“. Dovolatelé mají za to, že např. z nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 167/94 vyplývá právní názor, že „vyloučení soudce z projednávání a rozhodování právní věci má být založeno nikoli jen na základě skutečně prokázané podjatosti, ale již i tehdy, lze-li mít pochybnost o nepodjatosti soudce, tedy zda s ohledem na okolnosti případu lze mít za to, že by soudce podjatý být mohl.“
Přípustnost dovolání dovolatelů bylo tu třeba posoudit podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání i tehdy, směřuje-li dovolání i proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 občanského soudního řádu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího osudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním, některou právní otázku v rozporu s h m o t n ý m právem.
Podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 občanského soudního řádu.
V daném případě posoudil odvolací soud projednávanou právní věc zejména podle ustanovení §80 písm. c) a §104b odst. 1 občanského soudního řádu s přihlížením k ustanovením §4 a §65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. (soudního řádu správního) i s přihlížením k ustanovení §77 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. (správního řádu).
Podle ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu lze žalobou (návrhem na zahájení občanského soudního řízení) uplatnit, aby bylo rozhodnuto i o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.
Naléhavý právní zájem na určení (§80 písm. c) občanského soudního řádu je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení se stalo právo navrhovatele nejistým, nebo by bylo ohroženo (srov. již rozhodnutí č. 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí, vydávané Nejvyšším soudem, a stejně viz i č. 53/1973, str. 187, téže Sbírky).
Podle ustanovení §104b odst. 1 občanského soudního řádu náleží-li věc do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona ve správním soudnictví, soud řízení zastaví. V usnesení o zastavení řízení musí být navrhovatel rovněž poučen o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví.
Podle ustanovení §77 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. (správního řádu) vyslovuje nicotnost správního rozhodnutí soud podle soudního řádu správního (zákona č. 150/2002 Sb.) z důvodů uvedených v §77 odst. 2, věta první, soudního řádu správního (jenž stanoví, že nicotné je správní rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozpornými nebo právně či fakticky neuskutečnitelnými, anebo trpí jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu).
Podle ustanovení §246 odst. 1 občanského soudního řádu je k návrhu na zahájení řízení o právních věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotřen ve svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byly jeho práva nebo povinnosti založeny, změněny, zrušeny, určeny nebo zamítnuty; tento návrh se nazývá žalobou.
Z uvedených ustanovení právních předpisů i z právních závěrů z uveřejněné judikatury soudů vycházel dovolací soud v daném případě. Musel však zároveň konstatovat, že tatáž ustanovení právních předpisů i citované právní závěry z judikatury soudů měl na zřeteli odvolací soud ve výroku (označeném I.) svého usnesení z 30. 12. 2010 (sp. zn. 28 Co 678/2010 Krajského soudu v Praze), proti němuž směřuje dovolání dovolatelů.
Uvedený potvrzující výrok usnesení odvolacího soudu se týká zastavení občanského soudního řízení o návrhu žalovaných „na vydání nicotnosti rozhodnutí správního orgánu“, v němž odvolací soud poukazoval co do zastavení řízení na ustanovení §104b odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolání dovolatelů tu tedy směřovalo proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení i ve smyslu ustanovení §104 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolání dovolatelů je tedy třeba posoudit jako dovolání přípustné a to jen ve smyslu ustanovení §234 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu.
Vedle již uvedených právních předpisů a citovaných právních závěrů měl dovolací soud na zřeteli i sdělení zvláštního senátu, zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. (se sídlem v Brně, Moravské náměstí č. 6, poštovní směrovací číslo 657 40) z 12. 8. 2011, Konf. 53/2011, zaslaného dovolacímu soudu, z něhož vyplývá, že uvedený senát se nyní zabývá kompetenčním sporem ohledně vyslovení nicotnosti rozhodnutí Pozemkového úřadu Příbram z 24. 10. 2010, č. j. 2645/92, 3824/92, 4153/02, 4158/92, R VI. 7/2006, týkajícího se žalobců Ing. T. M. a Ing. M. M. a žalovaného Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Příbram.
Dovolací soud na základě těchto podkladů pak posuzoval, zda přípustné dovolání dovolatelů je také dovoláním důvodným.
Pokud dovolatelé měli za to, že tu je dán dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, měl na zřeteli dovolací soud právní závěry z rozhodnutí uveřejněných pod č. 49/1998 a pod č. 69/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem. Podle těchto právních závěrů jde o vadu řízení ve smyslu uvedeného ustanovení občanského soudního řádu tehdy, jestliže se nesprávný postup soudu projevil v průběhu řízení (nikoli až při rozhodování) a byla-li v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata dovolateli možnost jednat před soudem. V tomto smyslu dovolání soud má za to, že v daném případě k takové vadě v průběhu řízení nedošlo, když v důsledku rozhodnutí soudu obou stupňů posléze dochází k řízení o návrhu žalovaných na přezkoumání jimi uváděného správního rozhodnutí, v němž je žalovaným dána možnost domáhat se všestranného přezkoumání zákonnosti a účinnosti tohoto správního rozhodnutí. Zároveň je i žalovanými tvrzená otázka nicotnosti tohoto správního rozhodnutí i předmětem posouzení orgánem správního soudnictví zatím alespoň z hlediska kompetence příslušného soudu k řešení této otázky.
Pokud pak odvolatelé uplatňují dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci), dovolací soud neshledává, že by odvolací soud posoudil tuto právní věc podle nesprávného právního předpisuj, anebo že by si použité právní předpisy (jmenovitě ustanovení §80 občanského soudního řádu, §104 odst. 1 a §104b odst. 1 občanského soudního řádu, jakož i ustanovení §4 a §65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. i §77 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb.) nesprávně vyložil. Dovolací soud také nesdílí názor dovolatelů, že postupem soudů obou stupňů v daném případě došlo k porušení práva odvolatelů na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení §90 Ústavy ČR, článku 36 odst. 1 a 2 článku 38 Listiny základních práv a svobod, jakož i článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod i článku 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Neshledal proto dovolací soud přípustné dovolání dovolatelů také dovoláním důvodným ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 občanského soudního řádu.
V dovolání dovolatelů rovněž uváděné údaje ohledně vyloučení soudkyně odvolacího soudu a o předběžném posouzení zákonnosti postupu senátu 14 C Okresního soudu v Příbrami, a to dříve než by bylo přikročeno k samotnému projednání návrhu žalovaných na přezkoumání správnosti rozhodnutí správního orgánu, tedy návrhu vyloučeného nyní k samostatnému projednání, nebyly předmětem tohoto dovolacího řízení ve smyslu ustanovení §236 občanského soudního řádu, když o těchto otázkách nepředcházelo rozhodnutí odvolacího soudu.
Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 2 a odst. 6 občanského soudního řádu k zamítnutí dovolání dovolatele směřujícího proti výrokům (označeným I. a II.) usnesení Krajského soudu v Praze z 30. 12. 2010, sp. zn. 28 Co 678/2010, a to jako dovolání nedůvodného. Co do zbývajících částí dovolacího návrhu odvolatelů bylo toto dovolání odmítnuto podle ustanovení §243b odst. 1 občanského soudního řádu.
Odvolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a ohledně ostatních účastníků řízení nebylo shledáno, že by jim v dovolacím řízení vznikly náklady řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 20. října 2011
JUDr. Josef Rakovský
předseda senátu