ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.2953.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 2953/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce 1. S., a.s., zastoupeného advokátem, proti žalovanému A. spol. s r.o., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky ve výši 85.320,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 8 C 78/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. února 2009, č. j. 29 Co 558/2008 - 116, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.845,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 8. 7. 2008, č. j. 8 C 78/2008-89, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 85.320,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Podle žalobce odváděl žalovaný neoprávněně srážkovou vodu do kanalizace provozované žalobcem a za odvedenou vodu nezaplatil. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce nesplnil povinnost tvrzení ani důkazní povinnost, neboť neuvedl skutečnosti potřebné pro výpočet množství odvedené vody podle §14 odst. 2 vyhlášky č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon o vodovodech a kanalizacích. Dále s ohledem na protokoly z ústních jednání odmítl námitku žalobce, že soud prvního stupně nesplnil dostatečně poučovací povinnost.
Žalobce v dovolání tvrdil, že před soudem prvního stupně nebyl dostatečně podrobně poučen podle §118a odst. 1 o. s. ř., které skutečnosti a důkazy má doplnit. Zároveň měl za to, že svoji povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti splnil dostatečně odkazem na spis Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 6 C 45/2004, v němž se jednalo o stejný nárok žalobce vůči žalovanému za odlišné časové období.
Za situace, kdy odvolací soud potvrdil první rozhodnutí soudu prvního stupně v projednávané věci, může být dovolání shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Přípustným však podle uvedeného ustanovení není, neboť dovolatelem vznesené námitky nemohou založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, protože odvolací soud postupoval v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu „soudní praxe připouští možnost splnit požadavek vylíčení rozhodujících skutečností i výslovným odkazem na listinu, kterou žalobce připojí k žalobě. Tento závěr je však nutno rovněž aplikovat s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem každé věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 28 Cdo 705/2004). […] V žádném případě nelze připustit, aby žalobce předložil soudu celou řadu listin a v žalobě (či jejím doplňku) souhrnně a nekonkrétně, bez vztahu k jednotlivým rozhodným tvrzením odkázal na tyto listiny. Takový postup by stíral rozdíl mezi skutkovými tvrzeními stran a skutkovými zjištěními, která soud činí z provedených důkazů, zcela nepřípustným způsobem by přenášel aktivitu a odpovědnost příslušející účastníkům řízení na soud a byl by též v rozporu se základními zásadami občanského (sporného) řízení – zásadou dispoziční, projednací, rychlosti a hospodárnosti.“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2005, sp. zn. 26 Cdo 1326/2005) Povinnost uvést rozhodující skutečnosti (§101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) žalobce nemůže plnit pouhým odkazem na svá tvrzení obsažená ve spise vedeném v jiné věci. Důkaz spisem vedeným v jiné věci může ovšem účastník řízení navrhnout, předtím je však povinen sám uvést skutečnosti, které mají být takovým důkazem prokázány. „Aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit“ (Bureš, Drápal, Krčmář a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. díl. Praha: C.H.Beck 2006, str. 441).
Dovolací soud má za to, že poučení, kterého se žalobci dostalo na jednání soudu prvního stupně dne 13. 5. 2008 (č. l. 62 spisu): „aby bezodkladně doplnil svá tvrzení o tom, jakým způsobem byl určen objem srážkových vod odvedených z pozemků žalovaného“, je poučením podle §118a o. s. ř. dostatečně určitým, zvláště za situace, kdy žalobce již nejméně jeden skutkově obdobný spor se žalovaným úspěšně vedl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3442/2008) a bylo mu proto známo, jaké skutečnosti musí pro úspěch v takovém sporu tvrdit a prokázat.
Za shora popsané situace se dovolací soud nezabýval námitkou žalobce týkající se souhlasu žalovaného s připojením ke kanalizačnímu řadu. Dovolací soud rovněž neshledal tvrzenou nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu. Žalobce ostatně neuvedl, v čem by měla spočívat.
Protože dovolatel nevymezil otázku zásadního právního významu, bylo dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítnuto.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalovanému účelně vynaložené náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 5.452,50 Kč (§10 odst. 3, §10 odst. 1, §15, §18 odst. 1 věta první vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a 19 % DPH ve výši 1.093,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 24. listopadu 2009
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu