ECLI:CZ:NS:2017:28.CDO.3275.2017.1
sp. zn. 28 Cdo 3275/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce Mgr. R. L. , P., zastoupeného Mgr. Ing. Michalem Diamantem, advokátem se sídlem v Praze 2, Budečská 1028/16, proti žalovanému M. Š. , B., o zaplacení částky 700.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 36 C 118/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. března 2017, č. j. 70 Co 37/2017-24, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně k odvolání žalobce potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2017, č. j. EPR 158454/2016 - 14, jímž žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody na základě pravomocného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2014, č. j. 52 T 3/2014-1731, neboť se jako advokát, který měl zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy klientů, dopustil trestných činů zpronevěry a úvěrového podvodu, za jejichž spáchání mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř let, že je ve výkonu trestu pracovně zařazen, přičemž jeho měsíční odměna po odečtení nákladů na výkon trestu činí 350,- Kč, a že je spoluvlastníkem id. ½ pozemku parc. č. st. 31, zastavěná plocha a nádvoří, včetně na pozemku stojící stavby, zapsaného na LV 2914 pro k. ú. A., na němž vázne několik zástavních práv (smluvních, exekutorských i z rozhodnutí správního orgánu). Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že předpoklady pro osvobození žalobce od soudních poplatků nejsou dány, neboť zavinění na tom, že žalobce nemá téměř žádný příjem, je třeba spatřovat výlučně v jeho chování, jelikož se svým protiprávním jednáním zbavil možnosti dosáhnout jakéhokoliv příjmu, a je-li dosud vlastníkem nemovitých věcí, byť jsou tyto postiženy exekucí, pak jeho majetkové poměry osvobození od soudního poplatku neodůvodňují (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1680/2015). Poukázal rovněž na to, že přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků v plné výši lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, jakož i na závěr prezentovaný v komentářové literatuře, že nedostatek prostředků na účtu či v hotovosti neznamená nárok na osvobození, a že pouze mimořádné případy, kdy se poplatník ocitne nezaviněně v celkové nepříznivé situaci, mohou vést k osvobození (viz JIRSA, Jaromír. Občanské soudní řízení: soudcovský komentář: podle stavu k 1. 4. 2014. Kniha II. §79-180 občanského soudního řádu. Praha: Havlíček Brain Team. 2014. s. 382.).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že závisí zčásti na vyřešení otázek, které jsou dovolacím soudem řešeny rozdílně, a to a) „Je osoba, která by jinak splňovala podmínky pro přiznání osvobození od soudního poplatku, která je toho času ve výkonu trestu odnětí svobody, bez dalšího nezpůsobilá k přiznání osvobození od soudního poplatku?“, b) „Je skutečnost, že osoba, která by jinak splňovala podmínky pro přiznání osvobození od soudního poplatku a důvody její nemajetnosti spočívají v tom, že byla dříve pravomocně odsouzena pro spáchání trestné činnosti důvodem pro nepřiznání osvobození od soudního poplatku?“. Dále je pak dle názoru dovolatele zapotřebí vyřešit otázky dovolacím soudem dosud neřešené, a to a) „Je skutečnost, že osoba, která by jinak splňovala podmínky pro přiznání osvobození od soudního poplatku, je neschopna uhradit soudní poplatek v důsledku postižení majetku exekučními příkazy v rámci exekucí, ve kterých je povinnou, důvodem pro nepřiznání osvobození od soudního poplatku?“, b) „Lze zavinění nepříznivé majetkové situace osoby žádající o osvobození od soudního poplatku zkoumat zpětně nebo je podmínka nezavinění korektivem ve vztahu k případům, kdy žadatel bez objektivních příčin setrvává v nepříznivé finanční situaci?“.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání žalobce odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. s. ř.“), neboť není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.). Současně platí, že přípustnost dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi ustáleně dovozuje, že účastníku řízení nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Soud zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda z jeho strany nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013 či ze dne 9. 7. 2015, sp. zn. 33 Cdo 110/2015).
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je tedy v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, neboť je založeno na komplexním zhodnocení poměrů žalobce, jak tyto plynou z obsahu spisu. Pakliže odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci nelze přiznat osvobození od soudního poplatku, neboť se výlučně svým protiprávním jednáním zbavil možnosti dosáhnout jakéhokoliv jiného příjmu, než který mu plyne z odměny z pracovní činnosti v rámci výkonu trestu odnětí svobody, a je navíc spoluvlastníkem specifikovaných nemovitých věcí v k. ú. Adamov, byť zatížených zástavními právy, nelze takové úvaze vytknout nesprávnost či nepřiměřenost. Ostatně totožný závěr aproboval dovolací soud ve skutkově obdobné věci již v minulosti [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1680/2015 (ústavní stížnost proti němu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. III. ÚS 2473/2015, a to mj. s odůvodněním, že „obecné soudy, včetně Nejvyššího soudu se přiměřeným způsobem vyjádřily jak k obecným podmínkám, za nichž lze osvobození od soudních poplatků přiznat, tak k jejich průmětu do konkrétních majetkových poměrů stěžovatele, včetně obhajitelné úvahy, že příčiny toho, že je jeho celková materiální situace nepříznivá, spočívají výlučně v jeho protiprávním jednání“.)]. Naopak dovolatelem namítané závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3877/2014, nemají pro projednávanou věc zásadního významu, neboť řeší pouze dílčí aspekt, zda lze nemajetnost jako důsledek absence příjmů z pracovního nebo obdobného poměru vzít v potaz jako jednu ze skutečností odůvodňujících osvobození od soudních poplatků za situace, kdy žadatel ve výkonu trestu odnětí svobody nepracuje, neboť zahajuje velké množství časově náročných soudních sporů, avšak odůvodněných výhradně žadatelovým kverulantstvím, které končí neúspěchem žadatele, popř. za situace, kdy žadatel odmítá ve výkonu trestu pracovat z vlastní vůle. Uvedené rozhodnutí však neřeší vliv – pro posuzovanou věc rozhodné - skutečnosti, že se osoba ve výkonu trestu odnětí svobody sama, výlučně svým předchozím úmyslným protiprávním jednáním, zbavila možnosti dosáhnout vyšších příjmů, než které jí mohou plynout z pracovní činnosti vykonávané v rámci výkonu trestu, na rozhodování o osvobození od soudních poplatků.
Pro úplnost dovolací soud dodává, že mu nepřísluší poskytnout obecné, izolované řešení dovolatelem v dovolání předestřených otázek, neboť přiznání osvobození od soudních poplatků vyžaduje vždy zhodnocení konkrétních okolností každého případu, které nelze objektivizovat. Rozhodování o žádostech účastníků řízení o přiznání osvobození od soudních poplatků nelze zobecnit, neboť je na soudu, aby s ohledem na konkrétní okolnosti každého případu posoudil, zda v souhrnu všech zjištěných skutečností převáží hlediska svědčící pro osvobození od soudních poplatků nebo naopak pro jeho nepřiznání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1666/2015, či ze dne 9. 7. 2015, sp. zn. 33 Cdo 110/2015).
Namítá-li dovolatel nedostatek pravomoci vyšší soudní úřednice vydat rozhodnutí v řízení o osvobození od soudních poplatků, namítá vadu řízení, ke které však může dovolací soud ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo
970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. srpna 2017
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu