ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.3523.2012.1
sp. zn. 28 Cdo 3523/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce: B. V. , bytem v Č., proti žalovaným: 1) Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, 2) Česká republika – Ministerstvo vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 C 250/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 7. 2011, č. j. 12 Co 191/2009-392, takto:
I. Řízení o dovolání se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soud v Ústí nad Labem výše označeným byl ve výroku I. potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 7. 2008, č. j. 9 C 250/94-351, kterým byla žaloba zamítnuta. Současně bylo ve výroku II. rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V projednávané věci se žalobce domáhal náhrady škody podle zákona č. 58/1969 Sb., přičemž soud prvního stupně, jakož i soud odvolací posoudily nárok žalobce jako nedůvodný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které tituloval jako „I. dovolání dle §263 o. s. ř., II. požadavek dle §30 + 242/1 o. s. ř.“, v němž požadoval zrušení obou rozsudků soudů nižších instancí a „vrácení věci k doplnění důkazů“. Žalobce však není ve věci právně zastoupen a tento nedostatek řízení nebyl ani po výzvě soudu odstraněn (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 3. 2012, č. j. 9 C 250/94-424, kterým byl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů zamítnut; potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2012, č. j. 11 Co 229/2012-419). Dne 26. 7. 2012 vydal Obvodní soud pro Prahu 2 usnesení č. j. 9 C 250/94-421, kterým žalobce opětovně vyzval, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta, přičemž ho poučil o následcích neuposlechnutí výzvy. Dne 27. 9. 2012 uplatnil žalobce písemně „námitku podjatosti soudce Vlacha a spol. dle §14/1 o. s. ř.“.
Skutečnost, že žalobce není v dovolacím řízení zastoupen, ačkoliv je k tomu podle §241 odst. 1 o. s. ř. (s výjimkou odst. 2 téhož ustanovení) povinen, je důvodem pro zastavení dovolacího řízení ve věci (§241b odst. 2, §104 odst. 2 o. s. ř.).
Ohledně námitky podjatosti soudce vychází dovolací soud z předkládací zprávy Obvodního soudu pro Prahu 2, přičemž soudce JUDr. Pavel Vlach uvedl, že k věci ani k účastníkům nemá žádný vztah a negativní poměr žalobce k jeho osobě je dán výlučně postupem v jiných řízeních, v nichž žalobce není úspěšný a v nichž je opakovaně poukazováno na sudičskou povahu jeho činnosti; současně odkázal na závěry vyjádřené v rozhodnutí Ústavního osudu sp. zn. III. ÚS 696/12. Proto se Nejvyšší soud tímto bodem dále nezabýval.
Z dosavadního průběhu dovolacího řízení nelze identifikovat žádné náklady, které by snad měly být někomu k náhradě přisouzeny.
Proti tomuto usnesení opravný prostředek není přípustný.
V Brně dne 13. března 2013
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.
předseda senátu