ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.5305.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 5305/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců Mgr. Petra Krause, a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně Městské části Praha 10 , se sídlem Praha 10, Vršovická 68, proti žalovanému J. S., zastoupému JUDr. Janem Choděrou, advokátem se sídlem Praha 1, Národní 25, o zaplacení částky 73 931,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 117/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2009, č. j. 39 Co 82/2009 – 68, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 12. 2008 pod sp. zn. 6 C 117/2005, by mohlo být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tedy pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolací soud se však s ohledem na ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení posouzením, zda napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, meritorně nezabýval. Podle §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je třeba přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o více nárocích, posoudit u každého nároku zvlášť a bez ohledu na to, zda byly uplatněny a bylo o nich rozhodnuto v jednom řízení jedním rozsudkem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96; dále pak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 133/2003).
Ačkoliv soudy nižších stupňů v posuzovaném případě o žalobě rozhodly jedním výrokem (nepočítaje výrok o nákladech řízení), ve skutečnosti rozhodovaly o dvou různých nárocích, z nichž každý by mohl být žalován zvlášť, tedy o nároku na vydání bezdůvodného obohacení odpovídajícího nájemnému za užívání předmětného bytu ve výši 30.049,- Kč (tj. 1 876 Kč za měsíce 5, 7, 8, 10, 11 a 12 roku 2003 a 1, 2, 5, 6, 7, 8, 9 roku 2004 a 1.887,- Kč za měsíce 10, 11, 12 roku 2004) a o nároku na vydání bezdůvodného obohacení za užívání neuhrazených služeb spojeným s užíváním bytu ve výši 33 472,- Kč (tj. 1.598,- Kč za měsíce 5, 7 a 8 roku 2003 a 2.206,- Kč za měsíce 10, 11 a 12 roku 2003 a za měsíce 1, 2, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11 a 12 roku 2004). Ani jedna z částek dotčených dovoláním však nepředstavuje peněžité plnění převyšující 50.000,- Kč a přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) tak s ohledem na výše citované ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. nemůže připadat v úvahu.
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz.
Z důvodů shora uvedených dovolací soud dospěl k závěru o nepřípustnosti dovolání. Vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání žalovaného jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně, dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalobci prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 24. března 2010
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu