ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.809.2020.1
sp. zn. 28 Cdo 809/2020-912
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně A. T. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Petrem Medunou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1044/23, proti žalované České republice - Státnímu pozemkovému úřadu , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 013 12 774, zastoupené Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o převod náhradního pozemku, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 7 C 254/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. října 2019, č. j. 19 Co 21/2018-885, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Praze výrokem I. rozsudku ze dne 17. 10. 2019, č. j. 19 Co 21/2018-885, rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 19. 10. 2017, č. j. 7 C 254/2015-758, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 5. 2. 2018, č. j. 7 C 254/2015-790, ve výroku II. ohledně nároku žalobkyně na bezúplatný převod pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (pro zpětvzetí žaloby) zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I.), dále jej v tomto výroku ohledně nároku žalobkyně na bezúplatný převod pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, původně zapsaného na LV č. XY (nyní LV č. XY), změnil tak, že se nahrazuje projev vůle žalované bezúplatně převést do vlastnictví oprávněné osoby pozemek parc. č. XY - orná půda, o výměře 17. 193 m 2 , a to mimo pozemku parc. č. XY o výměře 105 m 2 odděleného geometrickým plánem č. 3215-137/2019 ze dne 8. 7. 2019 a schváleného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, dne 18. 7. 2019 pod č. j. PGP-772/2019-205, který je součástí tohoto rozsudku (výrok II.).
Takto odvolací soud rozhodl o žalobě žalobkyně, jakožto oprávněné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), na bezúplatný převod náhradních pozemků mimo režim veřejných nabídek podle §11a zákona o půdě poté, co jeho dřívější rozsudek ze dne 3. 5. 2018, č. j. 19 Co 21/2018-802, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 5. 2018, č. j. 19 Co 21/2018-810, byl částečně zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2019, č. j. 28 Cdo 3240/2018-840, ohledně pozemků parc. č. XY v k. ú. XY a parc č. XY v k. ú. XY a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení (jinak bylo dovolání žalované odmítnuto).
Odvolací soud vázán závazným právním názorem dovolacího soudu v dalším řízení ohledně pozemku parc. č. XY v k. ú. XY zjistil ze sdělení společnosti U N I K O M, a.s., vlastníka pozemku parc. č. XY, kterým je plně obklopen pozemek parc. č. XY, že na tomto jeho pozemku je umístěna stavba - studna, ze které je potrubím odváděná užitková voda pro účely průmyslové výroby společnosti, že pozemek je oplocen a přístup k němu je řešen na základě ústní dohody s nájemcem pozemku parc. č. XY, společností Agrokluky s.r.o. (správně AGRO KLUKY s.r.o.). Ze správního rozhodnutí vydaného Městským úřadem Čáslav, odboru životního prostředí, ze dne 11. 2. 2009, odvolací soud dále zjistil, že společnost U N I K O M, a.s. má povoleno odebírat stanovené množství podzemní vody z vodního zdroje - kopané studny na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY po dobu 30 let ode dne právní moci rozhodnutí. Vzhledem ke zjištění o pouhém ústním příslibu ohledně přístupu k pozemku pac. č. XY a dále s přihlédnutím ke značné rozloze pozemku parc. č. XY, jakož i návrhu žalobkyně, vyžádal odvolací soud geometrický oddělovací plán, který zpracovala Geodetická kancelář Nedoma & Řezník, s.r.o., dne 8. 7. 2019 pod č. 3215-137/2019. Tímto plánem došlo k oddělení pozemku nově označeného jako parc. č. XY o výměře 105 m 2 a o šíři 4,5 m, jímž byl zajištěn nezbytný přístup k pozemku parc č. XY z veřejné komunikace (přičemž šíře odděleného pozemku parc. č. XY byla zvolena tak, aby vyhovovala nejen potřebě přístupu, ale i příjezdu z důvodu případných oprav a údržby studny) a který byl dne 18. 7. 2019 potvrzen Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY. Ohledně převodu nově vzniklého pozemku parc. č. XY o výměře 17.193 m 2 , jehož cena dle znaleckého posudku činí 174.509,25 Kč, na žalobkyni k uspokojení jejího restitučního nároku neshledal odvolací soud žádnou zákonnou a ani jinou překážku, neboť tento pozemek je ornou půdou a slouží k zemědělskému využití. S ohledem na naposledy uvedené nevyhověl návrhu žalované na doplnění dokazování vyžádáním souhlasu stavebního úřadu k rozdělení původního pozemku parc. č. XY. Převodu nově vzniklého pozemku na žalobkyni dle odvolacího soudu nebrání ani skutečnost, že její restituční nárok byl v mezidobí částečně uspokojen v jiném (souběžně vedeném) řízení, neboť v dané věci byl podrobně zjišťován rozsah dosud vypořádaného nároku ke dni 19. 6. 2019, kdy činil 3.321.656 Kč (přičemž žalobkyně uplatňovala celkový nárok ve výši 3.950.150 Kč). Nevypořádaný tedy zůstal nárok ve výši 628.494 Kč, z něhož byla v souběžném řízení uspokojena část ve výši 89.257,65 Kč; činí-li tedy hodnota pozemku parc. č. XY částku 174.509,25 Kč, je zjevné, že nepřevyšuje výši dosud nevypořádaného nároku žalobkyně. Odvolací soud nerozhodl o nákladech řízení, neboť ohledně pozemku parc. č. XY v k. ú. XY částečně zrušil předchozí rozsudek soudu prvního stupně a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení, avšak o této části nebylo dosud rozhodnuto.
Proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci, jež má za přípustné dle §237 o. s. ř., jelikož „závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, resp. mají být vyřešeny rozdílně, resp. že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když výrok rozsudku závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“, tj. „zda je pro soud v řízení o nahrazení projevu vůle pro vydání rozsudku nahrazujícího projev vůle žalovaného vymezeného geometrickým plánem pro rozdělení pozemku podmínkou převoditelnosti souhlas stavebního úřadu a vlastníka tohoto převáděného pozemku anebo lze tyto souhlasy nahradit rozhodnutím soudu jen na základě zpracovaného geometrického plánu, který je přílohou napadeného rozsudku“. Dovolatelka poukazuje na to, že odvolací soud její důkazní návrhy stran vyžádání souhlasu stavebního úřadu s dělením pozemku zamítl, aniž to blíže odůvodnil, a spokojil se jen s geometrickým plánem. Má za to, že působnost stavebního úřadu při dělení pozemku je vymezena stavebním zákonem (zejména §82) a jeho prováděcími předpisy; v těchto ani v jiných právních předpisech - a to ani v katastrálním zákoně - není stanovena výjimka, která by z působnosti stavebního úřadu vyčlenila dělení náhradního pozemku v soudním řízení o nahrazení projevu vůle žalované uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu náhradního pozemku. V daném řízení nebylo předloženo ani sdělení stavebního úřadu dle §82 odst. 3 věty druhé stavebního zákona. Absence jakéhokoliv vyjádření relevantního orgánu státní správy k navrhovanému rozdělení pozemků tak stojí v přímém rozporu s citovanou právní úpravou a záměrem zákonodárce v oblasti právní úpravy dělení pozemků a paradoxně tak zakládá odlišný přístup „dvojího metru“ přezkumu relevantními orgány státní správy v případu žaloby o nahrazení projevu vůle a v případech, kdy k dělení pozemku přistupuje vlastník pozemku bez přičinění soudní moci, a náročnost celého procesu dělení pozemků je výrazně vyšší. Analogii lze spatřovat v §12 odst. 3 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, v němž je souhlas orgánu státní správy v případě dělení lesních pozemků vyžadován, a vyplývá i z §15 odst. 1 písm. d) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, dle kterého jsou přílohou návrhu na zahájení vkladového řízení i „další listiny, pokud jejich potřeba vyplývá z jiného právního předpisu, například souhlas příslušného orgánu veřejné moci s dělením nebo scelováním pozemků nebo souhlas příslušného orgánu veřejné moci k právnímu jednání účastníka vkladového řízení“. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku II. zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že souhlas stavebního úřadu s geometrickým plánem není třeba, přičemž ke stejnému závěru již dospěl Krajský soud v Praze v jiném řízení vedeném mezi totožnými účastníky, kdy jeho rozhodnutí bylo přezkoumáno dovolacím soudem, který dovolání žalované odmítl. Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) - dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému výroku II. rozsudku odvolacího soudu o věci samé bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou), zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.).
Dovolatelkou formulovaná otázka přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá proto, že již byla v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, a protože se odvolací soud při jejím řešení od této praxe neodchýlil, pokud souhlas či sdělení stavebního úřadu k rozdělení původního pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, zapsaného v katastru nemovitostí na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště XY, nevyžadoval.
Dle §82 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), se rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků nevyžaduje, pokud podmínky pro dělení nebo scelení pozemků jsou dány regulačním plánem, rozhodnutím stavebního úřadu nebo rozhodnutím podle zvláštního právního předpisu. [K tomu přiměřeně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 586/2017, v němž byl zaujat a odůvodněn závěr, že „rozhodnutí soudu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví podle §1143 a násl. o. z. je - z pohledu §82 odst. 3 stavebního zákona - rozhodnutím podle zvláštního předpisu, které nevyžaduje vydání územního rozhodnutí. To odpovídá jednak textu zákona (jde o „rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu“, tedy zvláštního ve vztahu ke stavebnímu zákonu), a také konstantní a nikdy nezpochybněné soudní praxi“. Dovolací soud dále poukázal i na relativně samostatné uplatňování veřejného a soukromého práva (§1 odst. 1 o. z.) a dovodil, že „pokud by byl soud rozhodující o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemku vázán na vydání územního rozhodnutí, byl by to zásah do jeho pravomoci, neboť rozhodnutí by bylo vázáno na - navíc ještě předchozí - vydání územního rozhodnutí, které by fakticky do značné míry předurčilo obsah rozsudku“.].
Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu dále dovodila, že rozhodnutí soudu, jímž se ukládá Pozemkovému fondu ČR (České republice - Státnímu pozemkovému úřadu) uzavřít s oprávněnou osobou smlouvu o bezúplatném převodu náhradního pozemku dle zákona o půdě, je rozhodnutím podle zvláštního předpisu - podle zákona o půdě, přičemž jde o rozhodnutí státního orgánu o nabytí vlastnictví, podle něhož se oprávněná osoba stává vlastníkem pozemku dnem právní moci rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2669/2015, ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4161/2017, a přiměřeně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 31 Cdo 2060/2010, uveřejněný pod číslem 19/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Bez významu je proto formální znění petitu obsahujícího text smlouvy o převodu pozemků, neboť materiálně jde o rozhodnutí o nabytí vlastnického práva k pozemkům identifikovaným v rozhodnutí.
Je pak také obecně v souladu s ustálenou soudní praxí, pokud soud, jenž rozhoduje o vlastnickém právu k pozemku, který se neshoduje s parcelami vymezenými v operátech katastru nemovitostí, odkáže v rozsudku na geometrický plán, který předmětný pozemek polohově vymezuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1404/2009). V případech, kdy v důsledku soudního rozhodnutí vzniká mezi pozemky nová hranice, je nutné znalecky vyhotovit plán s náležitostmi geometrického plánu, jenž bude součástí rozhodnutí (k tomu srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 75/2016, v této souvislosti odkazující již na stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu SSR ze dne 27. 6. 1972, sp. zn. Cpj 57/71, uveřejněné pod č. 65/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z uvedeného vyplývá, že podmínky pro dělení (rozdělení) předmětného původního pozemku jsou v tomto řízení dány rozhodnutím soudu podle zvláštního právního předpisu - zákona o půdě a že předchozí souhlas či sdělení stavebního úřadu podle §82 odst. 3 stavebního zákona a ani žalované k rozdělení původního pozemku není podmínkou pro vydání konstitutivního rozhodnutí soudu o převod geometrickým plánem odděleného pozemku jakožto pozemku náhradního dle §11a zákona o půdě na žalobkyni k uspokojení jejího restitučního nároku.
Protože dovolání žalované není podle §237 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§243b ve spojení s §151 odst. 1 o. s. ř.).
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu - vydaná po 1. lednu 2001 - jsou dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu ( www.nsoud.cz ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 3. 2020
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu