ECLI:CZ:NS:2012:28.ND.69.2012.1
sp. zn. 28 Nd 69/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce Modré pyramidy stavební spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 2, Bělehradská 128/222, proti žalovaným: 1) D. A., a 2) J. S., o zaplacení částky 82.107,82 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 3 C 378/2008, o návrhu na delegaci, takto:
Věc vedená u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 3 C 378/2008 se přikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Prostějově.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - východ usnesením ze dne 20. 7. 2010, č. j. 3 C 378/2008-29, vyslovil svou místní nepříslušnost k řízení ve věci s tím, že po právní moci tohoto rozhodnutí bude věc postoupena Okresnímu soudu v Prostějově jako soudu příslušnému. Dohodu účastníků o místní příslušnosti soudu v obvodu sídla žalobce, sjednanou – v rámci smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření ze dne 21. 4. 2005 – ve smyslu ustanovení §89a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, soud shledal jako absolutně neplatnou, neboť způsobuje nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele a je tak v rozporu se zákonem (viz §55 odst. 1, 2 a §56 odst. 1 obč. zák.).
Okresní soud v Prostějově s postoupením věci nesouhlasil a předložil ji pro posouzení opodstatněnosti svého nesouhlasu k rozhodnutí svému nadřízenému soudu podle ustanovení §105 odst. 3 o. s. ř.
Krajský soud v Brně jako soud nadřízený soudu, jemuž byla věc postoupena, usnesením ze dne 4. 8. 2011, č. j. 27 Nc 69/2011-57, konstatoval, že nesouhlas Okresního soudu v Prostějově s postoupením věci je důvodný.
Okresní soud Praha - východ předložil dne 13. 3. 2012 spis k rozhodnutí Nejvyššímu soudu s návrhem na delegaci vhodnou podle §12 odst. 2 o. s. ř.
Žalobce s tímto postupem vyslovil souhlas přípisem ze dne 19. 1. 2012, doručeným Okresnímu soudu Praha - východ dne 23. 1. 2012.
Nejvyšší soud shledává, že návrh na delegaci je důvodný.
Ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. umožňuje přikázání věci jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Podle §89a o. s. ř. se účastníci řízení mohou v obchodní věci písemně dohodnout na místní příslušnosti jiného soudu prvního stupně, ledaže zákon stanoví příslušnost výlučnou.
Ve smyslu ustanovení §56 odst. 1 obč. zák. nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.
Podle §55 odst. 2 obč. zák. (ve znění od 1. 8. 2010) jsou ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle §56 neplatná. Předchozí znění daného ustanovení (do 31. 7. 2010) považovalo taková ujednání za platná, pokud se spotřebitel nedovolal jejich neplatnosti (§40a obč. zák.).
Z usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, se podává, že původní koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv (viz §40a obč. zák. ve znění účinném do 31. 7. 2010) byla nesouladná s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty. Aby bylo těchto ústavních předpokladů dosaženo, je nezbytné porušení zákonných pravidel, obsažených v ustanovení §55 a §56 obč. zák., spojit s absolutní neplatností nastávající ze zákona, ke které soud přihlíží ex offo , aniž by se spotřebitel musel neplatnosti smlouvy dovolat. Zde je vhodné podotknout, že vodítkem pro tento postup je právě i to, že zákonodárce v mezidobí v intencích komunitárního práva změnil rozhodná ustanovení §40a a §55 odst. 2 obč. zák., a upustil tak od dosavadního pojetí relativní neplatnosti ujednání specifikovaných v §56 obč. zák.; přiklonil se tedy ke koncepci neplatnosti absolutní.
Institut relativní neplatnosti spotřebitelských smluv vede, resp. vedl podle názoru Ústavního soudu k nepřijatelným právním důsledkům a k zřejmé nespravedlnosti, umožňující dodavatelům porušovat práva spotřebitelů a následně z takového protiprávního jednání výrazně profitovat. Jestliže jsou ve spotřebitelských smlouvách obsaženy například prorogační dohody, jimiž je sjednána místní příslušnost soudu v obvodu sídla dodavatele (v důsledku čehož jsou spotřebitelé zbaveni možnosti hájit se u soudu v místě svého bydliště), nelze než považovat takové smlouvy za protiprávní a zákonná ustanovení, jež je umožňují, za protiústavní. Mimoto také judikatura Evropského soudního dvora dovodila, že prorogační dohoda (smluvní doložka), kterou účastníci vyloučí příslušnost soudu spotřebitele ve prospěch příslušnosti soudu, který je v obvodu dodavatele, je nekalým spotřebitelským ujednáním a tedy neplatná (viz např. rozsudek ze dne 27. 6. 2000 ve věci Océano Grupo Editorial a Salvat Editores, C-240/98 až C-244/98, Recueil, s. I-4941, bod 25; rozsudek ze dne 4. 6. 2009 ve věci Pannon GSM Zrt. v. Erzsébet Sustikné Györfi, C-243/08).
Klauzule spotřebitelské (úvěrové) smlouvy o určení místně příslušného soudu je z výše řečených důvodů absolutně neplatným právním úkonem, neboť jde o ujednání, které v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Postup Okresního soudu Praha - východ spočívající v návrhu na delegaci podle §12 odst. 2 o. s. ř. je proto důvodný. Věc se z tohoto důvodu přikazuje Okresnímu soudu v Prostějově jako soudu místně příslušnému (§84, §85 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 13. června 2012
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu