ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.1211.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 1211/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně České republiky – Ministerstva financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 15, proti žalovanému JUDr. J. Z. , jako správci konkursní podstaty úpadkyně CKM a. s., identifikační číslo osoby 49 24 03 31, zastoupenému JUDr. Alenou Vachtovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, PSČ 150 00, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně Junák - svaz skatů a skautek ČR , se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 24, PSČ 116 47, identifikační číslo osoby 00 40 94 30, zastoupeného Mgr. Petrem Mikešem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 109/2000, o dovolání žalobkyně a vedlejšího účastníka na straně žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2008, č. j. 13 Cmo 385/2007-205, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně a vedlejšího účastníka na straně žalobkyně rozsudkem ze dne 5. listopadu 2008, č. j. 13 Cmo 385/2007-205, potvrdil rozsudek ze dne 23. listopadu 2005, č. j. 11 Cm 109/2000-102, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o vyloučení nemovitostí specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále jen „sporné nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně CKM a. s. (dále jen „úpadkyně“).
Odvolací soud vyšel z toho, že:
1) Dne 8. července 1998 vláda České republiky usnesením č. 490 vyslovila souhlas „s převodem a přechodem vlastnictví státu k nemovitostem, které tvoří základní jmění akciové společnosti CKM a. s., která je ve správě Fondu dětí a mládeže, tak, jak je uvedeno v části IV předloženého materiálu“ (rozuměj projektu řízeného útlumu činnosti CKM a. s. s následnou likvidací).
2) Na základě shora uvedeného usnesení vlády České republiky uzavřeli úpadkyně (jako předávající) a Fond dětí a mládeže (jako přebírající) smlouvu o bezúplatném převodu sporných nemovitostí s tím, že „přebírající nabude vlastnictví k předávaným nemovitostem vkladem do katastru u příslušného katastrálního úřadu“.
3) Dne 23. prosince 1998 byl podán návrh na zápis vkladu vlastnického práva Fondu dětí a mládeže ke sporným nemovitostem.
4) Usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 29. září 1999, č. j. 96 K 52/98-77, byl prohlášen konkurs na majetek úpadkyně a správcem její konkursní podstaty byl ustaven JUDr. J. Z.; jedním z důsledků prohlášení konkursu bylo přerušení řízení o vkladu vlastnického práva Fondu dětí a mládeže ke sporným nemovitostem do katastru nemovitostí [§14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání – dále jen „ZKV“].
5) Správce konkursní podstaty úpadkyně sepsal sporné movitosti do soupisu majetku konkursní podstaty a Fond dětí a mládeže (původní žalobce) podal ve lhůtě určené konkursním soudem žalobu o jejich vyloučení z konkursní podstaty ve smyslu ustanovení §19 odst. 2 ZKV.
6) Ke dni vyhlášení rozhodnutí odvolacím soudem byla v katastru nemovitostí jako vlastník sporných nemovitostí zapsána úpadkyně.
Na takto ustanoveném základě odvolací soud – odkazuje na ustanovení §19 odst. 2 ZKV a §132 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku – uzavřel, že jedním z předpokladů úspěšnosti žaloby o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty je, že osoba, která se domáhá vyloučení majetku, musí prokázat nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučuje zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí. V projednávané věci – pokračoval odvolací soud – není pochyb o tom, že k převodu vlastnického práva na původního žalobce (Fond dětí a mládeže), ani na její právní nástupkyni – žalobkyni (k tomu srov. ustanovení čl. I bodu 6. části první zákona č. 364/2000 Sb., o zrušení Fondu dětí a mládeže a o změnách některých zákonů) nedošlo a žalobkyni tak nesvědčí právo vylučující soupis sporných nemovitostí do konkursní podstaty úpadkyně.
Cituje ustanovení §118b odst. 1 a §119a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), konečně odvolací soud zdůraznil, že v řízení před soudem prvního stupně se skutková tvrzení žalobkyně omezila pouze na to, že se jako právní nástupce Fondu dětí a mládeže stala vlastníkem sporných nemovitostí. Doplnili-li žalobkyně a vedlejší účastník na její straně v průběhu odvolacího řízení skutková tvrzení tak, že žalobkyně je vlastníkem sporných nemovitostí proto, že je „stát nikdy platně nevložil“ do majetku úpadkyně, k těmto tvrzením odvolací soud již nemohl přihlédnout. Navíc žalobu v dané věci podal Fond dětí a mládeže, jemuž mohla svědčit věcná legitimace jen na základě smlouvy o bezúplatném převodu majetku; žalobkyně přitom vstoupila do jeho procesních práv a povinností, takže mohla „pokračovat jen v jeho předchozí právní argumentaci“. Konečně odvolací soud upozornil, že žalobkyně dosud nebyla vyzvána k podání žaloby o vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty a tudíž jí nezačala běžet ani lhůta k jejímu podání.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobkyně a vedlejší účastník na straně žalobkyně dovolání, které mají za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítajíce, že „rozhodnutí odvolacího soudu je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“.
Dovolatelé zdůrazňují, že „bylo-li předmětem řízení prokázání oprávněnosti sepsání sporného majetku do konkursní podstaty úpadkyně, měl soud rovněž zkoumat, a to z úřední povinnosti, zda byla úpadkyně skutečně vlastníkem těchto nemovitostí“. „Odmítnutím posuzovat předložené důkazy o absolutní neplatnosti vkladu majetku do základního kapitálu úpadkyně s odkazem na ustanovení §205 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §118b a §119a o. s. ř. rozhodl odvolací soud v rozporu s dosavadní rozhodovací praxí odvolacích soudů a dovolacího soudu“. Vyjadřují přesvědčení, že „odvolací soud byl povinen přezkoumat absolutní neplatnost právního úkonu – vkladu sporných nemovitostí do základního kapitálu úpadkyně“, neboť „se jednalo o otázku elementární pro další rozhodování o tom, kdo je vlastníkem sporných nemovitostí a zda tyto byly sepsány do soupisu konkursní podstaty oprávněně“. Dovolatelé připouštějí, že Fond dětí a mládeže dovozoval svou aktivní legitimaci „z pozice oprávněného ze smlouvy o bezúplatném převodu“, nicméně „pokud by nebyl vklad sporných nemovitostí do základního kapitálu úpadkyně proveden, jeho vlastníkem by se stal Fond dětí a mládeže a následně žalobkyně“. Dále žalobkyně zdůrazňuje, že se vylučovací žalobou „nedomáhá určení vlastnického práva k majetku“ (rozuměj ke sporným nemovitostem) vylučovanému z konkursní podstaty, nýbrž pouze toho, že tento majetek byl do konkursní podstaty sepsán neoprávněně.
Proto dovolatelé požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání vedlejšího účastníka na straně žalobkyně Nejvyšší soud bez dalšího jako podané neoprávněnou osobou podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl, když vedlejší účastník není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 osobou oprávněnou k podání dovolání (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu uveřejněné pod čísly 58/1998, 27/2003 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) k předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení majetku ze soupisu majetku konkursní podstaty podle ustanovení §19 odst. 2 ZKV, mimo jiné patří, že osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokázala nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí. O tom, že v poměrech projednávané věci se žalobkyně (ani její právní předchůdkyně) nestala vlastníkem sporných nemovitostí (řízení o zápisu vkladu jejího vlastnického práva do katastru nemovitostí bylo prohlášením konkursu na majetek úpadkyně přerušeno), přitom není pochyb. Srov. k tomu v typově shodné věci např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2008, sp. zn. 29 Odo 750/2006.
Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu přitom nelze usuzovat ani z hlediska dovolatelkou vytýkaných vad řízení. Je totiž zcela zjevné, že původní žalobce (Fond dětí a mládeže) dovozoval existenci práva, které vylučovalo soupis sporných nemovitostí do konkursní podstaty úpadkyně, ze smlouvy o bezúplatném převodu majetku, přičemž existence vlastnického práva úpadkyně ke sporným nemovitostem byla doložena výpisem z katastru nemovitostí, jehož správnost v řízení před soudem prvního stupně žádný z účastníků nezpochybňoval. Současně nelze mít žádné pochybnosti ani o tom, že žalobkyně (Česká republika) o okolnostech založení úpadkyně věděla (musela vědět) a výhrady ohledně porušení ustanovení §163 odst. 1 písm. e) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v souvislosti s nepeněžitým vkladem (mimo jiné i spornými nemovitostmi) do základního jmění úpadkyně, tak mohla uplatnit již v řízení před soudem prvního stupně.
K argumentaci rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2007, sp. zn. 30 Cdo 3598/2006 lze dovolatelku odkázat na judikatorně ustálené závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 71/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Pouze v rámci předejití dalších sporů a nad rámec důvodů, pro které shledal dovolání žalobkyně nepřípustným, poukazuje Nejvyšší soud na to, že nedošlo-li po prohlášení konkursu na majetek převodce k odstoupení od převodní smlouvy nebo nezanikla-li tato smlouva po prohlášení konkursu jiným způsobem a nejde-li současně o právní úkon neúčinný, i nadále trvá závazek správce konkursní podstaty převést vlastnické právo k předmětu převodu na nabyvatele (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 57/2007 a 29/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2007, sp. zn. 29 Odo 584/2005). K možnosti vyloučit majetek z konkursní podstaty i v případě, kdy žalobce v mezidobí neuspěl s vylučovací žalobou, dále viz např. důvody rozsudku uveřejněného pod číslem 24/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2007, sp. zn. 29 Odo 12/2005, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2007, pod číslem 106 a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 1596/2007.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně a vedlejšího účastníka na straně žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. března 2011
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu