ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.135.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 135/2016
sp. zn. 29 Cdo 973/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v právní věci žalobce JUDr. M. K., proti žalovanému J. H. , o zaplacení částky 200.000,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 59 Cm 250/2014, o dovoláních žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2015, č. j. 5 Cmo 161/2015-49 a ze dne 5. listopadu 2015, č. j. 5 Cmo 391/2015-74, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. ledna 2015, č. j. 59 Cm 250/2014-27, uložil žalovanému zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 200.000,- Kč s 6% úrokem od 23. září 2011 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 666,66 Kč a náklady řízení ve výši 10.034,- Kč.
Rozhodnutí soudu prvního stupně napadl žalovaný odvoláním.
Usnesením ze dne 16. února 2015, č. j. 59 Cm 250/2014-35, doručeným žalovanému dne 20. února 2015, vyzval soud prvního stupně žalovaného, aby zaplatil soudní poplatek za odvolání ve výši 10.034,- Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od doručení usnesení; současně ho poučil o tom, že nezaplatí-li poplatek v určené lhůtě, bude odvolací řízení zastaveno, jakož i o tom, že „může u soudu podat návrh, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků“.
Jelikož žalovaný soudní poplatek za odvolání nezaplatil, soud prvního stupně usnesením ze dne 13. března 2015, č. j. 59 Cm 250/2014-38, odvolací řízení podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 20. května 2015, č. j. 5 Cmo 161/2015-49, potvrdil usnesení soudu prvního stupně jakožto věcně správné. Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §4 odst. 1 písm. b), §7 odst. 1 a §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích – uzavřel, že žalovaný (odvolatel) přes výzvu soudu prvního stupně poplatkovou povinnost nesplnil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (blanketní) dovolání (č. l. 55).
Jelikož při podání dovolání nebyl dovolatel zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání (§241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“), soud prvního stupně ho usnesením ze dne 10. srpna 2015, č. j. 59 Cm 250/2014-58, vyzval, aby nedostatek povinného zastoupení odstranil ve lhůtě deseti dní od doručení usnesení s tím, že jinak „soud dovolací řízení zastaví“.
Na základě shora uvedené výzvy žalovaný (podáním došlým soudu prvního stupně dne 26. srpna 2015) požádal „o přidělení advokáta“.
Usnesením ze dne 15. září 2015, č. j. 59 Cm 250/2014-65, soud prvního stupně zamítl návrh žalovaného, aby mu byl pro dovolací řízení ustanoven zástupce z řad advokátů.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. listopadu 2015, č. j. 5 Cmo 391/2015-74, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. září 2015. Přitom s odkazem na ustanovení §30 a §138 odst. 1 o. s. ř. uzavřel, že:
1) Žalovaný (odvolatel) ani v souvislosti s podáním odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (ze dne 21. ledna 2015), ani následně (do vydání usnesení odvolacího soudu ze dne 20. května 2015) nepožádal o osvobození od soudních poplatků.
2) Žalovaný (řádně) nedoložil své majetkové poměry, když „je zcela nejasné, z jakých zdrojů hradí tvrzené splátky úvěru a jak uspokojuje své základní životní potřeby, i kdyby žil tím nejskromnějším životním stylem, který si lze představit“.
Následně soud prvního stupně znovu žalovaného vyzval (usnesením ze dne 8. prosince 2015, č. j. 59 Cm 250/2014-80), aby odstranil nedostatek povinného zastoupení s tím, že nepředloží-li ve stanovené lhůtě „plnou moc“, dovolací řízení zastaví. Podáním došlým soudu prvního stupně dne 16. prosince 2015 žalovaný opětovně požádal o ustanovení právního zástupce
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 5. listopadu 2015 podal žalovaný (blanketní) dovolání, přičemž opětovně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Současně uvedl, že „nedisponuje účtem, tudíž nemá žádný výpis“, s manželkou nežije, tudíž neví, jaký má příjem a „stvrzenky platí z peněz, které mu poskytne babička z důchodu“.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2014) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud řízení o dovoláních žalovaného zastavil podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný nedostatek povinného zastoupení přes opakovanou výzvu neodstranil.
Dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2015, č. j. 5 Cmo 161/2015-49, přitom vyhodnotil jako zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (§138 odst. 1 o. s. ř.), když žalovaný přes poučení, kterého se mu dostalo od soudu prvního stupně (viz výzva k zaplacení soudního poplatku za odvolání ze dne 16. února 2015), nepožádal o osvobození od soudních poplatků, a neučinil tak ani v rámci odvolání proti usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku, ani následně (až) do data rozhodnutí odvolacího soudu o tomto opravném prostředku. K tomu, že přiznat osvobození od soudního poplatku za řízení lze jen k návrhu účastníka podanému nejpozději do doby pravomocného skončení řízení (jinými slovy i do doby, než nabude právní moci usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku), srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 33 Cdo 2446/2013 a ze dne 22. července 2014, sp. zn. 33 Cdo 2494/2014.
Závěr, podle něhož je zřejmě bezúspěšným uplatňováním nebo bráněním práva rovněž dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2015, č. j. 5 Cmo 391/2015-74, je pak neodvratným důsledkem výše uvedeného právního posouzení dovolání žalovaného proti usnesení ze dne 20. května 2015.
Konečně Nejvyšší soud (bez vazby na shora uvedené) dodává, že nezbytnost verifikace majetkových a osobních poměrů účastníka řízení (fyzické osoby) při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, zdůraznil již v předchozí judikatuře (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013). O tom, že (posuzováno podle obsahu spisu) dovolatel odpovídajícím způsobem nedoložil své majetkové poměry, přitom nemá pochybnosti ani dovolací soud.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2016
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu