ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.1756.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 1756/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky M. T. , zastoupené JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem, se sídlem v Karlových Varech -Drahovicích, Polská 61/4, PSČ 360 01, za účasti 1) B. K. , 2) R. K. , obou zastoupených JUDr. Janou Peclovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Zábrdovická 15/16, PSČ 615 00, a 3) Bytového družstva Kamýcká 910 - 911, Praha 6 - Suchdol, družstva , se sídlem v Praze 6, Kamýcká 69/911, PSČ 165 00, identifikační číslo osoby 27077608, o určení členství v družstvu a práva nájmu družstevního bytu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 252/2012, o dovolání B. a R. K. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. října 2015, č. j. 7 Cmo 44/2014-122, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. B. K. a R. K. jsou povinni zaplatit navrhovatelce společně a nerozdílně na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
III. Ve vztahu mezi družstvem a ostatními účastníky nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. července 2013, č. j. 73 Cm 252/2012-68, určil, že navrhovatelka je členkou Bytového družstva Kamýcká 910 - 911, Praha 6 - Suchdol, družstva (dále jen „družstvo“) [výrok I.], a nájemkyní ve výroku blíže specifikovaného družstevního bytu (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky III., IV. a V.).
Odvolání B. a R. K. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odmítl v části směřující proti výroku IV. usnesení soudu prvního stupně (první výrok); dále usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a V. potvrdil, ve výroku III. je změnil co do výše navrhovatelce přiznané náhrady nákladů řízení, jinak je potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podali B. a R. K. dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatelé ohlašují, že dovolání podávají „do výroku II. napadeného usnesení“, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňují pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; tou částí druhého výroku usnesení odvolacího soudu, kterou bylo změněno usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. o nákladech řízení a kterou bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno ve výroku V. o nákladech řízení, se dovolací soud proto nezabýval.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož si navrhovatelka (převodkyně) a dovolatelé (nabyvatelé) platně sjednali v příloze č. 1 k dohodě o převodu členských práv a povinností ze dne 21. července 2005 (dále též jen „dohoda“ a „příloha dohody“) právo navrhovatelky odstoupit od dohody v případě, že dovolatelé poruší svou povinnost (ujednanou v její příloze) „zachovat“ navrhovatelce právo užívat družstevní byt v dosavadním rozsahu až do konce jejího života, pročež z důvodu porušení tohoto závazku byla navrhovatelka oprávněna od dohody odstoupit (což také platně učinila), je v souladu s výkladovými pravidly určenými §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a §266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jakož i zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (který je veřejnosti dostupný – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále citovaná – na webových stránkách Nejvyššího soudu), či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.
Napadené usnesení odvolacího soudu je rovněž v souladu s usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2014, sp. zn. 31 Cdo 1147/2012, uveřejněným pod číslem 7/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z něhož se podává, že na základě dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu uzavřené podle §230 obch. zák. na nabyvatele přechází též práva a povinnosti vyplývající z dosavadního nájemního vztahu (právo nájmu družstevního bytu).
Předestřením podrobně popsané vlastní verze skutkového stavu projednávané věci (odlišné od skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožnil) dovolatelé přípustnost dovolání založit nemohou. Skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně, resp. před soudem odvolacím, nemůže být v dovolacím řízení zpochybněn, neboť k tomu dovolatelé nemají s účinností od 1. ledna 2013 k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Způsobilým dovolacím důvodem není ani dovolateli namítaná vada řízení (srov. opět §241a odst. 1 o. s. ř.) spočívající v neprovedení důkazu výslechem svědka Ing. Z. A. (tehdejšího předsedy družstva). Dovolatelé v souvislosti s ní Nejvyššímu soudu nepředkládají žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí spočívá a jež by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 21. září 2016
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu