ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.177.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 177/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce Mgr. P. K. , jako správce konkursní podstaty úpadkyně TESLAMP Holešovice a. s., identifikační číslo osoby 00 00 97 84, zastoupeného Mgr. Luisem Velázquezem, advokátem, se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Za Poříčskou bránou 390/18, PSČ 186 00, proti žalovanému JUDr. M. N. , jako správci konkursní podstaty úpadkyně TES PRAHA a. s., identifikační číslo osoby 64 94 91 33, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 41 Cm 6/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. října 2010, č. j. 10 Cmo 86/2010-81, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 19. března 2010, č. j. 41 Cm 6/2009-56, jímž Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu o vyloučení nemovitostí specifikovaných ve výroku rozsudku (dále jen „sporné nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně TES PRAHA a. s. (dále jen „úpadkyně“).
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §19 a §27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) – se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož byla žaloba o vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, doručená soudu prvního stupně dne 4. dubna 2008, podána opožděně, když třicetidenní lhůta k jejímu podání, určená usnesením soudu ze dne 28. února 2002 (§19 odst. 2 ZKV), uplynula dnem 5. dubna 2002.
Přitom odkázal na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 25. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 1838/2007, podle nichž jedním z předpokladů úspěšnosti „vylučovací žaloby“ je to, že byla podána ve lhůtě určené soudem, jakož i na zjištění, podle kterých řízení vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 45 Cm 24/2002, jehož předmětem bylo vyloučení týchž nemovitostí, soud zastavil pro zpětvzetí žaloby. Uzavřel, že marným uplynutím lhůty k podání vylučovací žaloby nastala nevyvratitelná právní domněnka o oprávněnosti zařazení sporných nemovitostí žalovaným do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně a žalobce se již nemůže úspěšně domáhat vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty.
Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem beze zbytku odpovídá závěru formulovanému Nejvyšším soudem v usnesení sp. zn. 29 Cdo 1838/2007, které je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu; to platí i ve vztahu k možnosti žalobce domáhat se prověření správnosti postupu žalovaného podle §12 ZKV (k tomu dále srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2007, sp. zn. 29 Odo 12/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2007, pod číslem 106 a ze dne 30. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 1596/2007).
Bezcenná je přitom i argumentace dovolatele, podle níž nelze včasnost (druhé) vylučovací žaloby vázat na původní lhůtu určenou konkursním soudem, tj. na lhůtu, ve které byla podána první vylučovací žaloba. Potud Nejvyšší soud opět odkazuje na závěry, jež formuloval ve shora zmíněných rozhodnutích a dodává, že u další (nové) vylučovací žaloby nebude dán důvod pro její zamítnutí z důvodu opožděnosti (jen) tehdy, byla-li první žaloba podána, aniž k tomu byl žalobce konkursním soudem podle ustanovení §19 odst. 2 ZKV vyzván (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 3147/2011).
Představa dovolatele, podle níž v případě, že nastane nová skutečnost, významná z hlediska (ne)existence důvodu pro ponechání sporných nemovitostí v soupisu majetku konkursní podstaty, se může bez časového omezení úspěšně domoci (novou) žalobou vyloučení sporných nemovitostí, je tak zjevně nepřijatelná a odporující ustanovení §19 odst. 2 ZKV (zmíněné ustanovení naopak vychází z toho, že zmeškání lhůty k podání vylučovací žaloby, lhostejno z jakých důvodů, činí závěr o příslušnosti sepsaného majetku ke konkursní podstatě nevyvratilným). Přitom je bez právního významu, zda řízení o (první) vylučovací žalobě skončilo zamítavým rozhodnutím ve věci samé nebo bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby.
Konečně nepřípadným Nejvyšší soud shledává i odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 312/2003, uveřejněný pod číslem 57/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Je tomu tak proto, že v jeho důvodech se dovolací soud zmínil o možnosti podat (novou) vylučovací žalobu (jen) z hlediska (ne)existence „překážky věci pravomocně rozhodnuté“.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. dubna 2012
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu