ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.2097.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 2097/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném v předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a) R. V. , a b) Ing. R. V. , obou zastoupených Mgr. Ing. Tomášem Horákem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 5, PSČ 120 00, za účasti 1) R. N., zastoupené JUDr. Zorou Antonyovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 4, Zelený Pruh 95/97, PSČ 140 00 a 2) M. N., zastoupeného JUDr. Jaroslavou Mackovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Kloboukova 2191, PSČ 140 00, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 140/2006, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2007, č. j. 81 Cm 140/2006-54 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. prosince 2007, č. j. 14 Cmo 274/2007-82, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2007, č. j. 81 Cm 140/2006-54, se zastavuje.
II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. prosince 2007, č. j. 14 Cmo 274/2007-82 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2007, č. j. 81 Cm 140/2006-54, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. května 2007, č. j. 81 Cm 140/2006-54, zamítl „žalobu“ o určení, že navrhovatelé jsou společnými členy Bytového družstva Kubus, se sídlem v Praze 8, Kobylisy, Pakoměřická 1017, identifikační číslo 26 20 18 10 (dále jen „družstvo“), a rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelů usnesením ze dne 19. prosince 2007, č. j. 14 Cmo 274/2007-82, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud po opakování dokazování dohodou o převodu členských práv a povinností uzavřenou 28. února 2005 mezi navrhovateli jako převodci a R. N. a M. N. jako nabyvateli (dále jen „dohoda o převodu“ nebo „dohoda“) považoval za správná skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž navrhovatelé jako členové družstva s právem nájmu k bytu č. 4 o velikosti 3+1 ve 2. nadzemním podlaží domu v Praze 8, Střelničná 1007/15 převedli na nabyvatele svá členská práva a povinnosti spojená s členstvím v družstvu. Podle článku III dohody převodci převedli na nabyvatele svůj členský podíl v družstvu se všemi právy a povinnostmi včetně celého základního vnitřního vybavení bytu a nabyvatelé je přejali. V článku IV se účastníci dohodli, že k převodu členských práv a povinností dojde předložením dohody družstvu a tím okamžikem vstoupí nabyvatelé do uvedených práv a povinností převodců. V článku V dohody smluvní strany prohlásily, že „všechny pohledávky plynoucí z převodu členského podílu jsou vzájemně vyrovnány“. Dohoda byla družstvu předložena 2. března 2005.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že dohoda o převodu je platná. Náležitostmi dohody vyplývajícími z ustanovení §230 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) je označení převodce, nabyvatele a určení práv a povinností spojených s členstvím v konkrétním bytovém družstvu. Tyto náležitosti dohoda obsahuje. Obsahuje i ujednání, že „všechny pohledávky plynoucí z převodu členského podílu jsou vzájemně vyrovnány“. Jde o určité ujednání znamenající, že si účastníci smlouvy nic nedluží. Jak a proč k němu dospěli, bylo věcí účastníků dohody - pokračoval odvolací soud - a z hlediska platnosti dohody to není významné. Podstatná je určitost ujednání z hlediska „realizace“ dohody. Dohoda byla naplněna, účastníci podle ní jednali. Družstvo převod členství na základě dohody akceptovalo, za členy družstva považuje R. a M. N.
Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně podali navrhovatelé dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatelé soudům obou stupňů vytýkají, že nedostatečně zjistily skutkový stav věci, neboť nepřihlédly k tvrzení, že písemně uzavřená dohoda je součástí více dílčích dohod. Tyto dohody byly uzavřeny ústně a jejich obsah nebyl precizován, protože o úpravě vztahů se mělo rozhodovat podle aktuální situace účastníků. Soudy však skutečnou vůli a dohodu účastníků nezkoumaly, spokojily se s písemně uzavřenou dohodou. V důsledku toho nejsou dovolatelé členy družstva a za převod členských práv a povinností nezískali žádné finanční vypořádání, přestože o bezúplatný převod nešlo. Přitom z dohody nelze ani dovodit, o jaké vypořádání by se mohli soudit.
Dovolatelé namítají, že dohoda platně nevznikla, neboť neodpovídá požadavkům ustanovení §269 odst. 2 obch. zák. a nebylo prokázáno, že by chybějící náležitosti byly dohodnuty ústně. Za zásadně právně významnou považují otázku, zda součástí dohody o převodu musí být ujednání o úplatnosti či bezúplatnosti převodu. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. února 2001, sp. zn. 29 Cdo 1402/99 dále namítají, že v dohodě není uvedeno, jaká práva a povinnosti mají být převedena, hodnota členského podílu není specifikována, dohoda neobsahuje údaj o úplatnosti či bezúplatnosti. Zdůrazňují, že žádná určitá dohoda o úplatnosti převodu neexistovala. Tvrdil-li M. N., že byla uzavřena dohoda o úplatnosti převodu, své tvrzení neprokázal. Soudy obou stupňů přesto považovaly tuto skutečnost za prokázanou. Poukazují na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 221/2005, zabývající se určitostí smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným.
Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
R. N. ve vyjádření k dovolání popisuje okolnosti a důvody uzavření dohody o převodu s tím, že dohoda o finančním vypořádání za převod členských práv a povinností uzavřena nebyla.
R. N. považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.
Řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. pro nedostatek funkční příslušnosti soudu k jeho projednání (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod čísly 10/2001 a 47/2006).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde, Nejvyšší soud však shledává dovolání přípustným podle písmene c), neboť napadené rozhodnutí je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.
Podle ustanovení §230 obch. zák. převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu na základě dohody nepodléhá souhlasu orgánů družstva. Členská práva a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu předložením smlouvy o převodu členství příslušnému družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným v této smlouvě. Tytéž účinky jako předložení smlouvy o převodu členství nastávají, jakmile příslušné družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemný souhlas nabyvatele členství.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, podle něhož je dohoda o převodu platná, protože má náležitosti vyplývající z ustanovení §230 obch. zák., v článku V obsahuje ujednání, že „všechny pohledávky plynoucí z převodu členského podílu jsou vzájemně vyrovnány“ a není významné, jak a proč k tomuto ujednání účastníci dospěli.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 3. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 225/2001 dovodil, že dohoda o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu uzavřená podle ustanovení §230 obch. zák. nemusí mít písemnou formu a jestliže písemnou formu nemá, musí dosavadní člen družstva písemně oznámit družstvu převod členských práv a povinností a nabyvatel musí vyslovit s převodem písemný souhlas. V rozsudku ze dne 28. srpna 2001, sp. zn. 29 Odo 14/2001, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2001, pod číslem 139 pak vysvětlil, že není-li předepsána nebo některým z účastníků požadována (§272 odst. 1 obch. zák.) písemná forma smlouvy, není vyloučeno, aby ji účastníci uzavřeli zčásti písemně a zčásti ústně.
Pro hodnocení jednání účastníků je rozhodující jejich vůle při uzavírání smlouvy. V usnesení uveřejněném pod číslem 16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud dovodil, že účastníci písemně uzavřené dohody o převodu členských práv a povinností v družstvu se mohou platně dohodnout o formě a výši úplaty ústně, je-li z obsahu dohody zjistitelné, že šlo o převod úplatný. Z uvedeného rozhodnutí je zřejmé, že z požadavku určitosti právního úkonu je nezbytnou náležitostí dohody o převodu členských práv a povinností v družstvu v případě úplatného převodu i dohoda o výši úplaty (k tomu srov. obdobně závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 221/2005 k určitosti úplatné smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným).
Z ujednání v článku V dohody o převodu je zjistitelné, že šlo o převod úplatný. Odvolací soud - stejně jako soud prvního stupně - se však zjištěním, zda byla uzavřena a jaká byla dohoda účastníků o výši úplaty, nezabýval. Jeho právní posouzení je proto neúplné a tím i nesprávné. Tvrzenou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, se dovolací soud již nezabýval, neboť ta nemohla na výsledku dovolacího řízení ničeho změnit.
Jelikož závěr odvolacího soudu, na němž napadené rozhodnutí spočívá, není správný, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu a ze stejného důvodu i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. srpna 2010
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu