ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.2421.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 2421/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatele Ing. V. Ř. , zastoupeného JUDr. Dagmar Csonkovou, advokátkou, se sídlem v Lounech, Čs. armády 2168, PSČ 440 01, za účasti ZEMĚDĚLSKÉHO DRUŽSTVA LIŠANY , se sídlem v Lišanech č. p. 10, PSČ 440 01, identifikační číslo osoby 00121622, zastoupeného JUDr. Karlem Davidem, advokátem, se sídlem v Lounech, Beneše z Loun 50, PSČ 440 01, o zaplacení 394.174,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 12 C 1113/97, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. listopadu 2014, č. j. 12 Co 445/2012-551, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatel je povinen zaplatit ZEMĚDĚLSKÉMU DRUŽSTVU LIŠANY na náhradu nákladů dovolacího řízení 9.825,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce družstva.
Odůvodnění:
Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 2. února 2012, č. j. 12 C 1113/97-472, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 12. dubna 2012, č. j. 12 C 1113/97-478, uložil ZEMĚDĚLSKÉMU DRUŽSTVU LIŠANY (dále jen „družstvo“) zaplatit navrhovateli 177.609 Kč s příslušenstvím ve výroku specifikovaným (výrok I.), zamítl návrh na zaplacení 216.565,50 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III., IV. a V.).
K odvoláním navrhovatele i družstva Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že družstvu uložil zaplatit navrhovateli „další částku“ 48.725,80 Kč s odpovídajícím příslušenstvím, ve zbývající části výroku II. a ve výroku I. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý až čtvrtý výrok).
Jde přitom již o čtvrté rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když předchozí (v pořadí třetí) usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. března 2013, č. j. 12 Co 445/2012-500, Nejvyšší soud k dovolání navrhovatele zrušil usnesením ze dne 17. dubna 2014, č. j. 29 Cdo 1171/2014-529, jež je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách.
Proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. (posuzováno podle obsahu dovolání), podal navrhovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudného řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Argumentuje-li dovolatel dílčím závěrem rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 29 Odo 209/2001 (uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2002, pod číslem 58), podle něhož majetkový podíl člena družstva z transformace se stává součástí obchodního majetku družstva, přehlíží, že uvedený závěr platí za předpokladu, že stanovy družstva obsahovaly ujednání, podle něhož je člen družstva povinen vložit celý majetkový podíl z transformace do majetku družstva jako členský vklad.
O tom, jakým režimem se bude řídit majetkový podíl člena družstva po transformaci – i podle navazující judikatury Nejvyššího soudu – rozhodovaly stanovy družstva. Jen na stanovách přitom záleželo, zda a v jakém rozsahu se stal majetkový podíl z transformace základním či dalším členským vkladem či další majetkovou účastí (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2004, sp. zn. 29 Odo 891/2003, uveřejněného pod číslem 74/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. prosince 2004, sp. zn. 29 Odo 189/2004, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2005, pod číslem 22, anebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2008, sp. zn. 29 Odo 1349/2006).
Odvolací soud v projednávané věci vyšel z toho, že stanovy družstva nepřipouštějí existenci další majetkové účasti na podnikání družstva a neobsahují ani úpravu, z níž by se podávalo, že se majetkové podíly z transformace staly dalšími vklady členů družstva, přičemž ze skutkových tvrzení účastníků řízení ani z provedených důkazů nevyplynulo, že mezi družstvem a (zemřelým) otcem dovolatele (tehdejším členem družstva) došlo k uzavření jakékoli dohody o dalším členském vkladu či jiné majetkové účasti na podnikání družstva.
V popsané situaci byl postup odvolacího soudu, jenž nezahrnul majetkový podíl otce dovolatele z transformace do čistého jmění družstva pro účely výpočtu vypořádacího podílu náležejícího dovolateli, plně v souladu s výše citovanou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Namítá-li dovolatel, že znalecký posudek, z nějž odvolací soud vycházel při stanovení výše vypořádacího podílu, znalec zpracoval na základě nesprávně vedeného účetnictví, které měl nejprve „uvést do souladu s právními předpisy“, nepředkládá tím – oproti svému mínění – dovolacímu soudu k posouzení žádnou právní otázku, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí. Uvedenou výtkou brojí toliko proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, k čemuž nemá s účinností od 1. ledna 2013 k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Způsobilým dovolacím důvodem nejsou s účinností od 1. ledna 2013 ani dovolatelem namítané vady řízení (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolání proto nemůže učinit přípustným výhrada, podle níž se odvolací soud opomenul zabývat odvolací námitkou nesprávnosti znaleckého posudku, neboť dovolatel ani v souvislosti s ní Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí spočívá a jež by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř.
Lze dodat, že hodnocení důkazů nelze úspěšně napadnout přípustným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné družstvo domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 17. 2. 2016
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu