ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.2739.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 2739/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně KREDIT DĚČÍN, a. s. , se sídlem v Děčíně, Masarykovo nám. 3/3, PSČ 405 02, identifikační číslo osoby 25014838, zastoupené Mgr. Ladislavem Kočkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, PSČ 110 00, proti žalovanému JUDr. Michalu Vejlupkovi , advokátovi, se sídlem v Ústí nad Labem, Hradiště 97/4, PSČ 400 01, jako správci konkursní podstaty úpadkyně J. V., zastoupenému JUDr. Miloslavem Vaňhou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Polská 1716/54, PSČ 120 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajské soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 25 Cm 6/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. března 2014, č. j. 15 Cmo 191/2009-310, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 11. března 2009, č. j. 25 Cm 6/2008-118, zastavil řízení pro zpětvzetí žaloby co do částky 30.687,- Kč (výrok I.), určil pravost pohledávky žalobkyně za úpadkyní J. V. ve výši 359.585,50 Kč jakožto pohledávky II. třídy bez práva na oddělené uspokojení (výrok II.), zamítl žalobu o určení pravosti pohledávek ve výši 6.636,- Kč z titulu zaplacených soudních poplatků a ve výši 275.000,- Kč z titulu náhrady škody (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok IV.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze zrušil část výroku II. rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu, v němž soud prvního stupně určil pravost pohledávky žalobkyně za úpadkyní J. V. ve výši 350.000,- Kč, a výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“), ve spojení s §218 písm. c/ o. s. ř., jelikož není přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu (především nejde o potvrzující nebo měnící rozhodnutí odvolacího soudu). Obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2007, sp. zn. 21 Cdo 1800/2006, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2008, pod číslem 11, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu, nebo (z poslední doby) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 3509/2013, či ze dne 30. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 3083/2014.
Spory o určení pravosti, výše či pořadí pohledávky podle §23 odst. 2 a 3 či §24 odst. 1 a 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, jsou spory vyvolanými konkursem (incidenčními spory).
Povaha sporu (to, že jde o spor vyvolaný konkursem) předurčuje i podobu (rozhodné znění) občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud v této věci postupuje při posouzení přípustnosti dovolání. Pro spory vyvolané konkursem podle zákona o konkursu a vyrovnání se totiž s přihlédnutím k §432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), použijí dosavadní (k poslednímu dni účinnosti zákona o konkursu a vyrovnání platné) právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 3710/2013.
Na závěru o objektivní nepřípustnosti dovolání přitom nemůže nic změnit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení jeho rozhodnutí (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněného pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. srpna 2014
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu
.