ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.2961.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 2961/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Ing. J. J., zastoupené Mgr. Janem Vargou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, PSČ 120 00, proti žalovanému Ing. P. J., zastoupenému Mgr. Martinem Láníkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 624/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. května 2012, č. j. 6 Cmo 232/2011-100, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. května 2012, č. j. 6 Cmo 232/2011-100, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 25. ledna 2011, č. j. 49 Cm 624/2009-68, kterým Krajský soud v Praze ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 23. února 2010, č. j. 49 Cm 624/2009-13, jímž uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 55.125,- EUR s 6% úrokem od 2. srpna 2006 do zaplacení, směnečnou odměnu 183,75 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 122.780,- Kč.
Odvolací soud vyšel z toho, že v rámci tvrzeného jednostranného zápočtu dopisem ze dne 18. ledna 2008 žalovaný „postavil proti sobě“ na jedné straně na účet žalobkyně poukázanou částku 5.741.116,- Kč a na straně druhé splatnou směnečnou pohledávku (přepočtenou na koruny české). Zároveň však existenci započítávané pohledávky (žalovaný) zpochybnil „námitkovými tvrzeními, podle nichž peníze na účet žalobkyně poukázal vědomě a dobrovolně v blíže nespecifikovaném rozsahu za účelem financování rodinných výdajů a vedle toho v blíže nespecifikovaném rozsahu peníze zasílal na účet žalobkyně a zde je dlouhou dobu ponechal, aby mu byly podle jeho tvrzení k dispozici k uspokojování jeho potřeb“.
Proto uzavřel, že závěru o zániku směnečné pohledávky započtením brání nedostatečnost námitek žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu. Žalovaný totiž v námitkách nevymezil „hranici určující, které prostředky na základě určitého právního úkonu dobrovolně převedl do dispozice manželky pro uspokojení potřeb rodiny a které nadále považuje za své prostředky“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítaje existenci dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Podle dovolatele se odvolací soud odchýlil od závěrů Nejvyššího soudu ohledně odůvodněnosti námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu vyjádřených v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 2270/2007 (jde o rozsudek ze dne 31. března 2009, uveřejněný pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 3/2010“). Z námitkového tvrzení o zániku směnečné pohledávky započtením vyplývá, že pohledávka žalovaného byla dostatečně specifikována a dosahovala alespoň výše směnečné pohledávky; ve zbývajícím rozsahu není pohledávka žalovaného pro projednávanou věc relevantní. Navíc shledal-li odvolací soud odůvodnění námitek za nedostatečné, měl žalovaného vyzvat (§118a o. s. ř.) k jejich doplnění. Svým nepředvídatelným rozhodnutím (soud prvního stupně založil své rozhodnutí na nepřípustnosti započtení nesplatné pohledávky žalovaného proti splatné směnečné pohledávce) porušil odvolací soud (i) zásadu dvouinstančnosti řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2008, sp. zn. 22 Cdo 1099/2007).
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje rozsudek odvolacího soudu za správný a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání žalovaného je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 29 NSČR 66/2011, uveřejněné pod číslem 34/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, totiž odporuje níže uvedené judikatuře Nejvyššího soudu.
Již ve výše zmíněném R 3/2010 Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého lze ve smyslu ustanovení §175 o. s. ř. považovat za odůvodněné jen takové námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a na jakých skutkových okolnostech žalovaný svoji obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Žalovaný nemůže − se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu − po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Nic mu však nebrání v tom, aby i v této fázi řízení uváděl nové skutečnosti, jež mohou mít − podle jeho názoru − význam pro posouzení důvodnosti obrany již v námitkách řádně uplatněné. Z tohoto závěru Nejvyšší soud vyšel i v dalších rozhodnutích (viz např. usnesení ze dne 30. dubna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1298/2012 a ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 2981/2013).
Z obsahu spisu se podává, že žalovaný ve včasných námitkách brojí proti směnečnému platebnímu rozkazu tvrzením o úplném zániku směnečné pohledávky v důsledku jednostranného zápočtu na základě žalobkyni doručeného dopisu ze dne 18. ledna 2008. Žalovaný v námitkách uvádí (mimo jiné) skutkové okolnosti, ze kterých dovozuje existenci započítávané pohledávky. Tvrdí, že po zániku a vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů žalobkyni připadl specifikovaný sporožirový účet, na který (následně) v období od července 1997 do prosince 2006 zaslal celkem 5.741.116,- Kč. Žalobkyně na tento účet zasílala ze svého platu měsíčně částku cca 15.000,- Kč a žalovaný byl srozuměn s reciproční výší svého příspěvku na úhradu rodinných výdajů. Současně (mimo jiné) popsal důvody, které ho vedly k podpisu směnky, včetně toho, že „žalobkyně vydala žalovanému finanční prostředky, které žalovaný zasílal na bankovní účet žalobkyně s tím, že předmětnou směnku žalobkyně slíbila neuplatnit“.
Z uvedeného je patrné, že žalovaný v námitkách napadá směnečný platební rozkaz v plném rozsahu a zároveň uvádí v základních rysech skutkové okolnosti vzniku započítávané pohledávky a tvrzeného jednostranného zápočtu. Z námitkového tvrzení žalovaného o celkové výši prostředků žalovaného zaslaných na účet žalobkyně v určeném období a z tvrzení o skutkových okolnostech jednostranného zápočtu dostatečně zřetelně vyplývá, na jakých skutkových okolnostech žalovaný svoji obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Tvrzení žalovaného (odvolacím soudem opomenuté), že byl srozuměn s tím, že jeho měsíční příspěvek na úhradu rodinných výdajů odpovídá částce cca 15.000,- Kč zasílané na účet žalobkyní, nevylučuje a priori (s ohledem na výši směnečné pohledávky a tvrzení o celkové výši částky zaslané na účet žalobkyně) možnost úspěšné obrany žalovaného.
Závěr odvolacího soudu o nedostatečném odůvodnění, a tedy neprojednatelnosti námitek žalovaného tak není s ohledem na shora uvedený judikatorní výklad ustanovení §175 o. s. ř. správný.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 věta první o. s. ř.).
V dalším průběhu řízení bude úkolem odvolacího soudu posoudit důvodnost žalovaným vznesených námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, zejména pak existenci vzájemné pohledávky za žalobkyní a platnosti žalovaným tvrzeného zápočtu.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. března 2014
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu