ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.3157.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 3157/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v konkursní věci dlužníka Golf Ještěd, s. r. o. , se sídlem ve Světlé pod Ještědem, Rozstání 5, PSČ 463 51, identifikační číslo osoby 25046586, zastoupeného Mgr. Kateřinou Korpasovou, advokátkou, se sídlem v Liberci, Mozartova 21, PSČ 460 01, o návrhu věřitelů a/ V. J. , a b/ PROPAP, s. r. o. , se sídlem v Jablonci nad Jizerou 443, PSČ 512 43, identifikační číslo osoby 25924478, zastoupeného Mgr. Robertem Štěpánkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Pod Vilami 10, PSČ 140 00, na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 46 K 23/2002, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. června 2012, č. j. 2 Ko 21/2012-1152, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 29. února 2012, č. j. 46 K 23/2002-1069, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „konkursní soud“) k návrhu věřitelů a/ V. J. a b/ PROPAP, s. r. o. prohlásil konkurs na majetek dlužníka Golf Ještěd, s. r. o. (bod I. výroku) a ustavil správkyni konkursní podstaty (bod II. výroku).
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu v bodu I. výroku.
Odvolací soud přitakal konkursnímu soudu v závěru, že dlužník je (v intencích §1 odst. 2 věty první zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání - dále též jen „ZKV“) v úpadku ve formě platební neschopnosti, když (včetně navrhujícího věřitele b/) má splatné závazky vůči 14 věřitelům, jež zjevně není schopen splnit (a nebyl toho schopen ani v červnu 2002, kdy byl poprvé prohlášen konkurs na jeho majetek).
Odvolací soud souhlasil s konkursním soudem i potud, že aktivní věcnou legitimaci k podání návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka nedoložil (v intencích §4 odst. 1 a 2 ZKV) navrhující věřitel a/ (jehož pohledávky se promlčely a dlužník ohledně nich důvodně vznesl námitku promlčení).
U navrhujícího věřitele b/ pak odvolací soud dospěl k závěru, že ten doložil jak pohledávku ve výši 3.607.485,45 Kč (dále jen „kauzální pohledávka“), tak pohledávku ze směnky ve výši 20 miliónů Kč (dále jen „směnečná pohledávka“).
Oproti konkursnímu soudu měl odvolací soud u kauzální pohledávky za to, že není promlčena (ač to dlužník namítal).
U směnečné pohledávky pak odvolací soud vyšel (stejně jako konkursní soud) z toho, že šlo o zajišťovací směnku vlastní (označenou jako „krycí směnka č. 2 ke smlouvě reg. č. 046099230167“) vystavenou dlužníkem s doložkou „bez protestu“ dne 3. května 1999. Šlo o blankosměnku vystavenou na řad Komerční banky a. s. (dále jen „banka“), vyplněnou v souladu se směnečným vyplňovacím prohlášením z 3. května 1996 (č. l. 1054 - 1058) navrhujícím věřitelem b/ coby nynějším majitelem směnky co do směnečné sumy částkou 20 miliónů Kč a co do data splatnosti datem 30. ledna 2012. Odvolací soud rovněž vyšel z toho, že směnka byla rubopisována (indosována) bankou na navrhujícího věřitele b/.
K námitce dlužníka, že směnečná pohledávka dosud není splatná, jelikož mu směnka byla předložena k placení až u jednání konkursního soudu konaného 29. února 2012, odvolací soud uzavřel, že taková výhrada nezpochybňuje splatnost směnky a že ve směnečném řízení by se opodstatněnost takto uplatněné námitky projevila jen v rozhodnutí o nákladech řízení.
Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o něž přípustnost dovolání opírá dovolatel sám), tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá.
Dovolatel namítá, že je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V mezích tohoto dovolacího důvodu pak dovolatel nikterak nezpochybňuje závěr odvolacího soudu, že je v úpadku ve formě platební neschopnosti a soustřeďuje svou procesní obranu výlučně k prolomení závěru, že navrhující věřitel b/ osvědčil své splatné pohledávky vůči dlužníku.
U kauzální pohledávky snáší dovolatel argumenty na podporu závěru, že jím vznesená námitka promlčení je důvodná.
U směnečné pohledávky pak dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nepředložení směnky k placení nezpochybňuje splatnost směnky a že ve směnečném řízení by se opodstatněnost takto uplatněné námitky projevila jen v rozhodnutí o nákladech řízení.
Má za to, že blankosměnka nemůže být splatná, dokud není dlužníku předložena k zaplacení. Výzvu k zaplacení směnečné pohledávky navrhující věřitel b/ dosud neučinil a předložením směnky u soudu pouze dokládal existenci směnky samotné.
V okamžiku prohlášení konkursu tedy navrhující věřitel b/ nedoložil existenci (své) jediné splatné pohledávky za dlužníkem.
V dané věci není pochyb o tom, že dlužníku byl originál směnky předložen v průběhu jednání konaného u konkursního soudu 29. února 2012 (srov. protokol o tomto jednání, č. l. 1066). Závěr odvolacího soudu, že splatnost směnky vlastní s doložkou bez protestu (zde k 30. lednu 2012) není vůči přímému směnečnému dlužníku (jímž dlužník je) závislá na tom, zda byla směnka předložena takovému (přímému) dlužníku k placení a že úspěšnému uplatnění práva na zaplacení směnky vůči přímému směnečnému dlužníku nebrání ani prokázané nepředložení směnky k placení, odpovídá jak dikci zákona č. 191/1950 Sb. zákona směnečného a šekového - dále jen „ZSŠ“ (srov. článek I. §38, §46 odst. 1 a 2 a §53 ZSŠ), tak literatuře (srov. např. Kovařík Z. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 5., dopl. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, str. 140-141, 168 a 183) a ustálené judikatuře (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2001, sp. zn. 29 Cdo 1937/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2002, pod číslem 37 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2003, sp. zn. 29 Odo 483/2002, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2003, pod číslem 62 anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 3964/2007; rozhodnutí jsou - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže - veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Důvod připustit dovolání k posouzení této otázky proto Nejvyšší soud nemá. Není-li důvod založit přípustnost dovolání k prověření závěru, že navrhující věřitel b/ doložil splatnou (30. ledna 2012) směnečnou pohledávku vůči dlužníku ve výši 20 miliónů Kč, pak je nadbytečné zkoumat předpoklady přípustnosti dovolání pro účely prověření závěru, zda navrhující věřitel b/ řádně doložil také kauzální pohledávku vůči dlužníku. Závěr odvolacího soudu, že tento věřitel doložil ve smyslu §4 odst. 1 a 2 ZKV legitimaci k podání návrhu na prohlášení konkursu, totiž obstojí již s přihlédnutím k doložené existenci směnečné pohledávky. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Závěr, že dlužník je v platební neschopnosti, dovolání (jak zmíněno výše) nezpochybňuje.
Rozhodné znění zákona o konkursu a vyrovnání a občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 6. listopadu 2012
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu