ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3259.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 3259/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatelky M. M. , zastoupené JUDr. Vlastimilou Kaufmannovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1618/30, PSČ 140 00, za účasti Bytového družstva Kubus , se sídlem v Praze 8, Pakoměřická 1017, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 26201810, zastoupeného JUDr. Ondřejem Kochmanem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, PSČ 120 00, o zaplacení 378.731,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 178/2006, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. května 2012, č. j. 7 Cmo 547/2011-234, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit Bytovému družstvu Kubus na náhradu nákladů dovolacího řízení 12.245,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. září 2011, č. j. 14 Cm 178/2006-195, zamítl „žalobu“ o zaplacení 378.731,30 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a poplatkové povinnosti (výrok III.).
K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil výroky I. a III. rozsudku soudu prvního stupně, výrok II. o nákladech řízení změnil (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka však žádnou právní otázku, z níž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, Nejvyššímu soudu k řešení nepředkládá.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že družstvo neporušilo žádnou právní povinnost, nemohlo tedy odpovídat za vznik případné škody (srov. §420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku).
Namítá-li dovolatelka, že jí družstvo způsobilo škodu tím, že jí znemožnilo byt užívat zamezením přístupu do bytu a nepovolením jeho rekonstrukce, napadá opačné skutkové závěry odvolacího soudu, podle kterých k takovému jednání ze strany družstva nedošlo, a uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jenž u dovolání, jehož přípustnost může být založena jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., k dispozici nemá a k jehož přezkoumání přípustnost dovolání založit nelze (srov. ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.).
Ze stejného důvodu napadené rozhodnutí nečiní zásadně právně významným námitka nesprávnosti názoru odvolacího soudu, podle nějž byl byt obyvatelný, ani námitka, že dovolatelka stav bytu při jeho přebírání neznala a „protokol o předání a převzetí bytu ze dne 28. 3. 2002 byl pouze administrativním aktem“.
Nadto, posouzení otázky obyvatelnosti bytu je věcí úvahy soudu v nalézacím řízení. Tuto úvahu by dovolací soud mohl přezkoumat, jen kdyby byla zjevně nepřiměřená (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2012, sp. zn. 29 Cdo 273/2011, či ze dne 26. ledna 2011, sp. zn. 22 Cdo 877/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. 22 Cdo 1384/2010, která jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách tohoto soudu).
Taktéž při formulaci výhrad, podle nichž je (v návaznosti na výše uvedené) jednání družstva vůči dovolatelce diskriminační, šikanózní a v rozporu s dobrými mravy, dovolatelka zjevně vychází z jiného skutkového stavu než odvolací soud. Opět tak uplatňuje dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř., jenž u dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nemá k dispozici.
Výtkou, podle níž odvolací soud pochybil, když neprovedl všechny dovolatelkou navržené důkazy, dovolatelka poukazuje na případnou vadu řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., která však nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu, a proto přípustnost dovolání ani jejím prostřednictvím založit nelze.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a družstvu vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Ty sestávají z odměny zástupce družstva za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání dle §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012 – jejíž výše podle §6 odst. 1, §7 bodu 6 a §8 odst. 1 advokátního tarifu činí 9.820 Kč,- Kč, a z náhrady paušálních výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky ve výši
300,- Kč. Společně s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 2.125,20 Kč tak dovolací soud přiznal družstvu k tíži navrhovatelky celkem 12.245,20 Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné družstvo domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 20. března 2014
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu