ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3422.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 3422/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobkyně KUBDAT Software, s. r. o. "v likvidaci" , se sídlem v Ostravě, Volgogradská 74, PSČ 700 30, identifikační číslo osoby 25351036, zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Čs. legií 1719/5, PSČ 702 00, proti žalovanému Ing. M. M. , zastoupenému JUDr. Jiřím Mlčochem, advokátem, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Nádražní 1325/18, PSČ 702 00, o zaplacení 121.656,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 28 Cm 54/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. listopadu 2013, č. j. 8 Cmo 343/2013-533, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. července 2013, č. j. 28 Cm 54/2007-491, zamítl žalobu o zaplacení 121.656,- Kč z titulu náhrady škody (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 107.873,40 Kč (výrok II.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 9.910,70 Kč (druhý výrok).
Jde přitom již o druhá rozhodnutí soudů obou stupňů ve věci samé, když (v pořadí první) rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. února 2010, č. j. 8 Cmo 232/2009-173, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. května 2009, č. j. 28 Cm 54/2007-134, byly k dovolání žalobkyně zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2012, č. j. 29 Cdo 134/2011-342 (jenž je veřejnosti přístupný, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na jeho webových stránkách).
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle §238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle §237 o. s. ř., neboť dovolatelka - oproti svému mínění - Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí a jež by splňovala předpoklady vymezené §237 o. s. ř.
Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle kterého žalovaný jednal v zájmu společnosti a neporušil péči řádného hospodáře, zajistil-li (jakožto osoba vedení účetnictví neznalá) vedení účetnictví kvalifikovanou osobou, přičemž kontrolu její činnosti svěřil daňové poradkyni, pročež za případnou škodu vzniklou nesprávným postupem účetní neodpovídá, je v souladu s §194 odst. 5 a §135 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jakož i s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu; k výkladu pojmu péče řádného hospodáře srov. např. rozsudek ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2363/2011, uveřejněný pod číslem 75/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 3565/2011, či rozsudek ze dne 26. března 2014, sp. zn. 29 Cdo 3915/2012, jakož i judikaturu v nich citovanou, a k pověření vedením účetnictví srov. závazný právní názor formulovaný v předchozím zrušujícím rozsudku sp. zn. 29 Cdo 134/2011, jejž soudy obou stupňů plně respektovaly, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. května 2008, sp. zn. 29 Odo 1773/2006.
Napadené rozhodnutí je taktéž v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu zabývající se odpovědností za škodu a jejími zákonnými předpoklady (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 29 Odo 1220/2005, uveřejněného pod číslem 33/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 3405/2010, a rozhodnutí v něm citovaná).
Námitkami proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů (zejména jde-li o existenci knihy jízd, povahu a četnost užívání služebního vozu L. K.) dovolatelka nevystihuje způsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.); k jejich přezkoumání tudíž dovolání připuštěno být nemůže.
Otázka nesení důkazního břemene podle §194 odst. 5 obch. zák. pak nečiní dovolání přípustným již proto, že soudy obou stupňů svá rozhodnutí nezaložily na neunesení důkazního břemene některým z účastníků; rozhodné skutečnosti pro posouzení projednávané věci měly naopak za prokázané. Nehledě k uvedenému dovolatelka zjevně přehlíží, že jednatel společnosti v případě sporu nenese důkazní břemeno ve vztahu ke všem předpokladům vzniku odpovědnosti za škodu společnosti způsobenou (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 3542/2011).
Vytýkané vady řízení (zejména nepřezkoumatelnost a překvapivost rozhodnutí odvolacího soudu, nesplnění poučovací povinnosti soudy obou stupňů, opomenutí důkazů, vyloučení dalších žalobou uplatněných nároků k samostatnému projednání) nezahrnují žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení by spočívalo napadené rozhodnutí; nejsou tak způsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř.). Ostatně napadené rozhodnutí tvrzenými vadami netrpí (ve vztahu k namítané nepřezkoumatelnosti srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V části, v níž dovolatelka napadá první výrok rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém jím byl potvrzen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, pak žádnou otázku hmotného či procesního práva splňující předpoklady přípustnosti stanovené v §237 o. s. ř. Nejvyššímu soudu k řešení nepředkládá. Závěr, podle něhož účastník řízení, který neměl ve věci úspěch, hradí účelně vynaložené náklady řízení účastníku, který měl ve věci plný úspěch, zjevně plyne z dikce §142 odst. 1 o. s. ř. a nic na něm nemění ani skutečnost, že soudy nižších stupňů rozhodovaly ve věci samé opakovaně z důvodu zrušení jejich původních rozhodnutí dovolacím soudem. Pouhé zopakování zcela jasného a žádné výkladové obtíže nepřinášejícího znění právního předpisu Nejvyšším soudem nelze považovat za řešení otázky hmotného nebo procesního práva, na němž závisí napadené rozhodnutí ve smyslu §237 o. s. ř.
Vyčísluje-li následně dovolatelka výši nákladů řízení, jež je podle svého názoru povinna žalovanému uhradit, přehlíží, že předmětem řízení v projednávané věci je toliko zaplacení 121.656,- Kč, a dále že vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, byla s účinností od 7. května 2013 zrušena nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. (k důsledkům pro určování výše odměny advokáta srov. důvody rozsudku velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. ledna 2014, sp. zn. 28 Cdo 1878/2013).
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, je objektivně nepřípustné [srov. §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. a např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněného pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. září 2014
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu