ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.3491.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 3491/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce JUDr. J. A. , advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadce Betsy Plus, spol. s r. o. identifikační číslo osoby 48040045, proti žalovanému PRODUCTION TEAM, s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Opletalova 1013/59, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 63991101, zastoupenému JUDr. Michalem Chrůmou, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Hybernská 1009/24, PSČ 110 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 64/2008, o vydání věci do konkursní podstaty úpadce, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2010, č. j. 2 Cmo 71/2010-94, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 1. prosince 2009, č. j. 5 Cm 64/2008-63, Městský soud v Praze zamítl žalobu (podanou 25. dubna 2008), kterou se žalobce (správce konkursní podstaty úpadce Betsy Plus, spol. s r. o.) domáhal vůči žalovanému (PRODUCTION TEAM, s. r. o.) vydání označeného osobního automobilu do konkursní podstaty úpadce (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, tak že žalobě vyhověl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý a třetí výrok).
Dovolání žalovaného proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jež je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Napadené rozhodnutí se opírá o ustanovení §18 odst. 3 a 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „ZKV“), když ve skutkové rovině vychází z toho, že osobní automobil je od 18. září 2009 sepsán v konkursní podstatě jako úpadcův majetek a že žalovaný jej přes výzvu odmítl vydat správci konkursní podstaty
K úspěchu správce konkursní podstaty ve sporu, jímž se domáhá vydání věci sepsané do konkursní podstaty úpadce po tom, kdo ji má u sebe, postačuje naplnění skutkové podstaty dle §18 odst. 4 ZKV. Potud jde o závěr judikatorně ustálený (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2001, sp. zn. 1 Ko 68/2001, uveřejněné pod číslem 69/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. 29 Odo 525/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2006, pod číslem 72), s nímž se dovolací argumenty míjejí.
Dovolání ve skutečnosti zpochybňuje opodstatněnost soupisu (od nějž se odvíjí právo správce konkursní podstaty požadovat vydání sepsané věci); k tomuto účelu však slouží vylučovací žaloba dle §19 odst. 2 ZKV, kterou prostřednictvím tohoto sporu obejít nelze.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a tím, že u žalobce žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. října 2011
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu