ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3558.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 3558/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatele Ing. R. G., zastoupeného Mgr. Bc. Michalem Březovjákem, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Školní 3362/11, PSČ 760 01, za účasti společnosti AGA –Speciální technická pryž, s. r. o. , se sídlem ve Vlachovicích 368, PSČ 763 24, identifikační číslo osoby 26936500, zastoupené JUDr. Zdeňkou Pechancovou, advokátkou, se sídlem v Luhačovicích, Masarykova 175, PSČ 763 26, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a o změnu zápisu v obchodním rejstříku , vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9 Cm 418/2008, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. května 2013, č. j. 8 Cmo 426/2012-348, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatel je povinen zaplatit společnosti AGA – Speciální technická pryž, s. r. o., na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. října 2012, č. j. 9 Cm 418/2008-297, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti AGA – Speciální technická pryž, s. r. o. (dále jen „společnost“) konané dne 21. dubna 2008 a 26. května 2008 (výroky I. a II.), návrh na změnu zápisu v obchodním rejstříku (výrok III.), a uložil navrhovateli zaplatit společnosti na náhradě nákladů řízení 23.293,- Kč (výrok IV.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatele potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. až III. (první výrok), změnil je ve výroku IV. tak, že uložil navrhovateli zaplatit společnosti na náhradě nákladů řízení 18.745,- Kč (druhý výrok) a uložil navrhovateli zaplatit společnosti na náhradě nákladů odvolacího řízení 8.501,20 Kč (třetí výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu, a to výslovně proti všem jeho výrokům, podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle §238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle §237 o. s. ř.
Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) zamítl návrh zejména proto, že jej shledal – s ohledem na okolnosti projednávané věci – rozporným se zásadami poctivého obchodního styku, v důsledku čehož mu nelze přiznat právní ochranu (srov. str. 8 odůvodnění usnesení soudu prvního stupně, resp. str. 11 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Tento závěr, jenž sám o sobě postačuje (v případě jeho správnosti) k zamítnutí návrhu, však dovolatel nenapadá a dovolacímu přezkumu jej tak neotevírá.
Za této situace nečiní dovolání přípustným ani další otázky předkládané dovolatelem. I podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 totiž platí, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, či ze dne 3. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 1640/2013).
Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek předkládaných dovolatelem Nejvyššímu soudu za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a napadené rozhodnutí na jejich vyřešení (ve smyslu §237 o. s. ř.) nezávisí; dovolání je tak nepřípustné jako celek (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V rozsahu, v němž dovolatel napadá výroky o nákladech řízení před soudy obou stupňů, jimiž odvolací soud rozhodl o povinnosti dovolatele zaplatit společnosti na nákladech řízení částky nepřesahující 50.000,- Kč, není dovolání objektivně přípustné (srov. §238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ostatně ve vztahu k těmto výrokům dovolatel Nejvyššímu soudu žádnou právní otázku ani nepředkládá.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. ledna 2013) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. března 2014
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu