ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3619.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 3619/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Milana Poláška v právní věci navrhovatele D. W. , zastoupeného Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem ve Frýdku-Místku, O. Lysohorského 702, PSČ 738 01, za účasti 1/ J. M. , zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Českobratrská 2, PSČ 702 00, 2/ S. K. , 3/ V. K. , oba zastoupeni JUDr. Vladimírem Hamplem, advokátem, se sídlem v Novém Jičíně, Havlíčkova 4, PSČ 741 01, 4/ Stavebního bytového družstva ve Frenštátě p/R. , se sídlem ve Frenštátě pod Radhoštěm, Podříčí 54, PSČ 744 01, identifikační číslo osoby 00575755, zastoupeného JUDr. Alenou Uličníkovou, advokátkou, se sídlem ve Frenštátě pod Radhoštěm, Záhuní 349, PSČ 744 01, a 5/ Ing. R. P. , zastoupeného Mgr. Martinem Brudným, advokátem, se sídlem v Ostravě, Škroupova 1114/4, PSČ 702 00, o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 Cm 30/2010, o dovolání účastníka 1/ proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. ledna 2012, č. j. 5 Cmo 191/2011-180, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 8. prosince 2010, č. j. 24 Cm 30/2010-109, Krajský soud v Ostravě určil, že navrhovatel je členem Stavebního bytového družstva ve Frenštátě pod Radhoštěm (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok).
K odvolání prvního účastníka řízení Vrchní soud v Olomouci, který se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o neplatnosti zajišťovacího převodu členských práv a povinností ve formě fiduciárního převodu, v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve věci samé (výrok I.), změnil výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky III. – V.).
Proti usnesení odvolacího soudu podal první účastník řízení dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledal.
Napadené rozhodnutí spočívá na výkladu ustanovení §553 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), jak jej podal Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále jen „velký senát“) ze dne 15. října 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006, uveřejněném pod číslem 45/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 45/2009“), konkrétně na závěru, že zajišťovací převod práva ve smyslu ustanovení §553 obč. zák. nelze sjednat jako fiduciární převod práva.
Dovolání je polemikou s tímto závěrem.
V argumentech obsažených v dovolání pak Nejvyšší soud nevidí důvod ke změně rozhodovací praxe, kterou ustálil právě rozsudkem velkého senátu (R 45/2009). Poukaz dovolatele na jiný názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2005, sp. zn. 30 Cdo 1276/2005, je v této souvislosti zjevně nepřípadný, jelikož pomíjí sjednocující roli rozhodnutí velkého senátu, plynoucí z ustanovení §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, a přehlíží skutečnost, že toto rozhodnutí patřilo k těm, s nimiž se R 45/2009 výslovně vypořádalo.
Dovolatelův odkaz na zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (jenž má nabýt účinnosti 1. ledna 2014), je pro posouzení přípustnosti dovolání právně bezcenný, když je zjevné, že budoucí právní úprava téhož institutu (v §2040) nemůže být důvodem ke změně výkladu podaného ke stávajícímu znění občanského zákoníku.
Napadené rozhodnutí je se závěry obsaženými v R 45/2009 v souladu, přičemž jde o závěry, z nichž rozhodovací praxe Nejvyššího soudu po přijetí R 45/2009 konstantně vychází. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2012, sp. zn. 29 Cdo 2067/2012, obsahující výčet řady dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež přitakají R 45/2009, a odkaz na rozhodnutí Ústavního soudu odmítající ústavní stížnost v obdobných věcech. Uvedené usnesení se navíc týká dovolání společnosti, jejímž jednatelem a jediným společníkem je dovolatel v tomto řízení, přičemž jeho argumentace v obou případech je prakticky totožná. Tím spíše zde tedy není důvod odchýlit se od závěrů obsažených ve zmíněném rozhodnutí.
Velká část dovolání se věnuje otázce, zda lze připustit, aby osoba odlišná od věřitele sjednala s dlužníkem smlouvu o zajišťovacím převodu práva k zajištění věřitelovy pohledávky za dlužníkem. Zodpovězení této otázky by se však nemohlo projevit ve výsledném rozhodnutí o předmětu sporu, a proto tato otázka není zásadně právně významná. Nejvyšší soud totiž již dříve zdůraznil, že za zásadně právně významnou ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. lze považovat pouze takovou otázku, jejíž řešení je přínosné nejen z hlediska obecné rozhodovací praxe soudů, ale i z hlediska projednávaného sporu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 27/2001, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 5153/2007).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání prvního účastníka řízení bylo odmítnuto a navrhovateli ani dalším účastníkům řízení podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 13. listopadu 2013
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu