ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3686.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 3686/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatele JUDr. Petra Elšíka , se sídlem v Olomouci, Sokolská 586/7, PSČ 779 00, jako správce konkursní podstaty úpadkyně LION bikes a. s., identifikační číslo osoby 25632434, za účasti společnosti LION bikes a. s. , se sídlem v Šumperku, Šumavská 530/2, PSČ 787 01, identifikační číslo osoby 25632434, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Janotou, advokátem, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, 28. října 1727/108, PSČ 702 00, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře ze dne 14. května 2009 a 19. května 2009, o určení neplatnosti rozhodnutí představenstva ze dne 14. května 2009, o návrhu na jmenování členů představenstva, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 42 Cm 144/2009, o dovolání navrhovatele a společnosti LION bikes a. s. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. října 2011, č. j. 5 Cmo 30/2011-122, takto:
I. Řízení o dovolání navrhovatele se zastavuje.
II. Dovolání společnosti LION bikes a. s. se odmítá.
III. Navrhovatel je povinen zaplatit společnosti LION bikes a. s. na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.573,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 10. června 2010, č. j. 42 Cm 144/2009-65, vyslovil neplatnost rozhodnutí Ing. V. V. jako jediného akcionáře společnosti LION bikes a. s. (dále jen „společnost“) při výkonu působnosti valné hromady ze dne 14. května 2009, kterým byli zvoleni členové představenstva (výrok I.) a ze dne 19. května 2009, kterým bylo rozhodnuto o změně a doplnění stanov (výrok II.), zamítl návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí představenstva společnosti ze dne 14. května 2009 (výrok III.) a na jmenování chybějících členů představenstva společnosti soudem (výrok IV.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok V.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci, k odvolání navrhovatele proti výroku III. a společnosti proti výrokům I., II. a V., usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti části prvního výroku usnesení odvolacího soudu (jíž byl potvrzen výrok III. usnesení soudu prvního stupně) podal navrhovatel dovolání, jež posléze, podáním ze dne 3. dubna 2012, doručeným soudu prvního stupně 4. dubna 2012, vzal v plném rozsahu zpět. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání navrhovatele podle §243b odst. 5 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání taktéž společnost. Dovolání společnosti, jež – posuzováno podle obsahu – směřuje proti části prvního výroku, v níž byl potvrzen výrok I. a II. usnesení soudu prvního stupně, Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.
Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož se Ing. V. V. nechopil držby listinných akcií na jméno (převáděných na základě neplatných smluv neobsahujících určité vymezení akcií a bez rubopisu) v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Jak Nejvyšší soud vysvětlil v řadě svých rozhodnutí, posouzení toho, zda je držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží (§130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dále jen „obč. zák.“) nemůže vycházet jen z posouzení subjektivních představ držitele. Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), který by mohl mít za následek vznik práva. Oprávněným držitelem ve smyslu §130 odst. 1 obč. zák. je držitel, který věc drží v omylu, že mu věc patří, a jde přitom o omyl omluvitelný. Omluvitelný je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Držitel, který drží věc na základě omylu, jenž není omluvitelný, může být sice v dobré víře, avšak nikoli „se zřetelem ke všem okolnostem“ a proto nemůže být držitelem oprávněným. Při posuzování omluvitelnosti omylu držitele se vychází z objektivních hledisek; proto nezkušenost držitele, resp. nižší úroveň vzdělání, kterého dosáhl, nejsou významné (srov. např. důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2007, sp. zn. 22 Cdo 1330/2006, a ze dne 20. června 2008, sp. zn. 22 Cdo 885/2005, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2010, sp. zn. 28 Cdo 4973/2007, jež jsou veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu, jakož i judikaturu v nich citovanou).
Výrok o nákladech řízení se opírá o §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání společnosti bylo odmítnuto a navrhovateli podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly, a dále o §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 o. s. ř., když navrhovatel zavinil, že řízení muselo být zastaveno a vznikla mu povinnost hradit společnosti účelně vynaložené náklady.
Ty sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření společnosti k dovolání ze dne 10. dubna 2012) podle §7 bodu 3, §9 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, ve výši 1.000,- Kč, a náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč. Společně s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 273,- Kč tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži navrhovatele celkem 1.573,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 20. srpna 2014
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu