ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.3775.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 3775/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně M. P., spol. s r. o., zastoupené Mgr. P. H., advokátem, proti žalovanému M. K., zastoupenému Mgr. P. F., advokátkou, o zaplacení částky 693.643,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 Cm 74/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. února 2008, č. j. 8 Cmo 273/2007-91, ve znění opravného usnesení ze dne 28. května 2008, č. j. 8 Cmo 273/2007-107, takto:
I. Dovolání žalovaného se v části, v níž směřuje proti výroku I rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. února 2008, č. j. 8 Cmo 273/2007-91, odmítá.
II. Ve zbytku se dovolání zamítá.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 12. ledna 2005 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 693.643,60 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody způsobené jí žalovaným jakožto jejím jednatelem porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře.
Rozsudkem ze dne 4. května 2006, č. j. 6 Cm 74/2005-44, ve znění opravného usnesení ze dne 18. srpna 2006, č. j. 6 Cm 74/2005-79 a doplňujícího usnesení ze dne 5. června 2007, č. j. 6 Cm 74/2005-82, uložil Krajský soud v Ostravě žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 29.643,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% ročně od 25. března 2004 do zaplacení (výrok I.), žalobu ohledně částky 664.000,-Kč s úrokem z prodlení ve výši 3% ročně z této částky od 31. ledna 2004 do zaplacení zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně i žalovaného rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně částky 29.643,60,- Kč potvrdil (výrok I.), ve výroku II. ohledně částky 82.500,-Kč změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 82.500,- Kč (výrok II.) a v dalších napadených částech, tj. ve výroku I. ohledně úroku z prodlení ve výši 2% ročně z částky 29.643,60 Kč od 25. března 2004 do zaplacení, ve výroku II. ohledně úroku z prodlení ve výši 3% ročně z částky 82.500,- Kč od 31. ledna 2004 do zaplacení a ve výroku III. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vzhledem k rozsahu, ve kterém byl rozsudek soudu prvního stupně otevřen k přezkumu odvoláním obou účastníků, odvolací soud nejprve posuzoval, zda zaplacení částky 85.500,- Kč advokátu Mgr. V. B. dne 4. srpna 2003 bylo v zájmu společnosti (žalobkyně), tedy zda žalovaný při vynaložení těchto prostředků jednal s péčí řádného hospodáře.
Odvolací soud po částečně zopakovaném dokazování považoval za prokázané, že žalovaný věděl o záměru těžby pískovce žalobkyní na pozemku v k. ú. S. M. již v roce 2000 a věděl i o záměru druhého společníka odvolat jej z funkce jednatele. Již na valné hromadě dne 5. června 2003 hrozilo odvolání žalovaného z funkce jednatele a opětovně jej mínil většinový společník odvolat na valné hromadě 30. července 2003, což také učinil. Po valné hromadě dne 5. června 2003 se snažil žalovaný dohodnout s druhým společníkem o narovnání, a to s pomocí „svého“ právníka Mgr. V. B. Tyto kroky činil v časové tísni v červenci 2003, kdy již věděl o svém plánovaném odvolání z funkce jednatele.
Částka 85.500,- Kč sestává z odměny advokáta ve výši 52.500,-Kč, vyplacené za sepis smlouvy o převodu lesního pozemku parc. č. 1919 v k. ú. S. M. a z odměny advokáta ve výši 30.000,-Kč za blíže nespecifikované právní porady.
Odvolací soud zdůraznil, že pro posouzení důvodnosti žaloby ve vztahu k částce 52.500,-Kč není významné, zda převodem pozemku byla či nebyla způsobena žalobkyni škoda (jak se domníval soud prvního stupně), nýbrž zda tento převod byl či nebyl v jejím zájmu. Důkazní břemeno i břemeno tvrzení, proč bylo v zájmu společnosti žalobkyně prodat pozemek, který byl „součástí jejího základního kapitálu“ a na kterém měla provádět těžbu pískovce, přitom v souladu s ustanovením §194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) nese žalovaný. Ten však ani přes opakované poučení žádné důvody, pro které bylo v zájmu společnosti prodat tento pozemek, neuvedl (a logicky ani k neexistujícím tvrzením neoznačil důkazy). Jelikož žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o „nedůvodnosti“ převodu pozemku a nákladů na tento převod vynaložených, shledal odvolací soud žalobu v této části důvodnou.
Shodně pak odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož žalovaný neprokázal, že částka ve výši 30.000,-Kč vyplacená Mgr. V. B. za právní porady byla vynaložena za porady poskytnuté v jejím zájmu, a tedy že při jejím vynaložení jednal s péčí řádného hospodáře. Co konkrétně bylo předmětem právních porad, nebylo v řízení prokázáno. Výpovědi žalovaného a jeho syna u Policie České republiky přitom nasvědčují závěru, že Mgr. V. B. poskytl žalovanému konzultace k řešení jeho sporu s druhým společníkem a jednatelem společnosti RSDr. A. K. Tomu odpovídá i načasování porad do období července 2003, kdy, jak sám žalovaný uvedl, „byl v časové tísni“, protože věděl o svém plánovaném odvolání z funkce jednatele dne 30. července 2003.
Z těchto důvodů odvolací soud částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 82.500 Kč.
V části, v níž soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 29.643,60 Kč, mu odvolací soud přitakal v jeho závěru, podle něhož ohledně 29.643,60 Kč z částky 30.000,-Kč, vybrané dne 17. července 2003 z účtu společnosti, žalovaný její čerpání v zájmu společnosti neprokázal. V tomto rozsahu proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Ve vztahu k příslušenství odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, maje žalobu v této části za neprojednatelnou.
Proti výrokům I. a II. rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení, tedy uplatňuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, který důvodnost žaloby ve vztahu k částce 52.500,-Kč za sepis smlouvy ohledně převodu pozemku posuzoval podle toho, zda převod pozemku byl či nebyl v zájmu žalobkyně. Rovněž tak částku ve výši 30.000,-Kč za právní služby odvolací soud nesprávně posuzoval z hlediska toho, zda byla či nebyla vynaložena v jejím zájmu.
Dovolatel namítá, že je třeba, aby soud celou věc posuzoval v kontextu s jeho trestním stíháním, kdy mu bylo kladeno za vinu, že nepostupoval s péčí řádného hospodáře, když jako jednatel společnosti prodal předmětný pozemek. Pravomocným rozsudkem trestního soudu byl však obžaloby zproštěn.
Má za to, že prokázal, že částka ve výši 82.500,-Kč za právní služby byla vynaložena v zájmu žalobkyně. Dovolatel potřeboval právní služby, šlo o sepis dohody o narovnání a jeho další fungování ve společnosti (žalobkyni). Společnost nechtěl opustit, i když byl nakonec odvolán a „v podstatě ze společnosti vyhozen“. Ostatně z „výslechů u Policie ČR“, citovaných odvolacím soudem, vyplývá naléhavost řešení situace ve společnosti (žalobkyni) a tedy i v jejím zájmu.
Rovněž částka 29.643,60,-Kč byla vynaložena v souvislosti s fungováním společnosti, je v přímé souvislosti jednak s částkami, které byly vynaloženy za právní služby (cestovné), dále mzdy, jejichž oprávněnost byla doložena smlouvami a odměna za zprostředkování dřeva ve výši 3.000,-Kč. Dovolatel namítá, že oprávněnost výplaty částky 3.000,-Kč byla z jeho strany soudu doložena, a to fakturou, ze které je patrné, že mu již dříve byla taková odměna vyplácena, i když na ni nebyla uzavírána písemná smlouva o zprostředkování, což dovolatel rovněž soudu doložil.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání zdůrazňuje, že Nejvyšší soud v trestní věci žalovaného konstatoval „akademickým“ výrokem, že zprošťujícím rozsudkem byl porušen ve prospěch žalovaného zákon. Majíc dovolání za zčásti nepřípustné a zčásti nedůvodné, navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce ve věci samé zásadní význam. Dovolatel však Nejvyššímu soudu nepředkládá k řešení žádnou právní otázku, jež by napadené rozhodnutí ve výroku I. činila zásadně právně významným.
Polemizuje toliko s hodnocení důkazů odvolacím soudem a se správností skutkových zjištění z nich učiněných, čemuž jsou však vyhrazeny dovolací důvody vymezené v ustanovení §241a odst. 2 písm. a/, odst. 3 o. s. ř., k jejichž přezkoumání dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. připustit nelze (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06).
Nejvyšší soud proto dovolání v rozsahu, v němž směřuje proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, odmítl jako nepřípustné (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
V rozsahu, v němž dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu v měnícím výroku ve věci samé, je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.; není však důvodné.
Podle ustanovení §194 odst. 5 věty prvé a druhé obch. zák. jsou členové představenstva povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo společnosti způsobit škodu. Je-li sporné, zda člen představenstva jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, tento člen představenstva.
Uvedené ustanovení se použije obdobně i pro jednatele společnosti s ručením omezeným (§135 odst. 2 obch. zák.).
Nesení důkazního břemene o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, předpokládá, že jednatel společnosti s ručením omezeným v případě sporu uvede okolnosti, z nichž plyne, že v konkrétním případě jednal s péčí řádného hospodáře (tedy že bude tvrdit rozhodné skutečnosti), a k nim označí důkazy, jimiž mají být tyto rozhodné skutečnosti prokázány. Netvrdí-li účastník řízení rozhodné skutečnosti, nemůže z povahy věci ani označit k těmto neexistujícím tvrzením důkazy. Z ustanovení §194 odst. 5 věty druhé obch. zák., jež na jednatele klade důkazní břemeno, tudíž plyne, že jednatel nese i břemeno tvrzení ohledně skutečností, svědčících ve prospěch závěru, že v konkrétním případě jednal s péčí řádného hospodáře.
Vynaložil-li žalovaný jako jednatel žalobkyně z jejích prostředků částku 52.500,- Kč na odměnu advokáta za sepis smlouvy o převodu pozemku parc. č. 1919 v k. ú. S. M. a namítá-li žalobkyně, že převod předmětného pozemku byl v rozporu s jejími zájmy, neboť na něm hodlala těžit pískovec, je na žalovaném, aby uvedl důvody, pro které byl převod pozemku (a tudíž i náklady na něj vynaložené) v zájmu žalobkyně. Jednání v rozporu se zájmy společnosti totiž nemůže být jednáním s péčí řádného hospodáře, jehož podstatou je právě ochrana zájmů společnosti.
Jestliže žalovaný přes poučení poskytnuté mu soudem žádné skutečnosti, z nichž by plynulo, že převod označeného pozemku byl v souladu se zájmy žalobkyně, neuvedl, neunesl břemeno tvrzení o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře.
Ani ohledně částky 30.000,- Kč, již zaplatil advokátu Mgr. V. B. za blíže nespecifikované právní porady, neuvedl dovolatel žádné skutečnosti, z nichž by plynulo, že při jejím vynaložení postupoval v zájmu společnosti (žalobkyně). Ostatně v dovolání uvádí, že to byl on, kdo „potřeboval právní služby, jednalo se o sepis dohody o narovnání“ a jeho „další fungování ve společnosti“ (žalobkyni), čímž potvrzuje správnost závěru, učiněného odvolacím soudem, podle něhož provedené důkazy nasvědčují tomu, že „Mgr. V. B. poskytl žalovanému konzultace k řešení jeho sporu s druhým společníkem a jednatelem společnosti“, a tedy že se nejednalo o právní služby poskytnuté společnosti.
Konečně ze skutečnosti, že dovolatel byl zproštěn obžaloby v trestním řízení, úsudek, že nenese odpovědnost za výkon funkce statutárního orgánu žalobkyně v obchodněprávní rovině, neplyne.
Závěr odvolacího soudu o důvodnosti žaloby co do částky 82.500,- Kč je tedy správný.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího, rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž bude řízení v této věci skončeno.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2009
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu