ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.3840.2019.1
sp. zn. 29 Cdo 3840/2019-102
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce NOVA leasing, a. s. , se sídlem v Praze 4, Líbalova 2348/1, PSČ 149 00, identifikační číslo osoby 24687332, zastoupeného JUDr. Lubošem Kunou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Táborská 65/29, PSČ 140 00, proti žalovaným 1) B. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 2) V. B. , narozenému XY, bytem XY a 3) M. V. , narozenému XY, bytem XY, všem zastoupeným Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, PSČ 261 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 28/2018, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 2019, č. j. 2 Cmo 183/2019-84, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 27. března 2018, č. j. 49 Cm 28/2018-11, uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci směnečný peníz ve výši 310.593 Kč s 6% úrokem od 23. ledna 2018 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1.035,31 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 15.582 Kč.
Rozsudkem ze dne 7. listopadu 2018, č. j. 49 Cm 28/2018-44, soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v plném rozsahu v platnosti (výrok I.) a uložil žalovaným, aby žalobci zaplatili společně a nerozdílně na náhradě nákladů námitkového řízení částku 35.864,40 Kč (výrok II.).
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali všichni žalovaní odvolání.
Usnesením ze dne 29. července 2019, č. j. 2 Cmo 183/2019-84, Vrchní soud v Praze vyhověl návrhu žalobce, aby do řízení na jeho místo vstoupila společnost Infino, a. s. (před změnou obchodní firmy Management a finance, a. s.), identifikační číslo osoby 28174429 (dále jen „společnost“).
Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z ustanovení čl. I. §11 odst. 1 a §14 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“), a z ustanovení §1103 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) – uzavřel, že v projednávané věci byly splněny veškeré předpoklady vyžadované ustanovením §107a o. s. ř. pro vstup nabyvatele práva do řízení na místo dosavadního žalobce, když směnka, o jejímž zaplacení bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, byla v průběhu odvolacího řízení indosována na společnost a společnosti předána, dosavadní žalobce následně navrhl, aby společnost vstoupila do řízení na jeho místo a společnost se vstupem do řízení vyslovila souhlas.
Proti usnesení odvolacího soudu podali všichni žalovaní dovolání, požadujíce, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že o procesním nástupnictví na straně žalobce rozhodl přesto, že žalovaným nebylo „řádným způsobem oznámeno a doloženo“ postoupení pohledávky, jejíhož zaplacení se žalobce domáhá, žalovaní si navíc ani „nejsou vědomi a fakticky ani neexistují žádné závazky vůči této společnosti“. V této souvislosti dovolatelé rovněž poukazují jednak na ustanovení §1881 o. z., z něhož se podává, že postoupit lze jen pohledávku, kterou lze zcizit (což podle přesvědčení dovolatelů neplatí o pohledávce, jež je předmětem daného řízení), jednak na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. listopadu 2012, sp. zn. 29 Cdo 901/2012.
Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, maje argumentaci dovolatelů za bezobsažnou. Žalobce je přesvědčen, že dovolatelé neoznačují ani neformulují žádnou otázku hmotného či procesního práva, jíž by se měl dovolací soud zabývat. Jediným účelem podaného dovolání je tak „obstrukce a oddálení nepříznivých důsledků meritorního rozhodnutí pro žalované“.
Nejvyšší soud dovolání žalovaných, jež je přípustné podle ustanovení §238a o. s. ř. (jde o usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle §107a o. s. ř.), odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci odvolacím soudem, podle něhož byly v projednávané věci splněny všechny předpoklady, za nichž lze podle ustanovení §107a o. s. ř. vyhovět návrhu na vstup nového účastníka do řízení na místo dosavadního účastníka, zcela odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:
1/ Směnku (na řad) lze převádět rubopisem i v době, kdy je uložena u soudu, když žádné ustanovení občanského soudního řádu ani jiného právního předpisu převodu směnky v průběhu směnečného řízení nebrání.
Viz usnesení ze dne 8. října 2003, sp. zn. 29 Odo 454/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2003, pod číslem 181, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v usneseních ze dne 29. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 5052/2007, a ze dne 14. prosince 2011, sp. zn. 29 Cdo 3944/2011.
2/ Při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo (§107a o. s. ř.), soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod práva. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popř. zda podle označené právní skutečnosti toto právo přešlo na jiného, se přitom nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé.
Srov. usnesení ze dne 24. června 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, a ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněná pod čísly 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (jde-li o převod směnky) usnesení ze dne 26. září 2006, sp. zn. 29 Odo 669/2005, a ze dne 24. května 2007, sp. zn. 29 Cdo 647/2007, a rozsudek ze dne 30. července 2019, sp. zn. 29 Cdo 31/2018.
3/ Podmínkou pro převod směnky na řad je vedle rubopisu také její předání nabyvateli.
K tomu srov. ve vztahu k právní úpravě účinné do 31. prosince 2013 např. důvody rozsudku ze dne 14. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1114/2004, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2006, pod číslem 10, nebo důvody usnesení ze dne 29. května 2014, sp. zn. 29 Cdo 1634/2012, pro poměry právní úpravy účinné od 1. ledna 2014 pak např. usnesení ze dne 27. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 2344/2015, uveřejněné pod číslem 105/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Argumentace dovolatelů uplatněná v podaném dovolání je pro řešení otázky procesního nástupnictví na straně žalobce v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu právně bezvýznamná. Dovolatelé zjevně přehlížejí, že skutečností, se kterou právní předpisy (obecně vzato) spojují převod práv ze směnky na řad, není postoupení pohledávky (srov. výslovné znění ustanovení §1103 odst. 2 o. z.), jakož i to, že pro rozhodnutí o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř. není významné, zda dosavadní žalobce je nositelem tvrzeného práva (případně zda mohou být námitky, jimiž se žalovaní brání povinnosti uložené jim směnečným platebním rozkazem, opodstatněné).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 4. 2020
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu