ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.4042.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 4042/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatele Ing. V. M., , zastoupeného Mgr. et Mgr. V. S., advokátem, , za účasti společnosti Č. h., a. s., , zastoupené JUDr. M. V., advokátem, , o uložení povinnosti uveřejnit rozhodnutí o zrušení veřejné obchodovatelnosti akcií, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 54 Cm 21/2004, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2007, č. j. 7 Cmo 148/2007-185, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatel je povinen do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit společnosti Č. h., a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.819,50 Kč, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání navrhovatele rozsudek ze dne 21. listopadu 2005, č. j. 54 Cm 21/2004-44, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh, aby společnosti Č. h., a. s. (dále jen „společnost“) bylo uloženo uveřejnit v deníku H. n.oznámení, že dne 21. června 1998 její valná hromada rozhodla o zrušení veřejné obchodovatelnosti jejích akcií.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy jen tehdy, dospěje-li Nejvyšší soud k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud – s ohledem na závěry formulované v jeho usnesení ze dne 12. března 2002, sp. zn. 29 Odo 408/2001, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2002, pod číslem 198, k nimž se opakovaně přihlásil i v usneseních ze dne 14. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1046/2004, ze dne 25. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 268/2005 či ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. 29 Odo 704/2006 – zásadně právně významným neshledal.
V označených usnesení, týkajících se navíc stejné společnosti, Nejvyšší soud otázku, v jejímž posouzení dovolatel spatřuje zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu, již vyřešil, když uzavřel, že zrušení veřejné obchodovatelnosti akcií nelze provést pouhou změnou stanov spočívající v tom, že se ze stanov vypustí věta deklarující veřejnou obchodovatelnost akcií. Závěry přijaté odvolacím soudem v projednávané věci jsou s označenými usneseními v souladu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení §7 písm. g), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 vyhlášky činí sazba odměny 7.500,-Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 3.750,-Kč, jelikož zástupce společnosti učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 19% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 769,50 Kč tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži dovolatele celkem 4.819,50 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 31. března 2009
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu