ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.4306.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 4306/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka v právní věci T. společnosti s ručením omezeným, zastoupené JUDr. V. D., advokátem, o změnu zápisu v obchodním rejstříku, vedené Krajským soudem v Ostravě pod. sp. zn. C 12328, o dovolání společnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. května 2007, č. j. 5 Cmo 41/2007-293, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. září 2006, č. j. F 43713/2006, C 12328-190 (ve znění opravného usnesení ze dne 11. října 2006, č. j. F 43713/2006, C 12328-211 ), kterým tento soud rozhodl o výmazu společnice společnosti T., společnost s ručením omezeným (dále jen „společnost“) M. V., včetně výše vkladu a rozsahu jeho splacení z obchodního rejstříku, a o zápisu společnosti na její místo.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], přičemž Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu - vzhledem k závěrům přijatým v jeho usnesení ze dne 19. srpna 2008, sp. zn. 29 Cdo 339/2008 - zásadně právně významným neshledal.
V označeném rozhodnutí Nejvyšší soud otázku, v jejímž posouzení dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného usnesení, již zodpověděl, když uzavřel, že ani dobrovolné zaplacení vymáhané pohledávky samo o sobě zánik účasti společníka, jehož podíl je postižen exekucí, v dotčené společnosti neodvrátí. Zanikne-li účast společníka ve společnosti, může být obnovena pouze tehdy, dojde-li k zastavení exekuce. Rozhodnutí odvolacího soudu je s těmito závěry v souladu.
Na uvedeném nic nemění ani to, že dovolatelka následně doložila usnesení, kterým Okresní soud v Ostravě zastavil exekuci, nařízenou usnesením ze dne 13. února 2004, č. j. 53 Nc 10035/2004-9, neboť toto usnesení bylo vydáno až po právní moci napadeného rozhodnutí a odvolací soud je tedy neměl k dispozici.
Námitkami, jimiž vytýká odvolacímu soudu tvrzené vady řízení, pak dovolatelka vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jenž nemá u dovolání přípustného toliko podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zásadně k dispozici (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06). K jejich přezkoumání proto založit přípustnost dovolání nelze.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. dubna 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu