ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.4548.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 4548/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci navrhovatelů a) Ing. B. H. , b) Ing. M. N. , c) Ing. V. R. , d) Ing. J. S. , a e) Ing. L. V. , všech zastoupených Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, za účasti společnosti LIGNA a. s. , se sídlem Praze 1, Novém Městě, Vodičkova 791/41, PSČ 112 09, identifikační číslo osoby 00000914, zastoupené prof. JUDr. Janem Dědičem, advokátem, se sídlem v Praze – Novém Městě, Jungmannova 24, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 102/2009, o dovolání společnosti LIGNA a. s. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. prosince 2010, č. j. 14 Cmo 275/2010-67, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Společnost LIGNA a. s. je povinna zaplatit navrhovatelům na náhradě nákladů dovolacího řízení k ruce společné a nerozdílné 6.210,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze změnil k odvolání navrhovatelů usnesení ze dne 14. dubna 2010, č. j. 73 Cm 102/2009-38, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti LIGNA a. s. (dále jen „společnost“), konané dne 10. června 2009, o schválení návrhu na rozdělení zisku za rok 2008, tak, že vyslovil neplatnost usnesení valné hromady společnosti konané dne 10. června 2009, jímž rozhodla pod bodem 5 programu jednání o rozdělení zisku za rok 2008.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že jsou naplněny dovolací důvody vymezené v ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
V rozsahu, ve kterém směřuje proti výroku napadeného usnesení o nákladech řízení před soudy obou stupňů, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud je proto v tomto rozsahu bez dalšího odmítl (§243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř.).
Dovolání proti měnícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jež je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pak Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že dovolání je pouhou polemikou se závěry přijatými Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 25. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 1326/2009, uveřejněném pod číslem 13/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k nimž se posléze přihlásil i v usnesení ze dne 26. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 1268/2011 (veřejnosti dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu). V označených rozhodnutích Nejvyšší soud vysvětlil, že usnesení valné hromady akciové společnosti, jímž byl schválen zisk k rozdělení s tím, že podíl na něm bude vyplacen toliko členům orgánů společnosti a nikoliv i jejím akcionářům, je neplatné pro rozpor s ustanovením §178 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Napadené rozhodnutí uvedené závěry, na nichž Nejvyšší soud nehodlá ničeho měnit ani v projednávané věci, plně respektuje.
Zabývat se dovoláním v této věci meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání společnosti bylo odmítnuto a navrhovatelům vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. února 2012 (dále jen „vyhláška“), a z náhrady hotových výdajů.
Podle ustanovení §7 písm. g/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §19a vyhlášky činí sazba odměny 9.750,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 4.875,- Kč, jelikož zástupce navrhovatelů učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.035,- Kč podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal navrhovatelům k tíži dovolatelky celkem 6.210,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. října 2012
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu