ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.4551.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 4551/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobce H. G., zastoupeného JUDr. M. N., advokátkou, proti žalovanému JUDr. Z. P., jako správci konkursní podstaty úpadce H. G., o určení spornosti pohledávky konkursního věřitele, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 817/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2006, č. j. 15 Cmo 173/2006-71, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 19. dubna 2006, č.j. 13 Cm 817/2005-52, zamítl Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu, kterou se úpadce H. G. domáhal vůči správci své konkursní podstaty určení, že pohledávky (konkursního věřitele) Krajského soudu v Českých Budějovicích ve výši 2.500,- Kč, 2.658,- Kč a 1.000.000,- Kč jsou sporné a nezpůsobilé k vykonatelnosti.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že popření pohledávky úpadcem nemá žádný význam pro zjištění pohledávky přihlášené do konkursu ve smyslu ustanovení §23 odst. 1 věty druhé zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“). Uvedl, že zákon o konkursu a vyrovnání pro případ, že je přihlášená pohledávka popřena správcem nebo některým z konkursních věřitelů, určuje, kdo je legitimován k podání žaloby, jíž se bude domáhat určení pravosti, výše či pořadí popřené nevykonatelné pohledávky. S popřením přihlášené pohledávky úpadcem spojuje ustanovení §45 odst. 2 ZKV jen účinek spočívající v tom, že popření vylučuje, aby na základě seznamu přihlášek vedl věřitel bez dalšího po zrušení konkursu výkon rozhodnutí na úpadcovo jmění. Odvolací soud poznamenal, že prohlášením konkursu neztrácí úpadce způsobilost být účastníkem řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty, ani způsobilost procesní. Dispoziční oprávnění k majetku konkursní podstaty přechází prohlášením konkursu na správce konkursní podstaty, s čímž souvisí i povinnost správce žalovat příslušné nároky svým jménem. Správce konkursní podstaty má tedy aktivní věcnou legitimaci ve sporu o určení pravosti pohledávky (takovou osobou je rovněž konkursní věřitel). Úpadce po dobu trvání konkursu nemůže své vlastnické právo realizovat, neboť v rovině hmotného práva pozbyl právo s majetkem nakládat.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (a že je tedy dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Konkrétně dovolatel namítá, že ustanovení §23 odst. 1 ZKV je v rozporu s článkem 11 a 36 Listiny základních práv a svobod a s článkem 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť nemá možnost zasahovat proti neoprávněně přihlášeným pohledávkám.
Dovolání, jež může být v dané věci přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že napadenému rozhodnutí nepřisuzuje ve věci samé zásadní význam po stránce právní. Z ustanovení §23 odst. 1 ve spojení s §45 odst. 2 ZKV jednoznačně plyne, jaká práva a povinnosti má při přezkumu pohledávek, jež do konkursu přihlašují jeho věřitelé, úpadce, jenž prohlášením konkursu přišel o právo nakládat se svým majetkem (srov. §14 odst. 1 písm. a/ ZKV i výklad podaný pod bodem XXXI. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Text uvedeného ustanovení (jež odvolací soud aplikoval ve shodě s jeho zněním) žádné pochybnosti o jeho obsahu nevyvolává, přičemž Nejvyšší soud nemá žádných pochyb ani o tom, že jde o úpravu plně konformní s ústavním pořádkem České republiky.
Pro úplnost lze dodat, že úpadce, který má za to, že v konkursu vedeném na jeho majetek byly některé přihlášené pohledávky zjištěny a z jeho majetku poměrně uspokojeny nesprávně, a který tyto pohledávky při přezkumu popřel, se po zrušení konkursu může domáhat vrácení částek vyplacených takovým věřitelům na jeho úkor z titulu bezdůvodného obohacení (srov. mutatis mutandis např. též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. 29 Odo 1767/2006, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a tím, že u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2009
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu