ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.4838.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 4838/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci úpadce P. Č,, a. s. v likvidaci, o vydání rozvrhového usnesení, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 K 43/2005, o dovolání věřitele L. I. , zastoupeného JUDr. S. P., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2008, č. j. 2 Ko 45/2007-297, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 7. února 2007, č. j. 36 K 43/2005-255, rozvrhl Krajský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) mezi úpadcovy věřitele výtěžek zpeněžení majetku konkursní podstaty úpadce, přičemž k plnému uspokojení pohledávek za podstatou pro tyto účely rozvrhl celkem částku 4.670.968,75 Kč (bod I. výroku), k poměrnému uspokojení konkursních věřitelů pohledávek první třídy (1,9206804 %) pro tyto účely rozvrhl celkem částku 33.014,72 Kč (bod II. výroku), k poměrnému uspokojení konkursních věřitelů pohledávek druhé třídy (0,1391088 %) pro tyto účely rozvrhl celkem částku 77.034,34 Kč (bod III. výroku), z čehož L. I. jako konkursnímu věřiteli č. 1 (dále též jen „konkursní věřitel č. 1“) s pohledávkou druhé třídy připadlo 36.369,40 Kč.
K odvolání konkursního věřitele č. 1 Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozvrhové usnesení konkursního soudu.
Dovolání věřitele proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Podstatou dovolání je opakování těch (skutkových) námitek, jež podle odvolacího soudu měly zaznít při projednání a schválení konečné zprávy (kde je dovolatel neuplatnil), doplněných o dovolatelův názor, že odměna správce konkursní podstaty se opírá o ustanovení §38 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a že jsou v dané věci důvody pro její snížení.
Dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Dovolatel však nepředkládá dovolacímu soudu k řešení žádnou otázku zásadního právního významu (o formulaci takové otázky se ani nepokouší) a napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou judikaturou.
Tak již v důvodech usnesení uveřejněného pod číslem 48/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud vysvětlil, že nabude-li právní moci usnesení o schválení konečné zprávy, je zásadně vyloučeno, aby se soudy problematikou, k jejímuž řešení je konečná zpráva primárně určena, zabývaly v konkursu později, např. při vydání rozvrhového usnesení či při vydání usnesení o zrušení konkursu. Závěr, podle kterého námitkami, které měly zaznít při projednání a schválení konečné zprávy, se soud v rozvrhovém usnesení již nezabývá, formuloval Nejvyšší soud výslovně např. též v usnesení ze dne 10. prosince 2008, sp. zn. 29 Cdo 1750/2008 (jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
V usnesení ze dne 30. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 5372/2007 (jež je veřejnosti opět k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu) Nejvyšší soud doplnil, že námitky týkající se potřeby soupisu a zpeněžování dalšího majetku konkursní podstaty lze po právní moci usnesení o schválení konečné zprávy účinně uplatnit jen ohledně majetku, jehož existence vyjde (nově) najevo až po rozhodnutí o schválení končené zprávy. Při rozhodování o opravném prostředku konkursního věřitele proti rozvrhovému usnesení se jimi jinak nelze zabývat. O takový případ však v souzené věci nešlo.
Bez významu je i polemika s výší odměny rozvržené správkyni konkursní podstaty, když tato odměna byla pravomocně určena v usnesení o schválení konečné zprávy. Obšírné vysvětlování výše přiznané odměny v napadeném usnesení bylo zbytečné, když stačilo poukázat na vázanost odvolacího soudu rozhodnutím o výše odměny v usnesení o schválení konečné zprávy (srov. k tomu v podrobnostech např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 65/2007, dostupné veřejnosti rovněž na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Údajné (dovolatelem tvrzené) porušení norem ústavního práva (článku 36 odst. 1 a 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) nepřiléhavě kombinované (vzhledem ke zvláštní úpravě plynoucí z §29 ZKV, o jejíž výklad se dovolání ani nepokouší) s odkazy na ustanovení §132 a §153 odst. 1 o. s. ř., zjevně dáno není.
Rozhodné znění občanského soudního řádu a zákona o konkursu a vyrovnání (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1 insolvenčního zákona, z jehož znění se současně podává, že dovolatelova představa o možnosti aplikace §38 insolvenčního zákona nemá oporu v zákoně.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. února 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu