ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.4946.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 4946/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a) Ing. J. S., , b) F. J., a c) Ing. M. H., zastoupených JUDr. Tomáš Chlostem, advokátem, se sídlem Praze 4, Na Zámecké 7, PSČ 140 00, za účasti společnosti RASTRA AG-CZ, a. s. , se sídlem v Pardubicích, Masarykovo nám. 1484, identifikační číslo 25 28 80 41, zastoupené opatrovníkem Pavlem Čížkovským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské Nám. 18, o zmocnění ke svolání mimořádné valné hromady, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 55 Cm 89/2008 – 145, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. července 2009, č. j. 14 Cmo 231/2009-186, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. července 2009, č. j. 14 Cmo 231/2009-186 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 13. ledna 2009, č. j. 55 Cm 89/2008-145, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 13. ledna 2009, č. j. 55 Cm 89/2008-145, kterým tento soud zamítl návrh na zmocnění ke svolání mimořádné valné hromady společnosti RASTRA AG - CZ, a. s. (dále jen „společnost“), jejímž jediným programem byla volba členů představenstva a na zmocnění Ing. J. S. ke všem úkonům souvisejícím se svoláním valné hromady a jeho určení za předsedu valné hromady do volby orgánů.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud především uzavřel, že právo domáhat se svolání valné hromady mají akcionáři, splňující podmínky stanovené v §181 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), i tehdy, nemá-li společnost představenstvo; v takovém případě se mohou obrátit přímo na soud s návrhem podle §181 odst. 3 obch. zák. Toto právo mají akcionáři i tehdy, nevydala-li dosud akciová společnost akcie nebo zatímní listy.
V projednávané věci však navrhovatelé podle odvolacího soudu podmínky stanovené v §181 odst. 1 obch. zák. nesplňují, neboť nemají podíl na společnosti přesahující 5 % základního kapitálu.
Odvolací soud konstatoval, že společnost byla založena bez veřejné nabídky akcií a podíly na ni nabyli zakladatelé, kteří upsali akcie „okamžikem vzniku společnosti“. Po vzniku společnosti jim vzniklo právo na vydání akcií, jejichž emisní kurs zcela splatili. Dále pak uzavřel, že porušení povinnosti vydat akcie nemá vliv na nabytí účasti upisovatelů v akciové společnosti a na výkon jejich akcionářských práv. Nebyly-li vydány akcie či zatímní listy může akcionář vykonávat všechna práva společníka, avšak nemůže převádět svou účast v akciové společnosti, neboť ta je převoditelná jen s cenným papírem, v němž je ztělesněna. V tom směru odvolací soud odkázal na shodný názor Dědiče in Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. POLYGON, Praha 2002, s. 1389.
Odvolací soud dospěl k závěru, že navrhovatel a) upsal a splatil pouze 50 akcií, což nezakládá jeho věcnou legitimaci k podání návrhu podle ustanovení §181 odst. 1 obch. zák., navrhovatel b) sice z podstatné části splatil ze svých prostředků akcie upsané Mgr. W., jedním ze zakladatelů společnosti, to však nezakládá jeho právní postavení akcionáře ve smyslu §155 odst. 1 obch. zák. Věcná legitimace k podání návrhu nesvědčí ani navrhovateli c). Ten ji dovozuje z dohody, jíž na něj zakladatel společnosti pan Beránek převedl za 1 Kč právo na vydání upsaných 50 akcií společnosti, podle odvolacího soudu však takový převod platně provést nelze. Právo na vydání akcií či zatímních listů je zvláštním majetkovým právem, které není pohledávkou ve smyslu §524 občanského zákoníku a není proto převoditelné smlouvou o postoupení pohledávky podle §524 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Toto právo je součástí podílu na akciové společnosti a aby jím bylo možno samostatně disponovat, muselo by být uvedeno ve výčtu samostatně převoditelných práv v §156a odst. 2 obch. zák. Vydáním akcií jiné osobě než akcionáři by na ní přešel i podíl na akciové společnosti (viz Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. POLYGON, Praha 2002, s. 1681).
Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, dovolávajíce se jeho přípustnosti podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Podle dovolatelů se má Nejvyšší soud „zabývat tím, zda je možné v nesporném řízení zbavit navrhovatele akcionářských práv“ . A dále pak tím, zda mohou „definovat právnickou osobu bez statutárního orgánu a společníků“, „ignorovat možné korupční souvislosti v projednávané věci“ a zda „mohou být navrhovatelé zbaveni procesním způsobem práva na spravedlivý proces“.
V rámci odůvodnění první z navržených otázek dovolatelé namítají, že závěr odvolacího soudu o tom, že akcionář nemůže před vydáním akcií nebo zatímních listů převádět svou účast v akciové společnosti, je nesprávný, neboť obchodní zákoník „takovou restrikci vůbec neobsahuje“.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).
Protože dovolací soud může rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (srov. §242 odst. 3, větu první, o. s. ř.), lze považovat za zásadně právně významné jen ty právní otázky, jejichž nesprávné řešení dovolatel v rámci dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. napadl (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Zásadní právní význam dovolací soud shledává (a potud má dovolání za přípustné) v řešení otázky, zda lze převést účast (podíl) v akciové společnosti poté, co upisovatel splatil celý emisní kurs akcie přesto, že akciová společnost dosud nevydala akcie.
K dovolateli předestřené právní otázce pak Nejvyšší soud uzavřel, že takový převod je možný.
Podle ustanovení §155 odst. 1 věty druhé obch. zák. je osoba, která se podílí na základním kapitálu společnosti, oprávněna vykonávat práva akcionáře jako společníka, i když společnost dosud nevydala akcie nebo zatímní listy, a to ode dne zápisu základního kapitálu, na němž se podílí, do obchodního rejstříku. Není pochyb o tom, že mezi práva akcionáře patří i právo převést svůj podíl na akciové společnosti. Vydala-li akciová společnost akcie, představuje podíl akcionáře na společnosti akcie (§61 odst. 1 věta třetí obch. zák.), se kterou jsou spojena práva akcionáře jako společníka a společník převádí svůj podíl na společnosti převodem akcie.
Určuje-li pak obchodní zákoník v ustanovení §155 odst. 1 věty druhé, že osoba, která se podílí na základním kapitálu společnosti, je oprávněna vykonávat práva akcionáře jako společníka, i když společnost dosud nevydala akcie nebo zatímní listy, aniž by rozsah vykonávaných práv jakkoli omezoval, není podle názoru dovolacího soudu pochyb o tom, že může vykonávat i právo s podílem na akciové společnosti nakládat, tedy i převádět jej smlouvou na jinou osobu. Smlouva o takovém převodu bude smlouvou inominátní, neboť obchodní zákoník ani jiný předpis smlouvu o takovém převodu neupravuje (viz též Eliáš, K. Akcionář bez účastnických cenných papírů. Sborník Obchodné spoločnosti. Aktuálne otázky a problémy. Eds. Nevolná, Z., Škrinár, A. Plzeň. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008 s. 27 a násl.). Převod „dosud nevydaných akcií“ ostatně připouštěla i judikatura z doby první republiky, a to - vycházeje z tehdejší úpravy smlouvou kupní - s odůvodněním, že „není zákona, který by zakazoval prodej akcií ještě nevydaných“ (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. prosince 1924, RV II 813/24).
Naproti tomu se dovolací soud ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že nelze převádět právo na vydání akcií smlouvou o postoupení pohledávky podle §524 obč. zák., neboť nejde o pohledávku a nejde ani o samostatně převoditelné právo ve smyslu ustanovení §156a obch. zák. Ztotožňuje se i s jeho závěrem, že nemá-li akciová společnost představenstvo, mohou se akcionáři splňující podmínky ustanovení §181 odst. 1 obch. zák. obrátit s návrhem na zmocnění ke svolání valné hromady na soud. Takový závěr odpovídá účelu uvedeného ustanovení jak jej Nejvyšší soud formuloval v usnesení ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 29 Odo 567/2004 (jež je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), ve kterém uzavřel, že účelem ustanovení §185 odst. 3 obch. zák. je zajistit fungování společnosti i za situace, kdy se - z jakýchkoli důvodů - není valná hromada schopna sejít tak, aby se mohla usnášet a přijímat rozhodnutí potřebná pro další chod společnosti.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i usnesení soudu prvního stupně podle §243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§243d odst. 1, věta druhá a §226 odst. 1 o. s. ř.).
V dalším řízení se bude soud zabývat otázkou, kterou se vzhledem k zaujatému právnímu názoru nezabýval, totiž, zda nedošlo k platnému převodu podílů ve společnosti na navrhovatele b) a c) a nepřehlédne ani to, že od 1. prosince 2009 již není, v důsledku novely obchodního zákoníku provedené zákonem č. 420/2009 Sb., potřebné, aby podíl akcionáře domáhajícího se svolání valné hromady podle ustanovení §181 odst. 1 a 3 obch. zák. přesahoval hranici 5 % na základním kapitálu, postačí, pokud této hranice dosáhne.
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2011
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu