ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.511.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 511/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně RAVEN CZ a. s., se sídlem v Hradci Králové, Za Škodovkou 838, PSČ 500 04, identifikační číslo osoby 25 88 45 81, zastoupené Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, PSČ 500 03, proti žalovanému J. M. , zastoupenému JUDr. Richardem Polmou, advokátem, se sídlem v Mladé Boleslavi, Křížkovy schody 67/2, PSČ 293 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 46 Cm 258/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. října 2013, č. j. 46 Cm 258/2011-150, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2014, č. j. 12 Cmo 464/2013-156, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. října 2013, č. j. 46 Cm 258/2011-150, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2014, č. j. 12 Cmo 464/2013-156, se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni směnečným platebním rozkazem ze dne 4. října 2011, č. j. 46 Cm 258/2011-32, uložil žalovanému, aby do tří dnů ode dne jeho doručení zaplatil žalobkyni částku 1.913.682,- Kč s 6% úrokem od 12. července 2011 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 6.378,94 Kč a náhradu nákladů řízení.
K námitkám žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 8. července 2013, č. j. 46 Cm 258/2011-132, označený směnečný platební rozkaz zrušil ve výroku o náhradě nákladů řízení, „ve zbytku“ jej ponechal v platnosti a (nově) rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, aniž zaplatil soudní poplatek za odvolání.
Jelikož žalovaný soudní poplatek za odvolání nezaplatil ani ve lhůtě určené usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. srpna 2013, č. j. 46 Cm 258/2011-144, soud prvního stupně usnesením ze dne 23. září 2013, č. j. 46 Cm 258/2011-145, odvolací řízení podle ustanovení §9 odst. 1 a 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.
Proti tomuto usnesení podal žalovaný odvolání a požádal o osvobození od soudních poplatků s tím, že „je připraven doložit o tvrzených skutečnostech doklady, které si soud vyžádá“, tj. doklady o tom, že nemá prostředky na zaplacení soudního poplatku.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29. října 2013, č. j. 46 Cm 258/2011-150, zamítl návrh žalovaného na osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že nemohl v souladu s ustanovením §138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), posoudit oprávněnost „nároku“ žalovaného, když žalovaný přes výzvu soudu ve stanovené lhůtě nepředložil „dokumenty ani vyplněný vzor 060 o. s. ř.“
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 20. května 2014, č. j. 12 Cmo 464/2013-156, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Cituje ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., zdůraznil, že účastník musí osvědčit své majetkové poměry a tím i jeden z předpokladů, za nichž může soud osvobození přiznat. „Podkladem pro rozhodnutí soudu je především osobní prohlášení poplatníka (formulář vzoru 060), které musí obsahovat úplné a pravdivé údaje o jeho majetku, které musí osvědčit. Soud není povinen cokoliv o majetku zjišťovat.“
Na tomto základě odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož nedoložil-li žalovaný své majetkové poměry (a to ani v odvolacím řízení), soud prvního stupně jeho návrh na osvobození od soudních poplatků po právu zamítl.
Proti usnesením soudů nižších stupňů o nepřiznání osvobození od soudních poplatků podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř., namítaje, že soudy neřešily otázku, zda pro účely přiznání osvobození od soudních poplatků musí žadatel „povinně“ předkládat vyplněný formulář o svých majetkových poměrech a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Potud akcentuje, že občanský soudní řád ani jiný zákon „o tomto formuláři nehovoří“, přičemž v průběhu řízení žalovaný své majetkové poměry „prokazoval“ a soud měl dostatek podkladů ohledně majetkových poměrů žalovaného proto, aby „mohl žalovaného částečně nebo zcela zprostit poplatkové povinnosti“.
Dovolatel výslovně dovoláním napadá i rozhodnutí soudu prvního stupně.
Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze.
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí krajského soudu vydaného v řízení v prvním stupni je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první, odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013, odmítl jako nepřípustné.
Nezbytnost verifikace majetkových a osobních poměrů (z hlediska zdravotního stavu, věku či sociálního postavení) účastníka řízení (fyzické osoby) při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, byla Nejvyšším soudem zdůrazněna již v jeho předchozí judikatuře (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013).
V poměrech dané věci je přitom zcela zjevné, že důvodem, pro který soudy nižších stupňů žalovanému nepřiznaly osvobození od soudních poplatků, byla skutečnost, že žalovaný (vůbec) nedoložil své majetkové poměry. Jinými slovy, nejde o to, že žalovaný své osobní a majetkové poměry nedoložil na „příslušném formuláři“, nýbrž o to, že tyto poměry nedoložil žádným způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2015
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu