ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.5293.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 5293/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a/ JUDr. S. K. , zastoupené JUDr. Karlem Novákem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Při trati 1233/10, PSČ 140 00, b/ RNDr. M. P., Ph.D. , zastoupeného JUDr. Hanou Kadlecovou, advokátkou, se sídlem v Praze 10, Vršovická 56, PSČ 101 00, c/ R. M. , zastoupeného Mgr. Václavem Hodkem, advokátem, se sídlem v Plzni, Plachého 30, PSČ 301 00, za účasti společnosti PRECIOSA - LUSTRY, a. s., se sídlem v Kamenickém Šenově, Nový Svět 915, PSČ 471 14, identifikační číslo osoby 00012645, zastoupené JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem, se sídlem v Liberci 3, Na Rybníčku 387/6, PSČ 460 01, o neplatnost usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 Cm 227/2005, o dovolání JUDr. S. K. a RNDr. M. P., Ph.D., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. března 2009, č. j. 14 Cmo 126/2008-305, takto:
I. Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. září 2007, č. j. 68 Cm 227/2005-119, ve výroku o nákladech řízení, a proti výroku, jímž bylo odmítnuto odvolání „první žalobkyně“ proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 13. prosince 2007, č. j. 68 Cm 227/2005-188, se odmítá .
II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. března 2009,
č. j. 14 Cmo 126/2008-305, v části, jíž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. prosince 2007, č. j. 68 Cm 227/2005-239, a jíž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. prosince 2007, č. j. 68 Cm 227/2005-239, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 6. září 2007, č. j. 68 Cm 227/2005-119, Krajský soud v Ústí nad Labem zastavil řízení vůči „žalované“ společnosti NLT, a. s., identifikační číslo osoby 25026402, a rozhodl o náhradě nákladů řízení, neboť „žaloba“ byla vůči této společnosti vzata zpět.
Usnesením ze dne 13. prosince 2007, č. j. 68 Cm 227/2005-188, Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl, že „samosoudce JUDr. René Příhoda bude ve věci dále jednat a rozhodovat“, neboť opatřením předsedy tohoto soudu ze dne 3. ledna 2007 byla projednávaná věc - s ohledem na stav vyřizování věcí v soudním oddělení 68 Cm a zajištění práva účastníků na vydání rozhodnutí v přiměřené době - přidělena právě jmenovanému soudci.
Usnesením ze dne 20. prosince 2007, č. j. 68 Cm 227/2005-239, Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl „žalobu“ o určení, že usnesení valné hromady společnosti PRECIOSA - LUSTRY, a. s. (dále jen „společnost“) konané dne 18. srpna 2005, kterým bylo rozhodnuto o přechodu všech účastnických cenných papírů, které nejsou ve vlastnictví hlavní akcionářky NLT, a. s. (dále jen „hlavní akcionářka“), na hlavní akcionářku, je neplatné, a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně.
Vyšel přitom z toho, že:
1/ Dne 29. července 2005 požádala hlavní akcionářka představenstvo společnosti o svolání mimořádné valné hromady za účelem rozhodnutí o přechodu všech účastnických cenných papírů společnosti na hlavní akcionářku postupem podle §183i odst. 1 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Své vlastnické právo k 94,4961% akcií společnosti přitom doložila čestným prohlášením o vlastnictví těchto akcií, učiněným ve formě notářského zápisu NZ 288/2005 sepsaného dne 29. července 2005 JUDr. Václavou Švarcovou.
2/ Představenstvo společnosti uveřejnilo dne 3. srpna 2005 v deníku Lidové noviny pozvánku na jednání valné hromady konané dne 18. srpna 2005.
3/ Dne 18. srpna 2005 rozhodla mimořádná valná hromada společnosti o přechodu všech účastnických cenných papírů společnosti, které nejsou ve vlastnictví hlavní akcionářky, na hlavní akcionářku, s tím, že hlavní akcionářka poskytne ostatním akcionářům peněžité protiplnění ve výši 310,- Kč na jednu akcii.
4/ Zástupce hlavní akcionářky k prokázání skutečnosti, že tato vlastní více než 90% všech akcií společnosti, na valné hromadě předložil:
- 256 kusů hromadných akcií na majitele série B, číslo 000001 - 000256, o (celkové) jmenovité hodnotě 1,000.000,- Kč, emitovaných společností 26. listopadu 2001, přičemž každá jednotlivá hromadná listina nahrazuje 1.000 kusů kmenových akcií o jmenovité hodnotě jedné akcie 1.000,- Kč,
- 34 kusů hromadných akcií na majitele série C, číslo 000001 - 000034, o (celkové) jmenovité hodnotě 1.000.000,- Kč, emitovaných společností 5. února 2004, přičemž každá jednotlivá hromadná listina nahrazuje 1.000 kusů kmenových akcií o jmenovité hodnotě jedné akcie 1.000,- Kč,
a 4.996 kusů akcií na majitele série A, číslo 008724, 008745 - 009000, 009998 - 014501, 014950 - 015000, 014947 - 014949, 055501 - 055504, 056001 - 056177, o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč, emitovaných společností 26. listopadu 2001,
tedy akcie, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota činila 94,4961 % základního kapitálu společnosti.
5/ Stanovy společnosti možnost vydávat hromadné akcie ani podmínky jejich výměny za jednotlivé cenné papíry nebo jiné hromadné listiny neupravují.
Soud prvního stupně uzavřel, že valná hromada byla řádně svolána, neboť byla svolána v souladu s §181 odst. 2 obch. zák. s dostatečným předstihem (15 dnů) a k žádosti o svolání valné hromady postačovalo čestné prohlášení hlavní akcionářky o vlastnictví akcií. Tento způsob prokázání vlastnictví k akciím byl společností akceptován, když ze zákona nevyplývá, že by hlavní akcionářka byla povinna doložit k žádosti akcie společnosti.
Hromadné akcie předložené hlavní akcionářkou na valné hromadě nejsou neplatné, neboť stanovy společnosti nevylučují možnost vydat hromadné akcie, tyto obsahují všechny náležitosti vyžadované pro ně zákonem č. 591/1992 Sb., o cenných papírech (dále jen „zákon o cenných papírech“), a proto se uplatní fikce ve smyslu §5 odst. 4 (správně odst. 7) zákona o cenných papírech, podle níž nabyla-li hlavní akcionářka hromadné akcie v dobré víře, jedná se o platné cenné papíry.
K odvolání všech navrhovatelů Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. září 2007, č. j. 68 Cm 227/2005-119, ohledně nákladů řízení, odmítl odvolání „první žalobkyně“ proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 13. prosince 2007, č. j. 68 Cm 227/2005-188, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. prosince 2007, č. j. 68 Cm 227/2005-239, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolání „žalobkyně“ proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 13. prosince 2007, č. j. 68 Cm 227/2005-188, jež se týkalo vedení řízení, neshledal odvolací soud s ohledem na §202 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přípustným.
Ve věci samé odvolací soud uzavřel, že valná hromada společnosti byla řádně svolána; dle názoru odvolacího soudu by hlavní akcionářka byla povinna doložit k žádosti o její svolání akcie pouze v případě, kdyby společnost jejich předložení požadovala - k tomu však nedošlo.
Hromadné akcie předložené na valné hromadě nejsou neplatné, neboť měly náležitosti vyžadované §155 obch. zák. a byly vydány v souladu s §5 odst. 3 zákona o cenných papírech, když z této právní úpravy dle názoru odvolacího soudu nevyplývá, že by jejich vydání muselo být upraveno ve stanovách společnosti.
Odvolací soud konstatoval, že právní úprava §183i a násl. obch. zák. není v rozporu ani s ústavním pořádkem (poukazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. Pl. ÚS 43/05, či ze dne 27. března 2008, sp. zn. Pl. ÚS 56/05) ani s komunitárním právem, přičemž směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES o nabídkách převzetí na projednávanou věc nedopadá, neboť se týká pouze společností s kótovanými akciemi.
JUDr. S. K. a RNDr. M. P., Ph.D., napadli rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, opírajíce jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., uplatňujíce přitom dovolací důvody dle §241a odst. 2 o. s. ř. a navrhujíce, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatelé spatřují v tom, že „odvolací soud označil v usnesení dva žalované, ačkoli řízení vůči druhému žalovanému bylo již dříve zastaveno“.
Dovolatelé nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož k žádosti hlavní akcionářky o svolání valné hromady stačí namísto předložení akcií doložení čestného prohlášení o jejich vlastnictví, namítajíce, že daný závěr odporuje §156 odst. 7 obch. zák, podle něhož práva spojená s listinnou akcií na majitele vykonává ten, kdo ji předloží, nebo kdo se prokáže písemným prohlášením osoby, která vykonává jejich úschovu nebo uložení.
Dle dovolatelů hlavní akcionářka neosvědčila na valné hromadě své vlastnické právo k akciím, neboť notářský zápis napadeného usnesení valné hromady neobsahuje údaj o tom, jaké doklady byly notářce k prokázání vlastnického práva k akciím předloženy.
Dovolatelé rovněž namítají, že hromadné akcie předložené hlavní akcionářkou jsou neplatné, neboť stanovy společnosti neupravují možnost vydání hromadných akcií ani postup jejich výměny za jednotlivé akcie a ze zákona tato možnost (postup) nevyplývá. Vyměnila-li společnost přesto 34.000 kusů jednotlivých akcií nabytých hlavní akcionářkou v dražbě za 34 kusů hromadných akcií, jsou tyto hromadné akcie neplatné, přičemž hlavní akcionářka nemůže být dle názoru dovolatelů ani osobou jednající v dobré víře ve smyslu §5 odst. 4 zákona o cenných papírech, neboť požádala o výměnu akcií v rozporu se zákonem a stanovami společnosti.
Dovolatelé nesouhlasí ani se závěrem, že JUDr. René Příhoda byl oprávněn ve věci rozhodovat, konstatujíce, že o přidělení věci jinému soudci bylo rozhodnuto předsedou soudu prvního stupně nestandardně, odlišně od zásad stanovených v rozvrhu práce soudu prvního stupně.
Společnost ve vyjádření k dovolání vyvrací jednotlivé dovolací námitky a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, popř. jako nedůvodné zamítl.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti výroku napadeného usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. září 2007,
č. j. 68 Cm 227/2005-119, ve výroku o nákladech řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti výroku, jímž bylo jako nepřípustné odmítnuto odvolání „první žalobkyně“ proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 13. prosince 2007, č. j. 68 Cm 227/2005-188, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť nejde o rozhodnutí ve věci samé, ani podle §238, §238a a §239 o. s. ř., jelikož usnesením odvolacího soudu nebylo rozhodnuto v žádném z případů v těchto ustanoveních taxativně vymezených. Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu rovněž odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Dovolání proti výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. prosince 2007, č. j. 68 Cm 227/2005-239, ve věci samé, je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a je i důvodné.
Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud shledává v řešení otázky, zda možnost akciové společnosti emitovat hromadné akcie musí být upravena v jejích stanovách.
S ohledem na datum emise hromadných akcií společnosti je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodné znění obchodního zákoníku naposledy ve znění zákona č. 308/2002 Sb. a zákona o cenných papírech naposledy ve znění zákona č. 88/2003 Sb.
Podle §173 odst. 1 písm. d/ obch. zák. musí stanovy obsahovat počet a jmenovitou hodnotu akcií, podobu akcií, jakož i určení, zda akcie znějí na jméno nebo na majitele, nebo kolik akcií zní na jméno a kolik na majitele.
Podle §174 písm. a/ obch. zák. stanovy podle potřeby rovněž upraví vydávání různých druhů akcií, pokud vydání takového druhu akcií zákon dovoluje, jejich označení, počet a práva s nimi spojená.
Z ustanovení §5 odst. 3 zákona o cenných papírech vyplývá, že akcie, poukázky na akcie, podílové listy nebo dluhopisy mohou být vydány jako hromadné listiny nahrazující tyto jednotlivé cenné papíry. Práva spojená s hromadnou listinou nemohou být převodem dělena na podíly. Za podmínek předem stanovených emitentem má majitel hromadné listiny právo na její výměnu za jednotlivé cenné papíry nebo jiné hromadné listiny. Hromadná listina musí mít náležitosti stanovené pro listinný cenný papír. Na výměnu hromadné listiny za zaknihované cenné papíry se vztahují přiměřeně ustanovení §9 odst. 2 a §11.
Dle §5 odst. 7 zákona o cenných papírech cenný papír, obsahuje-li všechny náležitosti stanovené pro něj právním předpisem, je řádně vydán i přesto, že nebyly dodrženy náležitosti postupu při jeho vydání nebo že se nestal zákonem stanoveným způsobem majetkem svého prvního nabyvatele, byl-li první nebo kterýkoliv další nabyvatel v dobré víře, že nabývá řádně vydaný cenný papír. Tím není dotčena odpovědnost osob, které porušily povinnosti při vydávání cenných papírů. Není-li prokázán opak, má se za to, že nabyvatel jednal v dobré víře.
V této podobě platila citovaná ustanovení k 26. listopadu 2001 (datum emise hromadných akcií série B), přičemž k 5. únoru 2004 (datum emise hromadných akcií série C) nedoznala změn.
Ustanovení §5 odst. 3 zákona o cenných papírech v rozhodném znění emitentovi (akciové společnosti) výslovně ukládalo, aby - pro případ emise hromadných akcií - blíže vymezil podmínky pro výměnu hromadné akcie. Z dikce zákona je přitom zřejmé, že podmínky pro výměnu hromadné akcie musí být určeny ještě před vydáním hromadných akcií.
Má-li v souladu s §5 odst. 3 zákona o cenných papírech akciová společnost, jež hodlá hromadné akcie emitovat, předem, tj. před samotnou emisí hromadných akcií, určit podmínky, za nichž má vlastník hromadné akcie právo na její výměnu za jednotlivé cenné papíry nebo jiné hromadné listiny, pak z uvedeného - za použití argumentu a minori ad maius - plyne, že společnost musí upravit samotnou možnost hromadné akcie vydat.
Protože zákon v rozhodném znění nestanovil, jakým způsobem má akciová společnost upravit možnost emise hromadných akcií (zejména způsob jejich výměny za jednotlivé cenné papíry nebo jiné hromadné listiny), nezbývá než tento způsob dovodit výkladem zákona. Ačkoli ze zákona výslovně neplyne, že by akciová společnost byla povinna upravit možnost emise hromadných akcií či způsob jejich výměny ve svých stanovách, lze takovou povinnost společnosti podle názoru Nejvyššího soudu dovodit logickým a teleologickým výkladem výše uvedených ustanovení.
Musí-li totiž stanovy akciové společnosti s ohledem na §173 odst. 1 písm. d/ obch. zák. obligatorně upravit formu a podobu emitovaných akcií (a případně dle §174 odst. 1 písm. a/ obch. zák. i jejich druhy), jakožto základní určující znaky akcie, s nimiž jsou spojena práva akcionáře, pak obdobně musí upravit i skutečnost, že akcie mohou být vydávány jako hromadné, neboť i s touto charakteristikou akcií jsou spojena konkrétní práva akcionáře (právo na výměnu jednotlivých akcií za hromadné a naopak), a to alespoň tím způsobem, že určí pravidla jejich výměny za jednotlivé cenné papíry nebo jiné hromadné listiny.
Tento závěr ostatně podporuje i (následná) novela zákona o cenných papírech, provedená zákonem č. 257/2004 Sb., která s účinností od 1. května 2004 do ustanovení §5 odst. 3 zákona o cenných papírech výslovně včlenila požadavek, aby podmínky výměny hromadné listiny za jednotlivé cenné papíry nebo jiné hromadné listiny byly předem vymezeny přímo ve stanovách emitenta. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že zákonem byl v tomto případě výslovně formulován závěr, k němuž bylo možné již dříve dospět výkladem citovaného ustanovení.
Shodně se k otázce nezbytnosti úpravy možnosti emise hromadných akcií ve stanovách akciové společnosti vyjadřuje i teorie, dovozujíc, že vydala-li by akciová společnost hromadné akcie, aniž by stanovy současně určovaly, za jakých podmínek má akcionář právo na výměnu hromadné akcie, šlo by o nedovolený zásah do práv akcionáře (srov. Dědič, J., Dejl, P., Kasík,, P., Kašpárek, M. K některým problémům akciového práva. Právní rozhledy číslo 2, ročník 2002, s. 55).
Právní závěr odvolacího soudu, podle něhož hromadné akcie nejsou neplatné, neboť ze zákonné úpravy nevyplývá, že by vydání hromadných akcií muselo být upraveno ve stanovách společnosti, tudíž není správný.
Přes absenci úpravy možnosti vydání hromadných akcií ve stanovách společnosti však listiny předložené hlavní akcionářkou na valné hromadě mohou být s ohledem na ustanovení §5 odst. 7 (nyní odst. 4) zákona o cenných papírech považovány za platné (resp. řádně vydané) hromadné akcie, nabyla-li je hlavní akcionářka v dobré víře, že nabývá řádně vydaný cenný papír. Nadto i v případě, že by hromadné akcie vydané společností nemohly být považovány za platné, nelze vyloučit, že by mohla hlavní akcionářka své postavení odvozovat z vlastnictví jednotlivých akcií společnosti, nebo z práva na jejich vydání, anebo z nabytí podílu na společnosti před vydáním akcií (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 4946/2009).
Nezabýval-li se odvolací soud posouzením otázky, zda hlavní akcionářka nabyla hromadné akcie v dobré víře ve smyslu §5 odst. 7 zákona o cenných papírech (popř. i otázky, zda její postavení nelze dovodit jinak), je jeho závěr o platnosti hromadných akcií předčasný, resp. právní posouzení dané otázky je neúplné, a tudíž nesprávné.
Nejvyšší soud proto, aniž by se zabýval dalšími dovolateli uplatněnými námitkami, usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i usnesení soudu prvního stupně podle §243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
V dalším řízení soud prvního stupně posoudí, zda hlavní akcionářka nabyla hromadné akcie v dobré víře, či nikoliv, přičemž nepřehlédne, že navrhovatelé dobrou víru hlavní akcionářky v tomto směru již dříve zpochybňovali (srov. např. č. l. 256 či 299 spisu). Zároveň však zohlední, že závěry, o něž opírá právní posouzení věci, Nejvyšší soud formuloval v tomto rozhodnutí poprvé, přičemž odpovídající odpověď nenabízela před tímto datem ani judikatura ani literatura.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§243d odst. 1 věta první a §226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2011
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu