Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.04.2009, sp. zn. 29 Cdo 5318/2008 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.5318.2008.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.5318.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 5318/2008 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně E. s. r. o., , zastoupené Mgr. T. C., advokátem, , proti žalovanému Ing. R. S., , zastoupenému Mgr. P. P., advokátem, , o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 85/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. června 2008, č. j. 7 Cmo 143/2008-101, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.257,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího advokáta. Odůvodnění: Dovolání žalovaného podané proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek ze dne 4. října 2007, č. j. 3 Cm 85/2007-58, kterým Krajský soud v Brně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 3. července 2007, č. j. 3 Sm 207/2006-35, Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“) jako nepřípustné odmítl. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být v projednávané věci přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o případ uvedený pod písmenem b) téhož ustanovení nejde, když odvolací soud potvrdil v pořadí první rozhodnutí soudu prvního stupně]; Nejvyšší soud však z pohledu dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení (srov. ustanovení §242 odst. 3 věta první o. s. ř.) napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal. Námitkou, podle níž je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (spočívající podle dovolatele v tom, že soudy nižších stupňů neprovedly dokazování výslechem svědka, jednatele původního majitele sporné směnky), je uplatňován - z hlediska přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - nezpůsobilý dovolací důvod (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06). Zásadně právně významným pak nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani závěr o nedůvodnosti námitky neplatnosti rubopisu učiněného na směnce původním žalobcem Mgr. Ing. I. H. jako správcem konkursní podstaty úpadkyně C. G. s. r. o. bez souhlasu konkursního soudu, když podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2006, sp. zn. 29 Odo 459/2005, nebo usnesení téhož soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. 29 Odo 830/2006, obě rozhodnutí jsou veřejnosti k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu) materiální vady podpisu může namítat pouze ten, za koho byl podpis učiněn a dlužníkovi ze směnky náleží pouze zkoumat, zda je na směnce vyznačena nepřetržitá řada indosamentů; námitka, podle níž osoby jednající za indosanta (právnickou osobu) nebyly oprávněny k indosaci směnky, dlužníku nepřísluší. Tento závěr - ač učiněn ve vztahu k indosaci provedené přímo majitelem směnky (právnickou osobou) - přitom nepochybně platí i pro případ, kdy směnku (rubopisem) převádí namísto majitele směnky správce konkursní podstaty úpadkyně (majitelky směnky). Jelikož dovolání žalovaného bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby žalobkyni nahradil náklady dovolacího řízení v celkové výši 12.257,- Kč, sestávající z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni, jež podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. činí 10.000,- Kč, náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a z náhrady za 19% daň z přidané hodnoty (srov. §137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 1.957,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 22. dubna 2009 JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/22/2009
Spisová značka:29 Cdo 5318/2008
ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.5318.2008.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-08