ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.717.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 717/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela rozhodl v konkursní věci úpadce A. Š. , o vydání rozvrhového usnesení, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. K 28/93, o dovolání JUDr. Z. A. , jako správce konkursní podstaty úpadce, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. srpna 2011, č. j. 2 Ko 65/2010-835, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 19. února 2010, č. j. K 28/93-767, Krajský soud v Praze (dále jen „konkursní soud“):
1/ zmocnil správce konkursní podstaty úpadce JUDr. Z. A. (dále jen „Z. A.“), aby vyčerpal na úplné zaplacení své odměny částku 308.441,- Kč, na výdaje spojené s ukončením konkursu částku 171.300,- Kč a na zaplacení soudního poplatku částku 103.357,- Kč (bod I. výroku),
2/ zavázal Z. A. k úhradě onoho soudního poplatku (bod II. výroku),
3/ rozvrhl mezi konkursní věřitele druhé třídy výtěžek zpeněžení majetku konkursní podstaty úpadce ve výši 2.450.463,28 Kč (bod III. výroku) a
4/ uložil Z. A. provést rozvrh do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení (bod V. výroku).
K odvolání Z. A. Vrchní soud v Praze potvrdil v záhlaví označeným usnesením usnesení konkursního soudu.
Z. A. podal proti usnesení odvolacího soudu (jež mu bylo doručeno 5. října 2011) včasné dovolání. Dovolání datované 1. prosince 2011 a doručené konkursnímu soudu faxem (č. l. 867-868) dne 5. prosince 2011 (dále jen „dovolání z 1. prosince 2011“) bylo v originále doručeno konkursnímu soudu 6. prosince 2011 (č. l. 870).
Dovolání z 1. prosince 2011 obsahuje označení věci, soudu, jemuž je adresováno, usnesení odvolacího soudu, proti němuž směřuje, vymezení přípustnosti dovolání, vymezení rozsahu, v němž se napadá usnesení odvolacího soudu a dovolací návrh (na zrušení napadeného usnesení). Dále je v něm obsažen již jen následující text:
„Správce namítá, že usnesení soudů obou stupňů porušují jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (čl. 36 a násl.
Listiny základních práv a svobod). Správce namítá nikoliv
jen nezákonný, ale především protiústavní postup soudů obou stupňů. Vzhledem k soudním řízením souvisejícím s dovoláním napadeným rozhodnutím, která probíhají před soudy České republiky nezávisle na pobytu správce v zahraničí, odůvodní správce své dovolání, s návrhem dovolacímu soudu podle článku 267 Smlouvy o fungování Evropské unie na postoupení věci Soudnímu dvoru Evropské unie k rozhodnutí o výkladu Smluv ve věci soudní ochrany institutu nezávislosti advokacie, s návrhem na odložení vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení, dodatečně v průběhu tohoto měsíce po prověření posledního stavu těchto řízení před soudy České republiky“.
Dovolání z 1. prosince 2011 doplnil dovolatel (až) podáním datovaným 30. prosince 2011, došlým konkursnímu soudu 6. ledna 2012 (č. l. 872-879).
Podle ustanovení §241b odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“), dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Nejvyšší soud pak již v usnesení ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněném pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ( stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže dostupném i na webových stránkách Nejvyššího soudu), formuloval a odůvodnil závěr, že tzv. blanketní dovolání může být doplněno o údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen do uplynutí dovolací lhůty (jak ji vymezuje §240 o. s. ř.). Dovolání, které nebylo o uvedené náležitosti doplněno v propadné (prekluzivní) lhůtě určené v ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítne podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř., přičemž nemůže přihlížet ani k pozdějšímu doplnění dovolání.
Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci. Jak se podává z obsahu spisu, usnesení odvolacího soudu obsahující řádné poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání i soudu, u něhož se podává, bylo dovolateli doručeno 5. října 2011 (srov. doručenku u č. l. 860).
Dovolání z 1. prosince 2011 neobsahovalo dovolací důvody; obecný poukaz na porušení práva na spravedlivý proces a protiústavnost postupu soudů obou stupňů není vymezením některého z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2005, pod číslem 31 a usnesení Ústavního soudu ze dne 4. dubna 2006, sp. zn. I. ÚS 254/05, dostupné na webových stránkách Ústavního soudu).
Lhůta k odstranění vad dovolání z 1. prosince 2011 doplněním některého ze způsobilých dovolacích důvodů marně uplynula téhož dne, kdy je dovolatel zaslal soudu faxem (posledním dnem lhůty byl 5. prosinec 2011). K doplňujícímu podání, jež bylo po uplynutí této lhůty i sepsáno (30. prosince 2011), již nelze přihlédnout.
Nejvyšší soud proto dovolání ve shodě s podaným výkladem podle §241b odst. 3 a §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. března 2012
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu