ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.824.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 824/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala, v právní věci žalobkyně EXEKUTORSKÉ CENTRUM s. r. o. , se sídlem v Praze, Vysočanech, Bassova 621/61, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 26 11 26 55, zastoupené JUDr. Ladislavem Dusilem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Nám. Přemysla Otakara II. č. 36, PSČ 370 01, proti žalované Interchalet, spol. s r. o. , se sídlem ve Veselí nad Lužnicí, Horusice 65, PSČ 391 81, identifikační číslo osoby 47 21 74 64, zastoupené JUDr. Ivo Danielowitzem, advokátem, se sídlem v Táboře, Smetanova 664, PSČ 390 01, o žalobě žalované na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1430/2007, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2008, č. j. 9 Cmo 119/2008-70, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 10. prosince 2007, č. j. 13 Cm 1430/2007-55, „zamítl návrh, aby soud povolil obnovu pravomocně skončeného řízení v právní věci žalobce EXEKUTORSKÉ CENTRUM s. r. o. proti žalovanému Interchalet, spol. s r. o. o vydání směnečného platebního rozkazu, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 1,650.000,- Kč s 6% úrokem p. a. z částky 1,650.000,- Kč od 9. března 2004 do zaplacení (spis Sm 19/2007 Krajského soudu v Českých Budějovicích)“. Přitom v záhlaví rozhodnutí uvedl jako „žalobce“ Interchalet, spol. s r. o. a jako „žalovaného“ EXEKUTORSKÉ CENTRUM s. r. o., a to přesto, že v řízení, jehož obnovy se Interchalet, spol. s r. o. domáhá, byla žalobkyní společnost EXEKUTORSKÉ CENTRUM s. r. o. a žalovanou Interchalet, spol. s r. o.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. července 2008, č. j. 9 Cmo 119/2008-70, k odvolání žalované Interchalet, spol. s r. o. rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení „změnil“ tak, že „v řízení účastníků: žalobce EXEKUTORSKÉ CENTRUM, s. r. o., Mikulovice 67, IČ 26112655, proti žalovanému Interchalet, spol. s r. o., Veselí nad Lužnicí, Horusice 65, IČ 47217464, o žalobě žalovaného na obnovu řízení, se žaloba na obnovu řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. Sm 19/2007 zamítá“ (první výrok). Ve výroku o náhradě nákladů řízení odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (druhý výrok).
Odvolací soud – cituje ustanovení §175 odst. 1, 3 a 4, §228 odst. 1, §235e odst. 1 a §235f zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně potud, že nastanou-li účinky fikce doručení (v poměrech dané věci doručení směnečného platebního rozkazu vydaného Krajským soudem v Českých Budějovicích dne 15. února 2007, č. j. Sm 19/2007-7, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 1,650.000,- Kč s 6% úrokem od 9. března 2004 do zaplacení a nahradit náklady řízení ve výši 66.000,- Kč), znamená to ve svém důsledku, že na písemnost se pohlíží jako na doručenou (účastník má písemnost ve své dispoziční sféře). „Vychází se pak z toho, že z důsledku fiktivního doručení je obsah textu písemnosti, obsažené v popsaným způsobem doručené zásilce, účastníkovi znám. Z tohoto pohledu není tvrzení o falzu směnky a k tomu učiněný důkazní návrh znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, novým tvrzením a novým důkazem, které žalovaná bez své viny nemohla v původním řízení použít a je možno učinit v dané souvislosti závěr, že nepřípustnost žaloby na obnovu řízení vyplývala v daném případě již ze samotné žaloby na obnovu řízení, z tvrzených důvodů obnovy. To platí i pokud jde o další tvrzený důvod obnovy, a to nedoručení směnečného platebního rozkazu. Tato okolnost sama by již ve svém důsledku vedla k nepřípustnosti žaloby na obnovu řízení. Jinými slovy, využití institutu obnovy řízení obecně přichází v úvahu tehdy, pokud je rozhodnutí, které účastník hodlá napadnout žalobou na obnovu řízení, v právní moci. Primárním předpokladem takové situace je doručení rozhodnutí. Pokud by příslušné rozhodnutí (zde směnečný platební rozkaz) nebylo doručeno, nemůže nabýt právní moci, nepravomocné rozhodnutí nemůže být úspěšně napadeno žalobou na obnovu řízení a na místě je využití jiného procesního postupu“.
Zamítl-li soud prvního stupně žalobu na obnovu řízení, nelze „tomuto postupu“ podle názoru odvolacího soudu vytknout pochybení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatelka nesouhlasí především se závěrem odvolacího soudu „co do falsa směnky a znaleckého posudku“, akcentujíc, že „neměla důvod zpochybňovat pravost podpisu směnky a k tomu navrhovat zpracování příslušného znaleckého posudku, když o možnosti, že jde o padělek, se dozvěděla až poté, co dr. G. F. (původní jednatel a společník žalované) podal u Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích dne 10. září 2007 trestní oznámení na neznámého pachatele pro trestný čin podvodu, které následně doložil znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví. To byl ovšem směnečný platební rozkaz již delší dobu v právní moci“. „Ve směnečném řízení účastníci i soud vycházeli z toho, že podpis na předložené směnce je pravým podpisem dr. F. a zavazuje společnost Interchalet spol. s r. o. Pravost směnky nebyla sporná a nebylo prokázáno, že by dovolatelka měla rozumný důvod pravost směnky zpochybňovat a navrhovat provedení znaleckého posudku z oboru grafologie“. Proto dovozuje, že „v případě prokázání nepravého podpisu směnky znaleckým posudkem jde o novou skutečnost ve smyslu ustanovení §221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.“ [správně „§228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.“].
Jde-li o doručení směnečného platebního rozkazu, odvolacímu soudu vytýká, že zmíněnou otázku soudy nevyřešily, čímž zatížily řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. „Za situace, kdy trestní oznámení dr. G. F. nebylo orgány činnými v trestním řízení odloženo jako nedůvodné, ale naopak jsou zjišťovány a prověřovány další dva případy zneužití směnečného řízení, u nichž je totožný modus operandi jako v projednávané věci, bylo žádoucí zvlášť pečlivě posuzovat všechny právně významné okolnosti a v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2003, sp. zn. IV. ÚS 525/02, zabránit zneužití procesních pravidel k naplnění záměru organizované trestné činnosti“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Jakkoli je dovoláním napadený výrok rozhodnutí odvolacího soudu označený jako „měnící“, není pochyb o tom, že ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně jím byl vymezen obsah posuzovaného právního vztahu účastníků, případně práva a povinnosti účastníků shodně a ve skutečnosti tak jde o rozhodnutí potvrzující (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněné pod číslem 52/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2001, sp. zn. 20 Cdo 2481/99 a ze dne 31. ledna 2008, sp. zn. 29 Odo 164/2006, uveřejněná pod čísly 31/2002 a 87/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání žalované proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé tak mohlo být ve smyslu §238 odst. 1 písm. a) a odst. 2 o. s. ř., ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, tj. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Otázkou možnosti žalované uplatnit výhradu nepravého podpisu směnky v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu se Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 19. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 1227/2008 a opětovně se k němu přihlásil v usnesení ze dne 24. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 4231/2009. Přitom formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož je v plně v souladu se zásadou „vigilantibus iura“ (podle níž „jen bdělým svědčí jejich práva“), aby žalovaný učinil vše, co po něm lze spravedlivě požadovat, pro zjištění okolností nezbytných k podání relevantních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu. V poměrech dané věci není pochyb, že pouhým nahlédnutím do spisu [k tomu srov. ustanovení §173 odst. 1 Instrukce č. 505/2001-Org., Ministerstva spravedlnosti, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, podle něhož při předložení originálu směnky se pro spis pořídí (do spisu založí) ověřená fotokopie, na níž se vyznačí spisová značka a položka evidence směnek lomená letopočtem] se žalovaná mohla seznámit se směnkou, o jejímž zaplacení bylo následně rozhodnuto směnečným platebním rozkazem a pro účely námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu posoudit, zda se na ní nachází pravý podpis osoby jednající jménem výstavce (pravý podpis dr. F.) či nikoli.
Dovolací argumentace, jejímž prostřednictvím žalovaná polemizuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož tvrzení a důkazy ohledně padělání směnky mohla být uplatněna v původním řízení, je přitom zjevně nepřiléhavá. Lze si jen stěží představit, že žalovaná vskutku „vycházela“ (viz její tvrzení obsažené v dovolání) z toho, že podpis na směnce je pravým podpisem dr. F., když současně tvrdí, že jí směnečný platební rozkaz nikdy nebyl doručen a „o směnečném řízení a pravomocném a vykonatelném směnečném platebním rozkazu“ se dozvěděla až 13. srpna 2007 v souvislosti s probíhajícím exekučním řízením.
Z hlediska možnosti žalované podat námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu a uplatnit v nich i výhradu nepravosti podpisu žalované na směnce jsou bez právního významu i tvrzení žalované týkající se valné hromady žalované ze dne 27. dubna 2007 a smlouvy o úplatném převodu obchodního podílu z téhož data. Navíc obsahovala-li smlouva o převodu obchodního podílu (jak tvrdí dovolatelka) vskutku prohlášení převodců (mimo jiné i dr. F.) o tom, že jim není známo, že by žalovaná měla pohledávky či závazky či jiná aktiva nebo pasiva, která by nebyla zachycena v její účetní evidenci (a z předloženého účetnictví nevyplývaly žádné závazky vůči třetím osobám), je to jen další argument ve prospěch závěru o možnosti žalované zmíněnou výhradu uplatnit v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu.
Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu konečně nelze usuzovat ani z pohledu námitky, podle níž v řízení nebyla vyřešena otázka, zda směnečný platební rozkaz byl žalované doručen. Je tomu tak již proto, že jde o otázku, která na výsledku řízení v dané věci není způsobilá ničeho změnit, když v případě, že by směnečný platební rozkaz byl žalované doručen, žaloba o obnovu řízení by nebyla důvodná z hlediska argumentů vznesených výše a v případě, že by směnečný platební rozkaz žalované doručen nebyl, tato žaloba by nebyla důvodná, jelikož by směřovala proti dosud nepravomocnému směnečnému platebnímu rozkazu.
Přitom není pochyb o tom, že otázku, zda směnečný platební rozkaz nabyl právní moci a stal se vykonatelným, je povinen soud zkoumat při nařízení výkonu rozhodnutí (srov. ustanovení §261 o. s. ř.) a takovému testu pak byl směnečný platební rozkaz i podroben (k tomu srov. usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 10. července 2007, č. j. 4 Nc 736/2007-5, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. října 2007, č. j. 24 Co 2422/2007-16 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2008, sp. zn. 20 Cdo 3014/2008).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. listopadu 2011
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu