ECLI:CZ:NS:2018:29.ICDO.103.2017.1
KSLB 76 INS XY
76 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 103/2017-64
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Společenství vlastníků pro dům Aloisina výšina 418-423 , se sídlem v Liberci, Aloisina výšina 422/22, PSČ 460 05, identifikační číslo osoby 25 46 08 97, zastoupeného Mgr. Michalem Vogelem, advokátem, se sídlem v Liberci, nám. Sokolovské 312/1, PSČ 460 01, proti žalovanému J. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Davidem Bezuchou, advokátem, se sídlem v Liberci, Kostelní 10/5, PSČ 460 01, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 76 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. H ., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS XY, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. července 2016, č. j. 76 ICm XY, 101 VSPH XY (KSLB 76 INS XY), takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. července 2016, č. j. 76 ICm XY, 101 VSPH XY (KSLB 76 INS XY), se mění takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 9. března 2016, č. j. 76 ICm XY, se mění tak, že žalovanému se ustanovuje pro řízení o určení pravosti pohledávky vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 76 ICm XY zástupce Mgr. David Bezucha, advokát, se sídlem v Liberci, Kostelní 10/5, PSČ 460 01.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 1. července 2016, č. j. 76 ICm XY, 101 VSPH XY (KSLB 76 INS XY), potvrdil usnesení ze dne 9. března 2016, č. j. 76 ICm XY, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh žalovaného na ustanovení zástupce.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §30 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a na ustanovení §1, §2 písm. d), §11, §36, §198 odst. 2 a §410 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a vycházeje z obsahu spisu – uzavřel, že „zastoupení dlužníka advokátem v této věci není opodstatněné již proto, že důvody, pro které nevykonatelnou pohledávku žalobce při přezkumném jednání popřel, jsou obsaženy v protokole o přezkumném jednání a jeho přílohách a tyto důvody po skončení přezkumného jednání dlužník nemůže měnit či rozšiřovat“. Dále zdůraznil, že „k tomu, aby práva dlužníka byla jak v insolvenčním řízení, tak i v incidenčním sporu odpovídajícím způsobem chráněna, není třeba ani jeho právního vzdělání, ani to, aby se v řízení dokonale orientoval, a proto není třeba ani ustanovení advokáta k ochraně jeho práv. V opačném případě by soudy všem dlužníkům v insolvenci postrádajícím právnické vzdělání byly nuceny ustanovovat zástupce a na takových východiscích insolvenční zákon bezpochyby nestojí“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný prostřednictvím ustanoveného zástupce (srov. usnesení ze dne 24. února 2017, č. j. 76 ICm 613/2016-51, jímž insolvenční soud ustanovil zástupcem žalovaného pro dovolací řízení Mgr. Davida Bezuchu) dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., jde-li o řešení otázky, zda žalovaný splňuje předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů (§30 o. s. ř.), při jejímž posouzení se odvolací soud podle názoru dovolatele odchýlil od v dovolání konkretizované judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.
Dovolatel polemizuje se závěrem odvolacího soudu o tom, že k ochraně svých zájmů v řízení nepotřebuje zástupce z řad advokátů, a s poukazem na poměry dané věci, kdy „v řízení bude třeba zjistit platnost smlouvy o nájmu movitých věcí, posoudit platnost započtení tvrzených vzájemných pohledávek a zkoumat existenci pohledávky s ohledem na námitku promlčení“, považuje věc za „nepřehlednou a právně spíše komplikovanou“. Samotné incidenční řízení není jen „formálním přezkumem přihlášené a popřené pohledávky; naopak takovou podobu má přezkumné jednání“, jehož význam vyzdvihl odvolací soud.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání žalovaného je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., a to k řešení otázky dovoláním otevřené, když právní posouzení věci odvolacím soudem odporuje níže zmíněné judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že žalovaný (jako dlužník s dispozičními oprávněními) je osvobozen od soudních poplatků v řízeních o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, a to od okamžiku, kdy insolvenční soud zjistil jeho úpadek (od rozhodnutí o úpadku dlužníka). Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2017, sp. zn. 33 Cdo 2055/2015, jež občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu schválilo k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek dne 13. prosince 2017.
Přitom v poměrech dané věci zjistil insolvenční soud úpadek dlužníka a povolil řešení jeho úpadku oddlužením již usnesením ze dne 26. listopadu 2015, č. j. KSLB 76 INS XY. Následným usnesením ze dne 2. února 2016, č. j. KSLB 76 INS XY, schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře.
Současně Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že u žalovaného nejde o svévolné či zřejmě bezúspěšné bránění práva; potud viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Zbývá prověřit správnost závěru odvolacího soudu, podle něhož v dané věci ochrana zájmů dlužníka nevyžaduje, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (i Ústavního soudu) právní a skutkovou složitost věci je vždy třeba hodnotit ve vztahu ke konkrétním osobním předpokladům žadatele. Úkolem soudu je, aby pečlivě zvážil poměry konkrétní věci, přičemž je vhodné přihlédnout např. k dlouhodobé finanční situaci účastníka řízení, jeho profesi, vzdělání, zkušenostem a argumentačním schopnostem, emoční účasti účastníka v řízení (vylučuje-li efektivní obhajobu), významu výsledku sporu pro účastníka řízení (např. finanční nebo sociální dopady), či skutečnosti, že druhá strana sporu je zastoupena advokátem (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 12. srpna 2014, sp. zn. I. ÚS 3849/11, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2015, č. j. 22 Cdo 2662/2015). Při posouzení naplnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů přitom není rozhodné, zda účastník žádá o ustanovení zástupce v řízení sporném, nesporném, exekučním či jiném upraveném v zákoně o zvláštních řízeních soudních (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 4529/2015, uveřejněné pod číslem 109/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pouhá okolnost, že účastník řízení (osoba bez právního vzdělání) sám reaguje na výzvy soudu, podává vyjádření a snaží se v řízení hájit své zájmy, neznamená, že ochrana jeho zájmů ustanovení zástupce nevyžaduje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 1819/2015).
S respektem ke shora zmíněným závěrům a s přihlédnutím k obsahu přihlášky pohledávky žalobce do insolvenčního řízení dlužníka (P7-1), protokolu o přezkumném jednání ze dne 25. ledna 2016 (B-13) a žaloby o určení pravosti a výše dlužníkem popřené pohledávky (č. l. 1 - 2 spisu) Nejvyšší soud (na rozdíl od soudu odvolacího) uzavírá, že žalovaný splňuje všechny předpoklady vyžadované ustanovením §30 o. s. ř. pro ustanovení zástupce z řad advokátů; proto usnesení odvolacího soudu a insolvenčního soudu změnil [§243d písm. b) o. s. ř.] a zástupcem žalovaného ustanovil Mgr. Davida Bezuchu, který zastupuje žalovaného jako soudem ustanovený zástupce i v jiném incidenčním sporu v rámci insolvenčního řízení dlužníka [viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2017, č. j. 76 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPL 76 INS XY)].
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; žalovanému a ustanovenému zástupci se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2018
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu