ECLI:CZ:NS:2017:29.ICDO.39.2015.1
MSPH 98 INS 36628/2013
198 ICm 3550/2014
sp. zn. 29 ICdo 39/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Grinner energy a. s. , se sídlem v Brně, Mečová 358/8, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 24669601, zastoupeného Mgr. Michalem Müllerem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Krkonošská 1512/11, PSČ 120 00, proti žalované JUDr. Kateřině Martínkové , se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Sokolská tř. 966/22, PSČ 702 00, jako insolvenční správkyni dlužníka Metropolitní spořitelní družstvo v likvidaci, o vyloučení směnky z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 198 ICm 3550/2014, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Metropolitní spořitelní družstvo v likvidaci , se sídlem v Praze 2, Balbínova 404/22, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 25571150, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 98 INS 36628/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. března 2015, č. j. 198 ICm 3550/2014, 104 VSPH 231/2015-45 (MSPH 98 INS 36628/2013), takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. března 2015, č. j. 198 ICm 3550/2014, 104 VSPH 231/2015-45 (MSPH 98 INS 36628/2013), se mění takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2015, č. j. 198 ICm 3550/2014-32, se mění tak, že se řízení nezastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 18. února 2015, č. j. 198 ICm 3550/2014-32, zastavil řízení podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobce ve stanovené lhůtě, která uplynula dne 17. února 2015, nezaplatil soudní poplatek (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Ve výroku označeným usnesením Vrchní soud v Praze rozhodnutí insolvenčního soudu k odvolání žalobce potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) Žalobce se žalobou ze dne 19. října 2014 domáhá vyloučení v žalobě blíže specifikované směnky z majetkové podstaty dlužníka (Metropolitního spořitelního družstva v likvidaci).
2) Insolvenční soud žalobce usnesením ze dne 22. října 2014, č. j. 198 ICm 3550/2014-4, vyzval, aby do 5 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 2.000 Kč.
3) Usnesení insolvenčního soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku bylo žalobci doručeno dne 20. února 2015. Žalobce proti němu podal dne 3. března 2015 odvolání.
4) Žalobce dne 17. března 2015 zadal příkaz k úhradě soudního poplatku u poskytovatele platebních služeb, platba byla připsána na účet soudu dne 19. března 2015.
Na takto ustaveném základě odvolací soud – odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. června 2009, sp. zn. IV. ÚS 1156/09 – uzavřel, že nebyly naplněny podmínky pro zrušení rozhodnutí o zastavení řízení podle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, neboť peněžní prostředky poukázané žalobcem nebyly nejpozději poslední den lhůty k odvolání připsány na účet soudu.
Jelikož žalobce zaplatil soudní poplatek opožděně (po uplynutí lhůty k odvolání), nebyly naplněny podmínky pro zrušení usnesení insolvenčního soudu o zastavení řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení (v judikatuře Nejvyššího soudu dosud neřešené) otázky výkladu §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, tedy zda jsou dány podmínky pro zrušení rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku i v případě, kdy je soudní poplatek uhrazen po uplynutí lhůty k odvolání, avšak před rozhodnutím odvolacího soudu o včas podaném odvolání.
Podle názoru dovolatele se §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích nevztahuje na situace, kdy je včas podáno odvolání proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku a soudní poplatek je zaplacen dříve, než odvolací soud rozhodne o podaném odvolání.
Insolvenční soud usnesením ze dne 10. září 2015, č. d. MSPH 98 INS 36628/2013-B-129, rozhodl o odvolání dosavadního insolvenčního správce dlužníka Metropolitního spořitelního družstva v likvidaci Ing. Mgr. Ivo Haly; současně ustanovil insolvenčním správcem JUDr. Kateřinu Martínkovou. Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne v 11 hod. 20 minut. Nejvyšší soud k uvedené změně přihlédl v označení účastníků řízení v záhlaví tohoto rozhodnutí.
Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení (dovolatelem předestřené) otázky výkladu §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, přičemž odvolací soud tuto otázku vyřešil v rozporu s (posléze přijatou) judikaturou Nejvyššího soudu.
Dovolání je i důvodné.
Nejvyšší soud vyřešil právní otázku otevřenou dovoláním i v projednávané věci v usnesení ze dne 20. září 2016, sen. zn. 29 ICdo 38/2015, v němž uzavřel, že zaplatí-li žalobce soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně až poté, kdy uplynula lhůta k podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku (§9 odst. 1 část věty za středníkem zákona o soudních poplatcích), avšak dříve, než odvolací soud rozhodne o jeho včasném odvolání proti usnesení o zastavení řízení, odvolací soud usnesení o zastavení řízení změní tak, že se řízení nezastavuje, neboť důvod pro zastavení řízení (v důsledku zaplacení soudního poplatku) odpadl.
Ze zákona o soudních poplatcích se totiž podává, že:
1) Poplatníkem soudního poplatku za řízení před soudem prvního stupně je navrhovatel [§2 odst. 1 písm. a)].
2) Poplatková povinnost vzniká podáním návrhu [§4 odst. 1 písm. a)].
3) Soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§7 odst. 1).
4) Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví (§9 odst. 1).
5) Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení (§9 odst. 7 věta první).
6) Poplatková povinnost zaniká právní mocí usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku (§9 odst. 7 věta druhá).
Podle §206 odst. 1 o. s. ř. podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas přípustné odvolání, nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud.
Insolvenční soud postupoval správně, vyzval-li dovolatele k zaplacení soudního poplatku za žalobu (za řízení před soudem prvního stupně) a následně, po marném uplynutí lhůty určené ve výzvě, zastavil řízení. Podal-li dovolatel proti usnesení insolvenčního soudu včas odvolání, usnesení insolvenčního soudu nenabylo právní moci, a poplatková povinnost dovolatele tudíž (před rozhodnutím odvolacího soudu o podaném odvolání) nezanikla. Zaplatil-li dovolatel soudní poplatek dříve, než odvolací soud rozhodl o podaném odvolání, pak – byť tak učinil opožděně – splnil svoji poplatkovou povinnost, v důsledku čehož odpadl důvod pro zastavení řízení. Jelikož i pro usnesení odvolacího soudu je rozhodující stav v době vydání rozhodnutí (§154 odst. 1, §167 odst. 2 a §211 o. s. ř.), měl odvolací soud odvolání vyhovět a napadené rozhodnutí insolvenčního soudu (byť bylo v době vydání správné) změnit tak, že se řízení nezastavuje (důvod pro zastavení řízení nebyl v době vydání usnesení odvolacího soudu dán).
Opřel-li odvolací soud svůj závěr o §9 odst. 7 větu první zákona o soudních poplatcích, přehlédl, že označené ustanovení upravuje předpoklady, za kterých může soud, jenž rozhodl o zastavení řízení podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích (tedy v poměrech projednávané věci insolvenční soud), rozhodnout o zrušení svého usnesení o zastavení řízení, a to bez ohledu na to, zda poplatník proti němu podal odvolání. Nikterak však nedopadá na rozhodování odvolacího soudu, který je – jak zdůrazněno výše – vázán stavem ke dni svého rozhodnutí (a nikoliv stavem k poslednímu dni lhůty pro podání odvolání).
Jelikož napadené rozhodnutí není správné a dosavadní výsledky řízení ukazují, že o věci může rozhodnout přímo dovolací soud, Nejvyšší soud podle §243d písm. b) o. s. ř. dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil.
K důvodům absence výroku o nákladech dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. února 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu