ECLI:CZ:NS:2018:29.ICDO.41.2017.1
KSBR 45 INS 12149/2012
45 ICm 3516/2013
sp. zn. 29 ICdo 41/2017-194
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce BENET GROUP, a. s. , se sídlem v Praze 4, Křesomyslova 284/23, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 25147048, zastoupeného JUDr. Pavlem Klimešem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 975/14, PSČ 170 00, proti žalovanému Indra – Šebesta v. o. s. , se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, Trnitá, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26919877, jako insolvenčnímu správci dlužníka ČKD Blansko Strojírny, a. s., zastoupenému Mgr. Pavlem Štembrokem, advokátem, se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14, PSČ 602 00, o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 45 ICm 3516/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka ČKD Blansko Strojírny, a. s. , se sídlem v Blansku, Gellhornova 2228/1, PSČ 678 01, identifikační číslo osoby 26238624, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS 12149/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. listopadu 2016, č. j. 45 ICm 3516/2013, 14 VSOL 194/2016-167 (KSBR 45 INS 12149/2012), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem ze dne 21. června 2016, č. j. 45 ICm 3516/2013-113, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Zamítl žalobu, kterou se žalobce (BENET GROUP, a. s.) domáhal proti žalovanému (Indra – Šebesta v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka ČKD Blansko Strojírny, a. s.) vyloučení označených nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka (bod I. výroku).
2/ Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 3.600 Kč (bod II. výroku).
[2] K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. listopadu 2016, č. j. 45 ICm 3516/2013, 14 VSOL 194/2016-167 (KSBR 45 INS 12149/2012):
1/ Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodu I. výroku (první výrok).
2/ Změnil rozsudek insolvenčního soudu v bodu II. výroku tak, že uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 6.800 Kč (druhý výrok).
3/ Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 4.688 Kč (třetí výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně proti všem jeho výrokům) podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tak, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak. Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[4] Otázkou předestřenou Nejvyššímu soudu k řešení dovoláním je otázka, zda osoba, která je jediným akcionářem tvrzeného skutečného vlastníka věci [ úpadce (zde společnosti CASH & CAPITAL, a. s.) ] , a současně zajištěným (odděleným) věřitelem (zástavním věřitelem) takového úpadce (tvrzeného zástavního dlužníka) s právem na uspokojení pohledávky ze zpeněžení oné věci (dovolatel), je (proto) legitimována k podání vylučovací žaloby dle §225 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), byla-li taková věc sepsána do jiné majetkové podstaty (zde do majetkové podstaty insolvenčního dlužníka ČKD Blansko Strojírny, a. s.).
[5] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že v posouzení předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí souladné se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 683/2011, uveřejněném pod číslem 116/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [ který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu ] . Z této judikatury Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi ustáleně vychází (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2016, sen. zn. 29 ICdo 20/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2016, sen. zn. 29 ICdo 37/2016, uveřejněný pod číslem 65/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 ICdo 24/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2017, sen. zn. 29 ICdo 14/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2018, sp. zn. 29 Cdo 2946/2016) a důvod k její změně na základě podaného dovolání neshledal.
[6] Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a u žalovaného nebyly zjištěny žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.
[7] Za součást dovolacích nákladů žalobce nepokládal Nejvyšší soud zaplacený soudní poplatek z dovolání v rozsahu částky 40.000 Kč. Řízení o vylučovací žalobě podle §225 odst. 1 insolvenčního zákona je incidenčním sporem (srov. §159 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona). Poplatek za dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v incidenčním sporu se vybírá podle položky 23 odst. 1 písm. d/ Sazebníku poplatků (přílohy zákona č. 549/1991 sb., o soudních poplatcích), takže činí 10.000 Kč (srov. položku 23 odst. 6 Sazebníku poplatků). Žalobce však na základě nesprávné výzvy insolvenčního soudu (č. l. 188) zaplatil na soudním poplatku 50.000 Kč (č. l. 190), takže přeplatek ve výši 40.000 Kč je insolvenční soud povinen dovolateli neprodleně vrátit.
[8] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že incidenční spor byl zahájen před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. listopadu 2018
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu